TV PROGRAM ČT art

Dokument. Dvoudílný dokumentární portrét obdivované a zároveň i kontroverzní návrhářky, která nezvratně ovlivnila směrování moderního způsobu oblékání a životního stylu žen

Na Pražský hrad vstupujeme z Hradčanského náměstí, a tak máme před sebou celý tereziánský trakt, Matyášovu bránu a sousoší gigantů od Ignáce Platzera. Věnovat se budeme zejména prvnímu a druhému hradnímu nádvoří, včetně pozůstatků kostela Panny Marie z doby Bořivoje I.

Kouzelná flétna je nejhranějším operním titulem vůbec. Když ji Wolfgang Amadeus Mozart komponoval, psal se rok 1791 a skladatel měl deprese, dluhy a podlomené zdraví. Zemřel necelý půl roku po její premiéře. Kouzelná flétna se ovšem stala jeho útěchou a přinesla mu poslední úspěch. Byl rád, že mohl skládat hudbu pro obyčejné publikum, a navíc spolupracovat s dobrým přítelem, impresáriem, režisérem, dramatikem a pěvcem Emanuelem Schikanederem, který ke Kouzelné flétně napsal libreto, zajistil pro ni divadelní scénu na předměstí Vídně, a dokonce sám ztvárnil roli Papagena při světové premiéře. Královna noci přesvědčí Tamina, aby se vydal zachránit její dceru Paminu, kterou unesl kouzelník Sarastro, a dá mu na cestu kouzelnou flétnu, která ho bude ochraňovat. Papagenovi nařídí, aby prince doprovázel, a vybaví ho kouzelnou zvonkohrou. Pro jistotu také povolá tři chlapce, aby Tamina s ptáčníkem provázeli jako jejich andělé strážní. Papagenovi se podaří proniknout do Sarastrova paláce a pokusí se s Paminou uprchnout, ale zabrání jim v tom zvrhlý velitel stráže Monostatos. Tamino mezitím pochopil, že Sarastro není zlý, jak tvrdila královna, ale moudrý a laskavý a že chce Pamině zajistit lepší život. Čeká ho však ještě dlouhá zkouška, která připomíná přijímací obřad do zednářské lože.

Dokument (2009). Portrét britského dirigenta Sira Charlese Mackerrase, který přinesl světu Janáčka.

Charlie Straight a Jan P. Muchow. Dokument (2011). Jak vzniká rocková nahrávka? Hudební pořad z legendárního studia 1 ČRo v Brně.

Host: Mucha - Týden: Svitava pod parou/Prezidentky v HaDivadle/Serial Killer podruhé - Fenomén: Galerie moravské i národní. Uvádí S. Michailidis

Dokument (2016). Setkání Zbigniewa Czendlika s fotografem J. Ptáčkem.

Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Opakování 15.9./ČTart. Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Apokalyptický filmový snímek Melancholie režiséra Larse von Triera uchvátil v roce 2011 diváky po celém světě. Švédský skladatel Mikael Karlsson, známý díky hudbě k baletům Alexandra Ekmana Sen noci svatojánské a Kladivo, přetvořil toto filmové drama do podoby celovečerní dvouaktové opery. Libreto napsal Royce Vavrek, autor operní adaptace dalšího Trierova filmu Prolomit vlny (Breaking the Waves). V hlavních rolích se v divadelní inscenaci režisérky Slávy Daubnerové pěvecky představí Lauren Snoufferová jako Justine, Rihab Chaiebová jako Claire, Anne Sofie von Otterová jako Gaby a Jens Persson Hertzman jako Michael. Scénografii navrhl Boris Kudlička. Sbor a orchestr Švédské královské opery řídí Andrea Molino. Opera Melancholie vypráví ponurý příběh dvou sester, z nichž ta mladší se zrovna vdává. Svatební veselí se odehrává na starobylém venkovském sídle a všeobecnou sváteční náladu zakalí náhlá hrozba v podobě rudé planety, která vystoupila zpoza slunce a s níž hrozí Zemi bezprostřední srážka. Snímek získal na 61. ročníku mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha 2024 Zvláštní uznání za mimořádný umělecký počin. V odůvodnění poroty se mj. uvádí, že toto filmové zpracování opery přináší odvážnou a přístupnou inscenaci, která spojuje náročnou hudbu s volnou formou, jež se vymyká tradičním standardům a oslovuje mladší publikum.

Když se jí po celý život ptali na skandál, který kniha „Dobrý den, smutku“ vyvolala, Françoise Saganová, nikdy neskrývala údiv. Knihy se prodalo více než milion výtisků, slávu přiživila cenzura Vatikánu. Když román vyšel, Saganové bylo pouhých osmnáct let. Milovala whisky, noční život, kluky, rychlost a svobodu. Román „Dobrý den, smutku“, který vyšel v roce 1954, se trefil do své doby. Prvním poválečným bestsellerem se stal proto, že předjímá témata, která se do popředí dostanou později: sexuální svoboda, zpochybnění tradičního rodinného modelu, nebo feminismus.

Renomovaný biolog Krešo je v koncích. Blíží se krize středních let, o iluze už dávno přišel, ztratil zaměstnání a navíc strádá v manželství, které zřejmě nikdy neměl uzavřít. Naštěstí ho stále ještě obdivuje jeho syn. Chorvatská vláda se potýká s finančními obtížemi a zoufale hledá neotřelé způsoby, jak ušetřit. Od války v devadesátých letech sice už uplynulo víc než dvacet let, ale přesto se vládní úřady náhle začaly zajímat o vdovy po padlých vojácích. Ty z nich, které se neprovdaly, ale navázaly nový vztah, nesmí nadále pobírat vdovský důchod. Zavedení tohoto nepopulárního opatření si žádá celou novou instituci jménem Ministerstvo lásky, jež má za úkol shromažďovat informace o vdovách, které nový zákon porušují. Krešo nemá co ztratit, a tak využije protekce, kterou mu zařídil jeho agresivní tchán, a nechá se na novém ministerstvu zaměstnat. Jediná potíž je v tom, že horší úředníci než on a jeho výstřední společník Šikić se dají najít jen stěží.

Seana Penna rozhodně nelze přehlédnout. Jedni ho milují, druzí nenávidí, ale málokoho nechává chladným. Jedni mu vyčítají, že svými humanitárními a politickými aktivitami na sebe jen poutá vytouženou pozornost, druzí ho za totéž adorují. Část veřejnosti ho zase vede v patrnosti jako rváče, co měl za manželku Madonnu. Filmový svět ale ví své. Sean Penn je především neobyčejně přesvědčivý a citlivý herec. Nezáleží na tom, kolik má Oscarů, Zlatých glóbů a jiných ocenění. Jeho herecké výkony si prostě zapamatujete, ať už jde o role ve filmech jako Mrtvý muž přichází, Jmenuji se Sam, Tajemná řeka nebo Milk. Je vždy autentický a výjimečný. V dnešním dokumentu si připomeneme nejvýraznější počiny jeho herecké kariéry.

Na rok 2000 připravila americká zpěvačka Tina Turner velkolepé turné Twenty Four Seven na podporu stejnojmenného alba, které vydala na podzim předchozího roku. Celkem 108 vystoupení vidělo téměř 2,5 milionů diváků a turné vydělalo přes 120 milionů dolarů. Během evropské části zavítala zpěvačka 15. a 16. července na stadion Wembley, kde vznikl záznam koncertu. Fanoušci si tak i dnes můžou vychutnat strhující provedení hitů „Let's Stay Together“, „Private Dancer“ nebo „What's Love Got To Do With It“.

V dalším vydání pravidelného hudebního pořadu kombinujícího záznam koncertu s dokumentárním pohledem do zákulisí muzikantů a prostředí, v němž se jejich vystoupení koná, vás pozveme na jedno z nejvýpravnějších vystoupení kladenské skupiny Zrní za dobu jejich existence, které se uskutečnilo v MeetFactory. Významný pražský multifunkční prostor, který založili a spoluvlastní David Koller a David Černý, nám také druhý jmenovaný známý výtvarník osobně představí. Zrní zde odehráli koncert k novému albu Následuj kojota. A Johana Matoušková s Pavlem Kučerou nahlédli i do muzikantského zákulisí kladenské kapely, aby zjistili, proč jsou Zrní mnohými považováni za "české Radiohead".

Festival Blues Alive, věnovaný výlučně blues, je nejvýznamnější hudební přehlídka svého druhu ve střední Evropě. Pořad zachycuje několik vystoupení nejatraktivnějších světových hudebních hvězd této akce, čili průřez toho nejlepšího z X. ročníku festivalu, který se konal od 18. do 19. listopadu 2005. Většina účinkujících pochází z USA: dnes již zesnulý bluesový kytarista Smokin‘ Joe Kubek, Jimmy D. Lane, jenž se věnuje elektrickému blues, či Sugar Blue, vynikající hráč na foukací harmoniku a zpěvák, který vystoupí s kapelou GK Brothers Band. Z Polska pak pochází hudební kvarteto Boogie Boys, hrající písně ve stylu boogie woogie.

Bolí to, když je každý okamžik bojem o život. Příběh básníka, který zápasí se svým postižením.

Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Opakování 16.9./ČTart. Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Týdeník ArtZóna si všímá všeho podstatného, co se stalo na domácí i zahraniční kulturní scéně, a to ve všech jejích oblastech a žánrech. Nabízí nejen informace o důležitých počinech hudby, tance, divadla, filmu i literatury, výtvarného umění i designu, ale také klade otázky, hledá souvislosti a přináší kritické reflexe.

Shlíželi na ni s despektem jako na obchodnici, ačkoliv podle mnohých proměnila řemeslo v umění. Navrhovala a nosila šaty jinak než ostatní a cíleně budovala svou vlastní legendu. Střídala muže a čerpala z jejich vlivu, nebo naopak to ona jim pomáhala v náročných situacích. V polovině dvacátých let byla oficiální družkou vévody z Westminsteru a zařídila si salón přímo uprostřed Londýna, navrhovala pro hollywoodské studio MGM. Udržovala vztahy s intelektuály a umělci své doby, měla poměr s pravicovým zakladatelem časopisu Le Témoin, Paulem Iribem, a později, během okupace, se v Paříži zapletla s německým důstojníkem baronem Hansem Güntherem von Dincklage, známým také jako „Spatz“. Nacističtí manipulátoři označovali její spolupráci s nimi krycím jménem Operace Modelhut (módní klobouk). Po osvobození se proto na deset let uchýlila do švýcarského exilu, aby se v roce 1954 vrátila do Francie vzpurně představit novou kolekci. Navzdory negativnímu přijetí stále navrhovala a podpora Stanleyho Marcuse jí pomohla dobýt Ameriku licencovanou konfekcí. Lehký, každodenní a sportovní vzhled šatů a kostýmků Coco Chanel v poválečné Americe zabodoval i jako ikonický styl Jackie Kennedyové.

Pět let vyšetřování, dlouhých rozhovorů a více než osm tisíc stránek s poznámkami dalo vzniknout průlomové knize, která otevřela prostor pro dnes tolik oblíbené žánry, tzv. literaturu faktu a „true crime".

Sheryl Crow začínala jako učitelka hudby a do světa světové hudby nakoukla jako sboristka během Bad World Tour Michaela Jacksona. Jako doprovodná zpěvačka se podílela i na skladbách Stevieho Wondera, Belindy Carlisle nebo Dona Henleyho. Zlom přišel v roce 1993 s debutovým multiplatinovým albem „Tuesday Night Music Club“. S postupem času se Sheryl Crow vypracovala mezi nejvýraznější ženské hvězdy své generace. V roce 2017 vydala album „Be Myself“, které podpořila koncertním turné. Jeho poslední zastávka byla ve slavném Capitol Theatre, kde odezněly jak tehdejší novinky „Be Myself“ nebo „Halfway There“, tak i klasické hity jako „All I Wanna Do“, „First Cut Is The Deepest“ či „If It Makes You Happy“.

Verdiho opera Macbeth je plná nadpřirozených jevů, démonické divadelní a hudební energie. Jejím hlavním tématem je neodvratný osud. Dokonale vykresluje zmar a zkázu, které mohou způsobit přehnané lidské ambice. Hlavními nositeli děje jsou titulní hrdina, jeho žena Lady Macbeth a budoucnost předvídající čarodějnice. Odehrává se v jedenáctém století ve Skotsku. Generál Macbeth, poddaný skotského krále Duncana, se navrací z vítězné bitvy. Na vřesovišti potkává čarodějnice, které jej pozdraví jako théna z Cawdoru a budoucího skotského krále. Prozradí mu, že po něm na trůn nastoupí synové jeho věrného přítele, generála Banqua. Přichází posel, který Macbethovi oznamuje, že mu bylo za služby vlasti přiděleno panství i titul théna. Na tomto základě se odvíjí další osud tragického hrdiny, jehož zničily intriky jeho ctižádostivé manželky. Hostem Catariny Molderové je britský dirigent, umělecký šéf Londýnské královské opery Covent Garden, António Pappano, který sám mnohokrát řídil toto mistrovské hudebně dramatické dílo od dirigentského pultu.

V roce 1967 neměl Claude Nobs prakticky žádné znalosti o hudebním průmyslu. Ale díky svému nadšení, elánu a vášni pro hudbu dokázal do městečka na břehu Ženevského jezera přilákat ty největší hudební esa. Jeho festival vynikal specifickou atmosférou, kterou nemohli hudebníci nikde jinde zažít. Úvodní ročníky se nesly v jazzovém duchu i díky vystoupením Arethy Franklin nebo Niny Simone, ale s postupem času dostávaly prostor i jiné žánry. Vystoupit tak mohli Ten Years After nebo Carlos Santana. Dokument nabízí nejen dosud neviděný pohled do zákulisí, ale i vystoupení některých hvězd.

Disponuje jedním z nejvýraznějších a nejvšestrannějších hlasů české populární hudby. Má klasické pěvecké vzdělání, známá je jako rockerka, experimentováním ze synth-popem, z muzikálů, sólových alb, ale také působením v dnes už legendárních kapelách Stromboli a Precedens. Mezi její nejvýraznější divadelní role patří Máří Magdaléna v muzikálu Jesus Christ Superstar. Dnes bude Bára Basiková v klubu Doupě vyprávět prostřednictvím písní svůj pestrý hudební příběh od 80. let až po současnost.

Sunflower Caravan a Appendix: odborníci žasnou, chválí a doporučují. Budou obě kapely stejně příjemným objevem i pro vás? Hudebně diskusní pořad o české a slovenské populární hudbě uvádějí P. Fiala a M. Kaščák

Výběr koncertů z největšího a nejpopulárnějšího tuzemského festivalu.

Osudem muzikant, srdcem Karliňák. Dokument (2013). Boro Prelić, srdcem muzikant, osudem Karliňák v dokumentárním cyklu Babylon

Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Po Václavu Smetáčkovi, Jiřím Bělohlávkovi, Serge Baudovi, Jiřím Koutovi či Tomáši Braunerovi přebírá v polovině září 2025 šéfdirigentskou taktovku pražských symfoniků mezinárodně uznávaný dirigent Tomáš Netopil. Do Česka se vrací po desetiletém působení v německém Aalto Musik Theater a Philharmonie Essen. Vedle postu hlavního hostujícího dirigenta České filharmonie, který zastával v uplynulých šesti letech, a hostování u dalších renomovaných světových orchestrů je také vyhledávaným operním dirigentem, často účinkuje v Saské státní opeře v Drážďanech, Vídeňské státní opeře, Nizozemské opeře nebo ve Velkém divadle v Ženevě. Úvodní program inauguračního koncertu, který je zároveň zahajovacím koncertem 91. sezóny orchestru, je složen z půvabné baletní suity Sůl nad zlato Jana Hanuše, o jehož odkaz bude Tomáš Netopil z pozice šéfdirigenta a hudebního ředitele pečovat systematicky, a z Mahlerovy První symfonie, řečené Titán.

Raphael Wallfisch se narodil 15 června 1953 v Londýně. Pochází z rodiny významných hudebníků, jeho otcem byl pianista Peter Wallfisch a matkou je violoncellistka Anita Lasker-Wallfisch, přeživší členka Ženského orchestru v koncentračním táboře v Osvětimi. Učitelé Raphaela Wallfische byli mimo jiné i Amaryllis Fleming, Derek Simpson a Gregor Piatigorsky. Vzdělání získal na Latymer Upper School v Hammersmithu. Jeho nahrávky čítají více než 70 alb a patří mezi nejvýznamnější současné violoncellisty na světě. Je také laureátem Mezinárodní soutěže violoncellistů Gaspar Cassadó ve Florencii. Průzkum BBC označil Wallfischovo zpracování Dvořákova violoncellového koncertu za nejlepší nahrávku tohoto díla za posledních 25 let. Je předním interpretem nových děl současných skladatelů a spolupracuje se Sirem Peterem Maxwellem Daviesem, Kennethem Leightonem, Jamesem MacMillanem, Rodionem Schedrinem, Johnem Tavenerem a mnoha dalšími.

Denzel Washington, který byl v roce 2021 zvolen deníkem New York Times nejlepším hercem 21. století, ztělesňuje Ameriku ve všech jejích protikladech, neboť mezi jeho významné role patří černošský voják bojující za svobodu, homofobní právník či policista, napravující křivdy. Jeho věrohodné a strhující výkony jej dostaly na samý vrchol světové kinematografie a přinesly celou řadu ocenění. Pro afroamerickou komunitu je však také vzorem v neúnavném boji za spravedlnost.

Sarkasmy. Dokument ČR. Opakování 23.9./ČTart. Časosběrný dokument o nastudování baletního triptychu Sarkasmy, který na scéně Národního divadla představil díla tří choreografů: Hanse van Manena, Andreje Kajdanovského a Eyala Dadona.

Disponuje jedním z nejvýraznějších a nejvšestrannějších hlasů české populární hudby. Má klasické pěvecké vzdělání, známá je jako rockerka, experimentováním ze synth-popem, z muzikálů, sólových alb, ale také působením v dnes už legendárních kapelách Stromboli a Precedens. Mezi její nejvýraznější divadelní role patří Máří Magdaléna v muzikálu Jesus Christ Superstar. Dnes bude Bára Basiková v klubu Doupě vyprávět prostřednictvím písní svůj pestrý hudební příběh od 80. let až po současnost.

Matyáše z Arrasu, francouzského architekta s působištěm na papežském dvoře, pozval císař Karel IV. do Prahy, aby vybudoval nový reprezentativní chrám pro pražské arcibiskupství. Katedrála sv. Víta se oficiálně začala stavět v roce 1341. Po Matyášově smrti převzal stavbu Petr Parléř, který původní stavební plány výrazně obměnil. Je pozoruhodné, že mu v té době bylo třiadvacet let. Dodnes nevíme, jak jsou některé kamenné dekorativní prvky, které jakoby visí ve vzduchu, vůbec ukotveny. Přínosem jeho huti je vytvoření zcela nového systému síťové klenby, která zdokonalila dosavadní klenbu křížovou. Nejposvátnějším a zároveň nejpůsobivějším místem chrámu je Svatováclavská kaple, rovněž dílo Petra Parléře, v němž dodnes můžeme obdivovat fresky s původními středověkými barvami.

V letech 2011 až 2012 uspořádala skupina Olympic sérii deseti koncertů, na kterých si připomněla klíčová alba ze své dlouholeté existence. Počátky se datují v roce 1968 prvním a hned velmi úspěšným albem Želva. Pak následují další – Pták Rosomák, Prázdniny na Zemi, Laboratoř ... až po 17. album Sopka. Kapela koncerty odehrála v tehdejší sestavě Petr Janda, Milan Broum, Jiří Valenta a Milan Peroutka a na několika koncertech se objevili i hosté Pavel Chrastina, Ladislav Klein, Jiří Korn a další. Vznikl tak unikátní projekt, který připomněl některé i méně hrané skladby, ale vždy zazněly i obecně známé hity z toho kterého období.

Od druhé poloviny šedesátých let byl mekou beatové hudby a showbyznysu Londýn. Mimo Londýn kapely jako by neexistovaly. To byl osud i skotské skupiny The Shadettes, ve které se v roce 1967 objevil mladičký baskytarista Pete Agnew. V té době byl v kapele i bubeník Darrell Sweet. Dan McCafferty přišel do kapely až o rok později. Nejprve jako bedňák, zpěvákem se stal, když se na koncert nedostavil původní zpěvák a kapela se rozhodla dát mu šanci. V roce 1968 se The Shadettes přejmenovali na Nazareth. První koncert, který odehráli mimo Skotsko, se uskutečnil v Londýně přímo ve slavném Marquee klubu. V roce 1971 vyšlo u labelu Pegasus Records jejich první – eponymní – album. Tomu se díky písni Tima Rose „Morning Dew" dostalo i prvního většího ohlasu a úspěchu. Ovšem jen v Německu, v samotné Británii si jí celkem nikdo moc nevšiml. V roce 1972 pozvali Deep Purple Nazareth, aby je doprovázeli na evropském a americkém turné. Nazareth už našli svou hudební tvář, ale objevily se trochu překvapivé problémy s managementem a penězi. Částečně se tyto potíže vyřešily tím, že kapela vydala své třetí album živě. Producentem desky byl baskytarista spřátelených Deep Purple Roger Glover. Album Razamanaz, které vyšlo v roce 1973, obsahovalo i skladbu „Broken Down Angel", která kapele poprvé přinesla umístění v britské Top 10. Spolupráce s Rogerem Gloverem přinesla další ovoce v podobě příštího alba Loud 'N' Proud. Na tomto titulu se objevil první obrovský hit Nazareth „This Flight Tonight" z autorské dílny folkové zpěvačky Joni Mitchell. Nazareth jako by propadli pracovnímu šílenství. Během příštích zhruba dvou let odehráli několik set koncertů. V pořadí šesté album kapely Hair Of The Dog se uchytilo konečně i v Americe díky světovému hitu „Love Hurts". Alba se během poměrně krátké doby prodaly víc jak dva miliony kusů. A Nazareth se stali součástí dějin rockové historie. Současnou sestavu rockové kapely Nazareth vám přinášíme prostřednictvím setkání na jejím koncertním vystoupení v Brně

Kanadský cyklus němých skečů viděli diváci poprvé v roce 2011. Prakticky okamžitě si získal oblibu po celém světě, vysílal se například v Itálii, Španělsku, ale také v Indii, Řecku či Brazílii. Každou epizodu tvoří krátké humorné scénky o délce patnácti až devadesáti vteřin, kde se opakují v zásadě čtyři hlavní tematické okruhy a kde uvidíme v různých rolích tři herce a tři herečky. Jsou jimi Réal Bossé, Martin Drainville, Antoine Vézina a Sylvie Moreauová, Julie Ménardová a Sharlene Royerová. Objeví se v různých sestavách jako manželé, kolegové, milenci, jako popletení policisté, hloupí mafiáni, svérázní chirurgové, nešikovní tatínkové malých dětí, trosečníci na ostrově, vojáci v zákopech. Na exteriérech se nešetřilo, můžeme tedy obdivovat krásy Severní i Jižní Ameriky, karibských ostrovů, ale i evropské scenérie Řecka či Švýcarska. Pilíře širokého autorského a realizačního týmu tvoří režisér Pierre Paquin a scenárista Denis Savard, řadu nápadů ovšem do pořadu přinášejí i sami herci.

Dokument. Nový pohled na kdysi skandální literární prvotinu Françoise Saganové a díky zachovaným archivním materiálům i unikátní vhled do spisovatelčina života. Koprodukční dokument ARTE

Pastor Jiří Dohnal a jeho působení v Rovinji

Když dva dělají totéž, není to vždycky totéž aneb world music made in Družina versus world music made in Gipsy.cz. Koncerty a debatu o tradiční hudbě v netradičním kabátě uvádějí P. Fiala a M. Kaščák

Před pár lety se přední české harfistce Janě Bouškové ozval šéf jednoho německého orchestru, že mají zájem o sólový koncert pro harfu, ať si najde skladatele. Jana oslovila hudebního skladatele Lukáše Sommera a za rok měl v Německu premiéru jeho Sólový koncert pro harfu a orchestr. V loňském roce se skladatel Lukáš Sommer rozhodl některé části skladby přepracovat. Dialog mezi skladatelem a harfistkou během přípravy natáčení nové verze koncertu se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu sleduje režisér Ján Sebechlebský.

Během jediného dne zazněly v Ostravě historicky poprvé všechny jednohlasé písně Antonína Dvořáka. Hledání významu skladatelovy písňové tvorby na pozadí Dvořákovského písňového maratonu v dokumentu K. Řezníčkové

Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Opakování 18.9./ČTart. Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Nový intendant Berlínského státního baletu Christian Spuck zkoumá ve své premiérové choreografii téma hledání vlastní identity. Dílo nese všechny znaky jeho osobitého stylu: vášeň, cit pro temně poetické obrazy a schopnost mistrovsky vyprávět příběh tancem. Román Gustava Flauberta, podle něhož je Spuckovo taneční drama vystavěno, pojednává o Emmě Bovaryové (Weronika Frodyma), která se provdá za venkovského lékaře Charlese Bovaryho (Alexei Orlenco), ale je nespokojená se svým životem a manželstvím. Hledá únik z každodenní šedi v milostných vztazích, které ji nakonec dovedou ke zkáze. Milence představují Alexander Cagnat (Leon) a David Soares (Rudolf). V roli pana Lheurexe, obchodníka, účinkuje Dominic White Slavkovský. Obtížná klavírní sóla hraje Adrian Oetiker, Orchestr Německé opery Berlín řídí Jonathan Stockhammer. Ema si půjčuje peníze, aby si udržela zdání luxusu a financovala své avantýry, ale nakonec se dostane do dluhů. Otráví se poté, co zjistí, že její dluhy jsou neřešitelné a její milenci ji opustili. Román staví do kontrastu Eminy romantické představy s tvrdou realitou a ukazuje, jak iluze mohou vést k osobní zkáze. Pořad získal na 61. ročníku mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha 2024 Český křišťál v kategorii Záznamy inscenačního umění (opera, balet, divadlo, tanec). V odůvodnění poroty se uvádí: Vítězný baletní snímek představuje mistrovskou práci Christiana Spucka, spojuje v sobě jasný, silný příběh s emocemi nabitými tancem.

Hippie je člen kontrakultury, která se objevila počátkem šedesátých let a vyjadřovala morální odmítnutí zavedené společnosti. Název je odvozen od slova hip, znamenajícího „vědět“ nebo „být si vědom“. Pravý hippie (true hippie) věří v pravdu, ušlechtilost, mír, lásku a toleranci a snaží se jednat v tomto duchu. Heslem i mottem hippies bylo Flower Power (květinová síla), síla mírného nenásilného činu a náboženství spravedlnosti. Povahou květiny je tichá neústupnost. Část mladé generace na krátkou dobu uvěřila, že se svět dá změnit květinami, hudbou, láskou. Tuto víru živila četbou básní Gregory Corsa, Allana Ginsberga, Lawrence Ferlinghettiho i obdivem k obrazům Gustava Klimta, Egona Schieleho, Alfonse Muchy. Biblí beatniků a posléze hippies byla kniha Jacka Kerouaka On the Road (Na cestě). S dlouhými vlasy, v džínsech do zvonu a v batikovaných halenách s korálky kolem krku zasněně tančili při dunivé hudbě The Who, Ten Years After, Canned Heat, Johnnyho Wintera, Jimiho Hendrixe, Jefferson Airplane, Jethro Tull a spolu s The Beatles zpívali, že „All You Need Is Love“... Všechno, co potřebuješ, je láska. A pak se v polovině srpna 1969 konal zázrak jménem Woodstock, na kterém se sešlo na půl milionu mladých lidí na třídenním svátku míru a hudby. Michael Lang, autor myšlenky a hlavní pořadatel festivalu říká: „Předchozí roky byly prodchnuté množstvím konfliktů, násilných střetů na univerzitách, v městských ghettech i na demonstracích po celé Americe. Ve Woodstocku jsme se proto chtěli zaměřit na mír, debaty o politických záležitostech ponechat stranou a těšit se z toho, jak by vše mohlo vypadat. Byla to příležitost dozvědět se, zda bychom dokázali vybudovat takový svět, o jaký jsme celá šedesátá léta usilovali. Taková měla být naše politická výpověď: dokázat, že mír a porozumění jsou možné, a předvést životaschopnost a smysl kontrakultury. Byly to tři dny míru a hudby.” S trochou nadsázky lze říct, že muzika 60. let dosáhla jednoho ze svých vrcholů v létě roku 1969 právě na woodstockém festivalu. Tu úžasnou muziku 60. let tvořili lidé, kteří se po desetiletích znovu vrátili na koncertní pódia, pokud z nich vůbec kdy zmizeli. Proto jsme cyklus o nich pojmenovali Back Beat – bigbít, který je tu zpět. Prostřednictvím výpovědí skupin Ten Years After, Canned Heat, Johnnyho Wintera a Iron Butterfly vám nabízíme doposud neznámé informace ohledně legendárního festivalu Woodstock.

Třetí díl vzpomínkového pořadu Vysílá studio A vychází z dochovaných materiálů bývalé Československé televize. Uvidíte a uslyšíte mimo jiných Martu Kubišovou, Helenu Vondráčkovou, Karla Štědrého, Karla Gotta, Waldemara Matušku a Karla Krautgartnera. Pořadem vás bude provázet režisér a autor pořadu Jaromír Vašta. Budova Českého rozhlasu v Karlíně, v níž se nachází legendární studio A, byla navržená architektem Josefem Sakařem v duchu post secesního klasicismu. Původně Národní dům v Karlíně z roku 1911 sloužil svému účelu do konce první republiky. Těsně před druhou světovou válkou jej koupil Československý rozhlas, během protektorátu jej jako své studio používali Němci pro Radio Melnik. Po válce se sály začaly měnit v nahrávací studia – velký sál se proměnil v proslulé „Studio A“, kde natáčely naše přední orchestry taneční a populární hudby.

Zatímco na konci třicátých let dvacátého století se v Paříži oslavuje modernismus, nacistické Německo prosazovalo „akademičtější" pojetí umění. Od nástupu k moci v roce 1933 vnucovali národní socialisté svůj estetický ideál: klasicismus a staré mistry. Moderní umění považovali za urážku. Hitler učinil z rigidního umění absolutní pravidlo nového vkusu. Ve snaze prosadit „pravé umění" uspořádali nacisté v roce 1937 dvě protichůdné výstavy. Jedna byla věnována novému oficiálnímu umění. Druhou nazvali „degenerované umění". Ze všech německých muzeí nacisté odstraňují avantgardní obrazy, moderní tvorbu očerňují a hanobí. Expresionismus, kubismus a dadaismus jsou prezentovány jako důkaz degenerace Výmarské republiky. Co se stalo s odepsanými obrazy po skončení výstavy? Některé byly zničeny, jiné uschovány poblíž Berlína a ty nejcennější prodány na mezinárodním trhu. Po událostech září 1939 obezřetný Jacques Jaujard, zástupce ředitele francouzských národních muzeí, organizuje evakuaci uměleckých děl z Louvru. 30. června 1940 vydává Hitler příkaz k zajištění uměleckých předmětů a historických dokumentů patřících Židům, které 15. července následuje nařízení, podle něhož Francouzi na okupovaných územích musejí německé Komandantuře nahlásit všechny přepravitelné umělecké předměty v hodnotě vyšší než sto tisíc franků. Každý předmět musí být přesně evidován: rozměry, tvůrce, datum vzniku, jméno a adresa majitele a také místo uložení. Pod velením Otto Abetze, německého velvyslance v Paříži, začíná konfiskace francouzského kulturního dědictví, zcela v rozporu s Haagskou úmluvou z roku 1907, stanovující, že v době války je soukromý majetek nezcizitelný. V Paříži vzniká státní orgán nazvaný ERR – Einsatzstab Reichsleiter Rosenberg, jehož úkolem je identifikovat, inventarizovat a zabavit všechny cenné kulturní předměty na okupovaných územích. Zabavená umělecká díla shromažďují v prostorech pařížské národní galerie Míčovna – Jeu de Paume. Naštěstí pečlivé kurátorce Rose Vallandové, která má v nepřítomnosti hlavního kurátora na starosti budovu Míčovny, nic neunikne a během čtyřleté okupace si veškeré informace o rabování zaznamenává.

Týdeník ArtZóna si všímá všeho podstatného, co se stalo na domácí i zahraniční kulturní scéně, a to ve všech jejích oblastech a žánrech. Nabízí nejen informace o důležitých počinech hudby, tance, divadla, filmu i literatury, výtvarného umění i designu, ale také klade otázky, hledá souvislosti a přináší kritické reflexe.

Dokument. Jak jedna chladnokrevná vražda nezvratně ovlivnila život a tvorbu spisovatele Trumana Capoteho a dala vzniknout žánru literatury faktu. Dokument ARTE

Matyáše z Arrasu, francouzského architekta s působištěm na papežském dvoře, pozval císař Karel IV. do Prahy, aby vybudoval nový reprezentativní chrám pro pražské arcibiskupství. Katedrála sv. Víta se oficiálně začala stavět v roce 1341. Po Matyášově smrti převzal stavbu Petr Parléř, který původní stavební plány výrazně obměnil. Je pozoruhodné, že mu v té době bylo třiadvacet let. Dodnes nevíme, jak jsou některé kamenné dekorativní prvky, které jakoby visí ve vzduchu, vůbec ukotveny. Přínosem jeho huti je vytvoření zcela nového systému síťové klenby, která zdokonalila dosavadní klenbu křížovou. Nejposvátnějším a zároveň nejpůsobivějším místem chrámu je Svatováclavská kaple, rovněž dílo Petra Parléře, v němž dodnes můžeme obdivovat fresky s původními středověkými barvami.

Památky i život neobyčejných měst a fascinující přírodní scenérie, jak je na svých cestách zachytili fotograf Jan Šibík s průvodcem Janem Šmídem.

Sunflower Caravan a Appendix: odborníci žasnou, chválí a doporučují. Budou obě kapely stejně příjemným objevem i pro vás? Hudebně diskusní pořad o české a slovenské populární hudbě uvádějí P. Fiala a M. Kaščák

V dalším vydání pravidelného hudebního pořadu kombinujícího záznam koncertu s dokumentárním pohledem do zákulisí muzikantů a prostředí, v němž se jejich vystoupení koná, vás pozveme na jedno z nejvýpravnějších vystoupení kladenské skupiny Zrní za dobu jejich existence, které se uskutečnilo v MeetFactory. Významný pražský multifunkční prostor, který založili a spoluvlastní David Koller a David Černý, nám také druhý jmenovaný známý výtvarník osobně představí. Zrní zde odehráli koncert k novému albu Následuj kojota. A Johana Matoušková s Pavlem Kučerou nahlédli i do muzikantského zákulisí kladenské kapely, aby zjistili, proč jsou Zrní mnohými považováni za "české Radiohead".

Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Opakování 19.9./ČTart. Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Zpěvačka s nezaměnitelným hlasem a energií, která patří k nejvýraznějším osobnostem české hudební scény. Svou kariéru začala v polovině 80. let a postupem času dokázala oslovit publikum napříč žánry od metalu přes pop až po muzikálové i duchovní písně. Je 21násobnou Zlatou slavicí a držitelkou řady dalších ocenění. Její hity zlidověly a svým zpěvem, jakož i srdcem na dlani, si získala fanoušky napříč generacemi. Dnes vám Lucie Bílá v hudebním klubu Doupě za doprovodu pianisty Petra Maláska představí tu nejintimnější část svého repertoáru.

Americká kapela R.E.M. v roce 2007 zvolila neotřelý způsob přípravy alba „Accelerate“. Jeho přípravy probíhaly ve Vancouveru a Dublinu. A právě v irské metropoli se kapela rozhodla nový materiál prověřit před živým publikem. Mezi 30. červnem a 5. červencem odehrála v Olympia Theatre pět koncertů, které na plakátech kapela označovala jako „veřejné zkoušky“. Avizovaná forma vystoupení fanoušky ale neodradila a sál vždy zaplnili do posledního místa. Když album v roce 2008 nakonec vyšlo, zamířilo k nejvyšším příčkám hitparád.

Požár kasina v Montreux v roce 1971 mimo materiálních škod přinesl i pozitivní stránky. Kapela Deep Purple, která zrovna ve městě pobývala, získala inspiraci pro svou slavnou skladbu „Smoke on the Water“ a pořadatele festivalu v rámci oprav vybudovali nový koncertní sál. A hlavně nahrávací studio. I to pomohlo k rozkvětu hudebního setkávání. Promotér Claude Nobs si plní své sny a přivádí do Montreux třeba Davida Bowieho, Freddieho Mercuryho, Carol Kingovou, Jamese Browna a mnoho dalších.

Andělské vlasy. Dokumentární cyklus (2014). Dlouhé vlasy se od počátku šedesátých let staly symbolem protestu proti konvencím, na který komunisté reagovali často brutálním způsobem. Nový dokumentární cyklus o lidech, kteří měli odvahu být svobodní i v době nesvobody.

Kanadský cyklus němých skečů viděli diváci poprvé v roce 2011. Prakticky okamžitě si získal oblibu po celém světě, vysílal se například v Itálii, Španělsku, ale také v Indii, Řecku či Brazílii. Každou epizodu tvoří krátké humorné scénky o délce patnácti až devadesáti vteřin, kde se opakují v zásadě čtyři hlavní tematické okruhy a kde uvidíme v různých rolích tři herce a tři herečky. Jsou jimi Réal Bossé, Martin Drainville, Antoine Vézina a Sylvie Moreauová, Julie Ménardová a Sharlene Royerová. Objeví se v různých sestavách jako manželé, kolegové, milenci, jako popletení policisté, hloupí mafiáni, svérázní chirurgové, nešikovní tatínkové malých dětí, trosečníci na ostrově, vojáci v zákopech. Na exteriérech se nešetřilo, můžeme tedy obdivovat krásy Severní i Jižní Ameriky, karibských ostrovů, ale i evropské scenérie Řecka či Švýcarska. Pilíře širokého autorského a realizačního týmu tvoří režisér Pierre Paquin a scenárista Denis Savard, řadu nápadů ovšem do pořadu přinášejí i sami herci.

Učitel herectví Sandy Kominsky se při svých lekcích seznamuje s novou studentkou, rozvedenou Lisou, zatímco odkládá návštěvu u starého přítele, Normana Newlandera, jehož těžce nemocná manželka chce Sandyho vidět.

Sandy pomáhá Normanovi uspořádat náročný smuteční obřad dle přání zesnulé a pak Lisu pozve na další neobyčejné rande. Norman se neočekávaně stane miláčkem Sandyho herecké třídy.

Denzel Washington, který byl v roce 2021 zvolen deníkem New York Times nejlepším hercem 21. století, ztělesňuje Ameriku ve všech jejích protikladech, neboť mezi jeho významné role patří černošský voják bojující za svobodu, homofobní právník či policista, napravující křivdy. Jeho věrohodné a strhující výkony jej dostaly na samý vrchol světové kinematografie a přinesly celou řadu ocenění. Pro afroamerickou komunitu je však také vzorem v neúnavném boji za spravedlnost.

Milostná touha, která si zaslouží označení „stravující“, poznamenala tvůrčí životy velkého milovníka žen, Diega Rivery a jedinečné malířky s nesnadným osudem, Fridy Kahlo. Stala se dokonce popkulturním námětem i předlohou pro moderní filmové zpracování. Neméně zajímavá a fascinující je však tvorba obou mexických výtvarných umělců. Spojovala je, mimo jiné, i společná a bezpodmínečná vášeň pro malířství.

Marek Hlavica uvádí kontaktní pořad pro všechny, kteří se rozhodli zůstat v pátek doma. Účinkují: J. Kirschner, Drtikol, B. Obozněnková, dokumentarista a režisér A. Ol’ha a scenáristka T. Ol’hová.

Osudem muzikant, srdcem Karliňák. Dokument (2013). Boro Prelić, srdcem muzikant, osudem Karliňák v dokumentárním cyklu Babylon

Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Opakování 20.9./ČTart. Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Američan John Neumeier patří k nevýznamnějším choreografům naší doby. Přes půl století působil v Hamburku, kde založil v roce 1966 baletní školu a současně pracoval jako ředitel, hlavní choreograf a umělecký šéf tanečního souboru Hamburg Ballett. Dokument Andrease Morella citlivě mapuje jeho životní pouť a uměleckou dráhu. Vykresluje portrét výjimečného tanečníka, skvělého učitele a člověka, jehož životem prostupuje umění a víra. Při cestě do Chicaga a Milwaukee, kde se v únoru 1939 narodil, odkrývá jeho původ a formativní léta. Záběry z baletních zkoušek odhalují Neumeierovu současnou tvorbu a umožňují naplno pochopit jeho oddanost tanci, smysl pro estetiku a autentický způsob uměleckého vyjádření. Snímek, soutěžící v kategorii Dokumenty o hudbě, tanci a divadle, získal na 61. ročníku mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha 2024 Cenu České televize. V odůvodnění poroty se uvádí: „Film se citlivě dotýká kariéry a života jednoho z nejvýznamnějších světových tanečníků, choreografů a baletních tvůrců posledních padesáti let způsobem, který je srozumitelný běžnému divákovi a zároveň přináší emoční uspokojení všem, kdo baletu a tanci fandí a milují ho. Vyvážený poměr informací a emocí dělá z portrétu nadčasový tvar schopný oslovit široké spektrum diváků po celém světě".

Opera Orfeus a Eurydika německého skladatele s českými kořeny Christopha Willibalda Glucka ovlivnila svým reformním duchem dějiny evropské zpěvohry a převedla ji z barokní zátěže do novodobé epochy. Televizní zpracování Françoise-Reného Martina se ve svém úvodu odehrává na podnikovém večírku, kam zavítali novomanželé Orfeus a Eurydika. Společně se svatebčany oslavují sňatek i spolupracovníci. Postupně se pak rozvíjí původní Gluckův operní příběh Orfeo (Blandine de Sansalová v kalhotkové roli) oplakává smrt své ženy Eurydiky (Jacquelyn Stuckerová). Objeví se Amor (Madison Nondaová) a oznámí mu, že smí sestoupit do podsvětí a přivést Eurydiku zpět, ale nesmí se na ni cestou zpět podívat, jinak ji ztratí navždy. Orfeo sestupuje do Hádovy říše. Narazí na Fúrie (duchy mrtvých), které mu brání projít. Svým dojemným zpěvem je ale obměkčí a ony ho pustí dál. V Elysejských polích najde Eurydiku a odchází s ní zpět do světa živých – ale bez pohledu na ni. Eurydika nechápe, proč se na ni Orfeo nedívá, a vyčítá mu to. Orfeo trpí, ale mlčí – až to nevydrží a otočí se. Eurydika umírá podruhé. Ztrápený Orfeo chce spáchat sebevraždu. V tom se objeví Amor. Zasáhne božskou mocí a Eurydiku oživí – jako odměnu za Orfeovu lásku a věrnost. Opera v hudební nastudování Raphaëla Pichona a v režii Eddyho Garaudela se však drží tragického mýtu, kdy milenci se musí navždy rozloučit. Ke konci padesátých let 19. století totiž francouzský skladatel Hector Berlioz zkombinoval dvě původní verze Gluckovy opery, italskou a francouzskou, a ve svém zpracování se přidržel romanticky vyhrocené estetiky s tragickým zakončením. Převedl kastrátskou roli Orfea na hlubší ženský hlas – kontraalt, přeložil vše do francouzštiny, upravil orchestraci a obohatil harmonii, zkrátil některé balety a změnil pořadí scén. Dodal dílu vznešenější, ale rafinovanější zvuk, který byl typický pro romantismus. Tato verze se proslavila především díky mezzosopranistce Paulině Viardotové. Snímek získal na 61. ročníku mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha 2024 Český křišťál v kategorii Záznamy hudebních koncertů.

18. září 1905 se v hlavním švédském městě Stockholmu narodila Greta Lovisa Gustafssonová. Její první nesmělé umělecké krůčky na začátku 20. let minulého století nikterak nenaznačovaly, že z tuctové dívenky jednou bude femme fatale světového významu. A stalo se. Její skryté kouzlo totiž objevil a beze zbytku vytěžil režisér Mauritz Stiller, který ji obsadil do dvoudílného dramatu Gösta Berling a otevřel jí tím dveře do dalších evropských zemí i do Spojených států. Jako Greta Garbo je dnes synonymem nadčasové filmové ikony, ač její aktivní kariéra trvala vlastně jen dvacet let. Po druhé světové válce příležitostí ubývalo, z některých plánovaných projektů sešlo a Garbo se uzavřela do svého bytu v New Yorku, odkud až do své smrti roku 1990 prakticky nevycházela.

Závěrečný koncert turné Be Myself uznávané americké zpěvačky a skladatelky

Neobvyklá koncertní show amerického rockového tria v proslulém divadle Olympia Theatre v irském Dublinu

Památky i život neobyčejných měst a fascinující přírodní scenérie, jak je na svých cestách zachytili fotograf Jan Šibík s průvodcem Janem Šmídem.

Dokumentární snímek o muzikantech nominovaných na prestižní ocenění české hudební kritiky Apollo 2017, včetně záznamu slavnostního vyhlášení v Paláci Akropolis. Apollo je cenou za nejlepší tuzemské album, zároveň ale stojí napříč hudebními žánry, což umožňuje zachytit muzikantskou pestrost a kontrasty. Pořad tak mapuje nejzajímavější počiny současné české hudební scény a její aktuální stav v reflexích, portrétech a koncertních vystoupeních sedmi nominovaných interpretů: Cold Cold Nights, Fiordmoss, J.A.R., Kalle, Kapitána Dema, Role, Wild Tides, a rovněž ohlédnutí hlasujících porotců – kritiků s jejich hodnocením a doporučením, koho v současné české hudbě poslouchat a podpořit. Na rozdíl od minulých let je tentokrát mezi nominovanými shoda ve výrazu a výpovědi, která je v souladu s tím, jak vypadá hudba i jinde v zahraničí: umělci jsou zklamaní skutečným světem, někteří dokonce proklamují, že o něj už vzdali svůj zájem, a raději se obracejí do sebe, případně si volí polohu recese a parodie.

František Makeš – světově uznávaný restaurátor a vědec, který dvě desetiletí pracoval jako hlavní restaurátor švédských královských sbírek na zámku Skokloster. Objevil biochemické metody využití enzymů při restaurování a analýzách uměleckých děl. Na jaře roku 1968 odjel do Švédska, kam ho pozvala tamější Akademie věd a svou unikátní metodu si nechal ve Švédsku patentovat. Díky hlouposti a krátkozrakosti komunistického režimu jsme se tak připravili o primát v této oblasti a zásluhy si – byť pod jménem českého vědce – přivlastnilo Švédsko...

Když dva dělají totéž, není to vždycky totéž aneb world music made in Družina versus world music made in Gipsy.cz. Koncerty a debatu o tradiční hudbě v netradičním kabátě uvádějí P. Fiala a M. Kaščák

Dokument (2012). Povídání se zajímavými osobnostmi, tentokrát s hercem Ondřejem Vetchým. Uvádí Š. Bednářová.

Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Opakování 21.9./ČTart. Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Zatímco Sandy se potýká s doslova zvětšujícími se problémy s prostatou a konflikty mezi studenty, ovdovělý Norman naproti tomu řeší nemalé problémy své nemálo problémové dcery Phoebe.

Sandy a Norman v sobě nacházejí vzájemnou oporu – nikoli jen co se pohybového aparátu týče. Zatímco Sandy čeká na výsledky testů kvůli rakovině prostaty, mezi Normanem a dcerou Phoebe to začíná být na pováženou.

Setkání Berthe Morisotové s Edouardem Manetem zprostředkoval v roce 1868 v muzeu Louvre malíř Fantin Latour. Berthe tam tehdy kopírovala díla velkých mistrů, se svou sestrou Edmou po boku. Manet už byl v té době hotový malíř, který před pár roky vzbudil pozdvižení svými obrazy „Olympia“ a „Snídaně v trávě“. Jejich vzájemný vztah pak trval 15 let, dodnes opředených tajemstvím.

V letech 2011 až 2012 uspořádala skupina Olympic sérii deseti koncertů, na kterých si připomněla klíčová alba ze své dlouholeté existence. Počátky se datují v roce 1968 prvním a hned velmi úspěšným albem Želva. Pak následují další – Pták Rosomák, Prázdniny na Zemi, Laboratoř... až po 17. album Sopka. Kapela koncerty odehrála v tehdejší sestavě Petr Janda, Milan Broum, Jiří Valenta a Milan Peroutka a na několika koncertech se objevili i hosté Pavel Chrastina, Ladislav Klein, Jiří Korn a další. Vznikl tak unikátní projekt, který připomněl některé i méně hrané skladby, ale vždy zazněly i obecně známé hity z toho kterého období.

Český hudební skladatel, dirigent a klavírista Jaroslav Ježek (*25. 9. 1906 – †1. 1. 1942) byl autorem taneční, divadelní a filmové, ale i vážné hudby. Hudební inspiraci nacházel hlavně v jazzu. V roce 1923 začal studovat na pražské konzervatoři a hned se zařadil mezi nejtalentovanější žáky. Mezi jeho učitele patřili A. Šíma, J. Suk a J. B. Foerster. Stýkal se i s mnoha mladými umělci té doby např. s E. F. Burianem, V. Nezvalem, J. Jenčíkem, V. Holzknechtem a především s J. Voskovcem a J. Werichem, s nimiž pak vytvořil nesmrtelné trio v Osvobozeném divadle. Řada jejich písní, k nimž Ježek skládal hudbu, se objevila ve vzpomínkovém koncertu, který se konal v divadle ve Slaném k poctě stého výročí skladatelova narození. Zpěvák, herec, moderátor, tanečník, režisér Ondřej Havelka se ke swingu propracoval absolutoriem herectví na pražské DAMU, operní režií na brněnské JAMU, rolemi v Divadelním studiu Ypsilon, sólovým zpěvem v Originálním pražském synkopickém orchestru, ale i mladistvou zálibou v bigbítu. Posluchači si užijí elegantního a precizního vystoupení O. Havelky a jeho orchestru Melody Makers, který se orientoval na raný swing třicátých a čtyřicátých let 20. stol. Vydali několik alb a to, v té době poslední, nazvané Rozvrkočení z písní Jaroslava Ježka a pánů Voskovce a Wericha, bylo i páteří koncertu. Hostem byla jazzová zpěvačka V. Gondolánová a skupina čtyř stepařů pod názvem Wings.

Dokument. Dvoudílný dokumentární portrét obdivované a zároveň i kontroverzní návrhářky, která nezvratně ovlivnila směrování moderního způsobu oblékání a životního stylu žen

Matyáše z Arrasu, francouzského architekta s působištěm na papežském dvoře, pozval císař Karel IV. do Prahy, aby vybudoval nový reprezentativní chrám pro pražské arcibiskupství. Katedrála sv. Víta se oficiálně začala stavět v roce 1341. Po Matyášově smrti převzal stavbu Petr Parléř, který původní stavební plány výrazně obměnil. Je pozoruhodné, že mu v té době bylo třiadvacet let. Dodnes nevíme, jak jsou některé kamenné dekorativní prvky, které jakoby visí ve vzduchu, vůbec ukotveny. Přínosem jeho huti je vytvoření zcela nového systému síťové klenby, která zdokonalila dosavadní klenbu křížovou. Nejposvátnějším a zároveň nejpůsobivějším místem chrámu je Svatováclavská kaple, rovněž dílo Petra Parléře, v němž dodnes můžeme obdivovat fresky s původními středověkými barvami.

Verdiho opera Macbeth je plná nadpřirozených jevů, démonické divadelní a hudební energie. Jejím hlavním tématem je neodvratný osud. Dokonale vykresluje zmar a zkázu, které mohou způsobit přehnané lidské ambice. Hlavními nositeli děje jsou titulní hrdina, jeho žena Lady Macbeth a budoucnost předvídající čarodějnice. Odehrává se v jedenáctém století ve Skotsku. Generál Macbeth, poddaný skotského krále Duncana, se navrací z vítězné bitvy. Na vřesovišti potkává čarodějnice, které jej pozdraví jako théna z Cawdoru a budoucího skotského krále. Prozradí mu, že po něm na trůn nastoupí synové jeho věrného přítele, generála Banqua. Přichází posel, který Macbethovi oznamuje, že mu bylo za služby vlasti přiděleno panství i titul théna. Na tomto základě se odvíjí další osud tragického hrdiny, jehož zničily intriky jeho ctižádostivé manželky. Hostem Catariny Molderové je britský dirigent, umělecký šéf Londýnské královské opery Covent Garden, António Pappano, který sám mnohokrát řídil toto mistrovské hudebně dramatické dílo od dirigentského pultu.

Výběr koncertů z největšího a nejpopulárnějšího tuzemského festivalu.

Dokument (2007). Povídání se zajímavými osobnostmi, tentokrát s tanečníkem, choreografem a šéfem ostravského baletu Igorem Vejsadou. Uvádí S. Kleková.

Před pár lety se přední české harfistce Janě Bouškové ozval šéf jednoho německého orchestru, že mají zájem o sólový koncert pro harfu, ať si najde skladatele. Jana oslovila hudebního skladatele Lukáše Sommera a za rok měl v Německu premiéru jeho Sólový koncert pro harfu a orchestr. V loňském roce se skladatel Lukáš Sommer rozhodl některé části skladby přepracovat. Dialog mezi skladatelem a harfistkou během přípravy natáčení nové verze koncertu se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu sleduje režisér Ján Sebechlebský.

Během jediného dne zazněly v Ostravě historicky poprvé všechny jednohlasé písně Antonína Dvořáka. Hledání významu skladatelovy písňové tvorby na pozadí Dvořákovského písňového maratonu v dokumentu K. Řezníčkové

Fenomenální německý trumpetista R. Friedrich a Janáčkova filharmonie Ostrava pod vedením H. M. Förstera.

Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Opakování 22.9./ČTart. Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře