TV PROGRAM ČT art

Švédský hudební fenomén ABBA si na počátku 80. let minulého století užíval přízeň fanoušků, ale kapelu sžíraly vnitřní rozbroje. Vše vyvrcholilo v roce 1982, kdy se Frida, Agnetha, Björn a Benny rozhodli jít každý svou cestou. Dokument mapuje následující dekády, které přinesly jednotlivým členům nejen úspěchy, ale i nepřízeň osudu a osobní tragédie. Celý příběh dokreslují nejen archivní záběry a rozhovory, ale i postřehy dalších hvězd – herečky Julie Waltersové a zpěvačky Zary Larssonové nebo člena kapely Erasure Andyho Bella.

Navzdory tomu, že svět ohromil jakožto režisér, najdeme v jeho režijní filmografii mnohem méně titulů než v té herecké. Orson Welles byl hercem v cizích filmech poněkud z donucení. Z drtivé většiny proto, že potřeboval peníze na své nákladné tvůrčí projekty. Jeho kariéra raketově odstartovala zejména díky jeho rozhlasové dramatizaci románu H. G. Wellese Válka světů v roce 1938, kdy způsobil šok mnoha Američanům: tak věrně dokázal podat scény útoku mimozemšťanů na naši planetu. Svůj nejslavnější a nejzásadnější film natočil už roku 1941. Ano, byl jím legendární Občan Kane. Byl maximalista a rebel, kvůli svým neustálým konfliktům s producenty a neústupnosti zůstalo mnoho jeho vizí, snů a projektů nedokončeno. Přesto, jak tvrdí například Martin Scorsese, to byl právě Welles, kdo se stal největším vzorem mnoha filmových režisérů.

Dokument USA. Vzestup studií aneb zrod továrny na sny

Dokument ČR. Životní a umělecké osudy skladatelů E. Schulhoffa, J. Ježka, V. Ullmanna, B. Martinů a skladatelky a první české dirigentky V. Kaprálové.

Eliška Konečná. Dokumentární cyklus ČR. Dokumentární cyklus mapující vybrané mladé a úspěšné české umělce - výtvarníky, skláře, sochaře a konceptualisty. Každá epizoda přináší portrét jednoho výtvarníka, který má za sebou zpravidla už první úspěšné výstavy nebo vítězství v mezinárodních soutěžích.

Slov netřeba, stejně byste je pro smích neslyšeli. Elixír quebecké zábavy

Natálie Kocábová: Růže - Cesta za světlem. ČR (2010). Radim Kopáč uvádí autorku a její knihu. Literární průvodce českou prózou.

Dokument (2016). Setkání Zbigniewa Czendlika s bývalou konzulkou v Turecku a divadelní intendantkou E. Yildizovou.

Přidaná paměť domu. Dokument ČR (2011). Výjimečné stavby současné české architektury. Tentokrát Ladislav Lábus - obnovitel někdejšího pro dnešek.

Designmatch - Češi versus Slováci. Dokument ČR (2006). Svět designu a životního stylu.

Nejzajímavější okamžiky, rozhovory a postřehy z 80. ročníku mezinárodního hudebního festivalu

Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Opakování 12.5./ČTart. Nejzajímavější okamžiky, rozhovory a postřehy z 80. ročníku mezinárodního hudebního festivalu

Přímý přenos slavnostního zahajovacího koncertu z Obecního domu v Praze. Cyklus symfonických básní Má vlast Bedřicha Smetany hraje Česká filharmonie pod taktovkou svého šéfdirigenta Semjona Byčkova.

Dokument (2023). Portrét fenomenální houslistky, kterou objevil v útlém věku Herbert von Karajan. Ukázky z jejích koncertů jsou prokládány jejími rozhovory se slavnými kolegy a přáteli - mj. s tenistou Rogerem Federerem, dirigentem a klavíristou Danielem Barenboimem, oscarovým skladatelem filmové hudby Johnem Williamsem nebo kouzelníkem Stevem Cohenem.

Na pořátku 30. let píše Karen Blixenová rodině do rodného Dánska o své zoufalé situaci. Farma v Africe bankrotuje stejně jako její manželství a ona sama trpí chronickou nemocí, která ji nevýslovně zmáhá. Tragická ztráta životní lásky, Denyse Finch Hattona, ji sebrala veškeré životní vyhlídky. Jako zlomená žena se vrací na rodinné sídlo v dánském Rungstedlundu, odkázaná na pomoc matky a sourozenců. Psaní se pro ni stane únikem od skutečnosti do světa barevných snů. Začíná psát svou první knihu, sbírku Sedm fantastických příběhů. Prosadit se na literárním poli je ale nelehký úděl.

Nezapomenutelný koncert, kde se propojily dva hudební světy: originální šanson Igora Orozoviče a symfonická hudba Moravské filharmonie Olomouc. Orozovič není jen hvězda Národního divadla, ale i charismatický zpěvák a skladatel, který vás osloví svými autorskými písněmi plnými emocí, poezie a jiskřivých textů. Nyní se ukázal v novém světle s Moravskou filharmonií Olomouc pod taktovkou dirigenta Stanislava Vavřínka. Jako speciální host koncertu vystoupila Anna Fialová. Vychutnejte si inspirativní vibrace, které z koncertů Igora Orozoviče vyzařují, a nechte se okouzlit jeho hudebními příběhy v symfonickém provedení.

Prostřednictvím rozhovorů se známými umělci působícími v rámci Nadace Život umělce i Nadací odměněnými se nám představí jedna z důležitých organizací zapojujících se do kulturního života v České republice. Smyslem Nadace je podporovat mladé začínající umělce i poskytovat podporu starším hercům či hudebníkům, mnohdy osamělým či nacházejícím se ve složité životní situaci. Rozhovory jsou doplněny záznamem z udílení Senior Prix a zajímavými fotografiemi z uplynulých 30 let.

Týdeník ArtZóna si všímá všeho podstatného, co se stalo na domácí i zahraniční kulturní scéně, a to ve všech jejích oblastech a žánrech. Nabízí nejen informace o důležitých počinech hudby, tance, divadla, filmu i literatury, výtvarného umění i designu, ale také klade otázky, hledá souvislosti a přináší kritické reflexe.

ČR/SR (2010). WWW a Pjoni & Ink Midget, praotcové českého hiphopu z Prahy a mladá bratislavská naděje slovenské elektronické scény v dalším vydání cyklu o české a slovenské populární hudbě. Uvádějí P. Fiala a M. Kaščák

Alternativní rocková skupina Vložte kočku experimentuje s nástrojovým obsazením i s podobou živého vystoupení v multifunkčním holešovickém prostoru La Fabrika. Provázejí J. Matoušková a P. Kučera. Účinkují: K. Kaplan, C. Kaplan, J. Konvalinka, R. Balous, J. Vlčková a další. Kamera J. Berka.

ČR (2015). Pád Antikrista Viktora Ullmanna - osud duchovní opery zapomenutého mistra české moderní hudby. Účinkují: Orchestr a sbor Moravského divadla Olomouc, J. A. Pitínský, M. Oswald, N. Kraus a další.

Srdce z Gambie. Dokumentární cyklus (2013). Papis Nyass a jeho srdce z Gambie. Z cyklu dobrých zpráv o těch, kteří žijí jinde, než jsou jejich kořeny

Nejzajímavější okamžiky, rozhovory a postřehy z 80. ročníku mezinárodního hudebního festivalu

Opakování 13.5./ČTart. Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Opakování 13.5./ČTart. Nejzajímavější okamžiky, rozhovory a postřehy z 80. ročníku mezinárodního hudebního festivalu

Týdeník ArtZóna si všímá všeho podstatného, co se stalo na domácí i zahraniční kulturní scéně, a to ve všech jejích oblastech a žánrech. Nabízí nejen informace o důležitých počinech hudby, tance, divadla, filmu i literatury, výtvarného umění i designu, ale také klade otázky, hledá souvislosti a přináší kritické reflexe.

Ze zaprášeného farmářského městečka na západě Spojených států se stala více než rušná metropole filmového průmyslu. Rovnováha sil mezi producenty a hereckými hvězdami se mění ve prospěch slavných tváří. Studia jsou nucena platit špičkovým hercům obrovské sumy, aby si je udržela. A peníze znamenají vliv a přepych. Některé herce přivedou na scestí, město je brzy plné zvěstí o drogách a vraždách. To samozřejmě neunikne náboženským fanatikům, kteří ze všeho viní film jako médium. Aby se jejich vzácné zboží nedostalo do problémů, musí producenti přísně zasáhnout a stanovit v průmyslu pevná pravidla. Na scénu navíc přichází nový magnát, ambiciózní milovník filmu Louis B. Mayer.

Useppe je na tom stále hůře, zdá se, že po Idě zdědil její nemoc z dětství, epilepsii. Chvílemi je nepřítomný, mívá křečovité záchvaty a trápí ho zlé sny, podpořené traumaty z války. Ida syna stále častěji vodí k lékařům, ti však krčí rameny. Useppe je navíc vzpurný, nedokáže dodržovat pravidla mateřské školky a Ida mu dopřává volnost ze strachu, aby se mu nepřitížilo. Nad jejich hlavami se ale už stahují mračna další rány osudu...

Zpěvák Martin Kraus se narodil pro blues a rock 15. května 1955. Začal ve skupině Petara Introviče Bluesberry, ale záhy si založil svoji vlastní kapelu s názvem Krausberry. Bylo to v roce 1984 a koncertuje s přestávkami dodnes. Vedle I. Hlase, Žlutého psa, Yo Yo Bandu a jiných kapel se tak v pražské čtvrti Hanspaulka zrodila další rocková legenda. Že se drásavý hlas M. Krause dokáže vetřít pod kůži, se můžete přesvědčit sledováním koncertu z pražského Lucerna Music Baru z roku 2001. Zazněly písně Peníze, Vokurky, Slunečný hrob, Šiksa a Gádžo a další. Většinu písniček si napsal zpěvák sám, na jiných skladbách se podíleli spřátelení autoři I. Hlas nebo Z. Vřešťál, z repertoáru V. Mišíka si vypůjčil jeho autorskou skladbu Slunečný hrob. Průvodcem pořadu je Jan Kalina z kapely Sto zvířat, kterého například zajímá, jak vznikl název kapely.

Vladimír Mišík je česká beatová legenda. Tento zpěvák, kytarista a textař je zakládající člen skupin The Matadors, Blue Effect a zakladatel rockové skupiny Etc... Přesto, že ukončil jakékoliv živé vystupování, je tento legendární umělec stále hudebně aktivní. V současnosti připravuje další, v pořadí třetí sólovou desku v posledních letech.

Americká kapela Kiss patří k nejúspěšnějším kapelám hudební historie. A to nejen po hudební stránce, ale i té obchodní. Mezi propagačními předměty s tématikou skupiny šlo v minulosti najít i toaletní papír a rakve. Cesta k úspěchu ale byla dlouhá a trnitá. I přes úvodní nezdary, závislosti a osobní rozbroje se kapela Kiss díky strhujícím živým koncertům a úspěšným hitům propracovala na výsluní. Vznik nejslavnějších skladeb – průlomové „Rock n Roll All Nite“, komerční „I Was Made for Lovin' You“ a odhalujicí „Lick It Up“ – přiblíží nejbližší spolupracovníci kapely.

Automobilová závodnice Eliška Junková ve voze Bugatti uhání od vítězství k vítězství – a inspiruje skladatele Jaroslava Ježka ke zkomponování foxtrotu Bugatti Step. Z virtuózního klavírního kusu se stává legendární hit tančíren i mladých umělců, kteří ve 20. a 30. letech 20. století spoluutvářejí dějiny české hudby. Prostřednictvím osudů a skladeb Erwina Schulhoffa, Jaroslava Ježka, Viktora Ullmanna, Bohuslava Martinů a skladatelky a první české dirigentky Vítězslavy Kaprálové přibližuje tento bezmála hodinový dokument umělecky plodnou, pestrou, radostnou, hravou a experimentální kapitolu českých hudebních dějin zasazenou mezi dvě světové války. Na mladé tvůrce působí do Prahy doléhající zvuk jazzu, swingu a nádech exotiky mnohem lákavěji než suchopárné večery komorní hudby. Umělci se vzájemně inspirují, diskutují, prezentují se na mezinárodní úrovni a řada z nich tráví část života a kariéry v Paříži. Avšak s jakou vervou se tito skladatelé vrhají do života a tvorby, s takovou razancí je najednou po všem: Prahu obsazují nacisté a jejich hrůzovládě padne za oběť bezpočet umělců, českou avantgardu nevyjímaje.

Eliška Konečná zkoumá svět skrze abstraktní malby a dřevěné objekty, které vyjadřují její niterné zážitky. Její práce s textilními prošívanými reliéfy začala během stáže na Královské akademii výtvarných umění v Haagu. Stala se finalistkou Ceny kritiky za mladou malbu a její díla jsou vystavována v galeriích Kvalitář a Kurzor. Eliška ve své tvorbě zdůrazňuje tělesnost a smyslový vjem, což jí zajišťuje významné místo mezi mladými umělci dneška.

Dnešní putování nás zavede do Hukvald, Brna a Luhačovic. Největší moravský hrad, Hukvaldy, se po požáru v roce 1762 stal zdrojem stavebního kamene pro okolní obce a také místem pokusů nalézt v ruinách ukryté poklady. Hledači však pátrali marně. Nejvzácnější poklad se objevil pod hradem, v údolí pod protější Babí horou. To když se v budově školy, jinak ponurém a vlhkém stavení, narodil v roce 1854 místnímu učiteli a hudebníkovi Jiřímu Janáčkovi syn Leoš, jako deváté ze čtrnácti dětí. Malý Leoš začal brzy projevovat hudební nadání. Zoufalý nedostatek peněz vedl otce k rozhodnutí poslat syna do kláštera ve Starém Brně jako fundatistu – dětského zpěváka a varhanistu na zaučení pro chrámové i veřejné produkce. Členy řádu byly takové osobnosti, jako zakladatel genetiky Gregor Johann Mendel. Leoš Janáček absolvoval ještě Učitelský ústav v Brně a poté varhanickou školu v Praze, Lipsku a Vídni. Stal se z něj hudební skladatel světového věhlasu a jedna z vůdčích osobností české hudební moderny, která však čerpala z řady lidových motivů svého rodného kraje.

ČR/SR (2010). První dáma české folkové scény Radůza a první vítězka slovenské Superstar Katarína Koščová v dalším vydání cyklu o české a slovenské populární hudbě. Uvádějí P. Fiala a M. Kaščák

Výběr koncertů z největšího a nejpopulárnějšího tuzemského festivalu.

Bolí to, když je každý okamžik bojem o život. Příběh básníka, který zápasí se svým postižením.

Dokument (2022). Dirigent Andreas Sebastian Weisser. Průsečík dvou uměleckých těles i kultur

Nejzajímavější okamžiky, rozhovory a postřehy z 80. ročníku mezinárodního hudebního festivalu

Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Opakování 14.5./ČTart. Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Opakování 14.5./ČTart. Nejzajímavější okamžiky, rozhovory a postřehy z 80. ročníku mezinárodního hudebního festivalu

V rámci celé dramaturgie vystoupí na 250 vybraných účinkujících žáků ZUŠ, nejlepších orchestrálních hráčů, vybraných pěveckých sborů, kteří patří ke špičkovým reprezentantům nejmladší umělecké generace spolu s žáky, kteří na své cestě za kvalitním uměleckým vzděláváním musí překonávat řadu překážek. Jejich výkony podpoří také pedagogové ZUŠ, kteří sami patří k aktivním profesionálním umělcům. Mimořádným přínosem dramaturgie bude scénické ztvárnění vybraných skladech pod vedením choreografky Hany Achilles. Programem bude provázet generální ředitel České filharmonie David Mareček. Účinkují Magdalena Kožená, spojený symfonický orchestr ZUŠ Open, držitelé Ceny Nadačního fondu Magdaleny Kožené, spojené dětské sbory ZUŠ Open, taneční oddělení ZUŠ, dirigent Jan Kučera.

Karel Haloun se narodil 30. října 1951 v Praze. Studoval Střední odbornou školu výtvarnou a Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, kde dnes působí jako pedagog. Věnuje se převážně grafickému designu, logotypům, knižním úpravám, designu hudebních nosičů a plakátové tvorbě. Za svou práci získal mnohá ocenění – Nejkrásnější česká kniha, Nejkrásnější plakát, Cena kritiků na Bienále Brno, Czech Grand Design. Je autorem kritických reflexí a esejů, které publikuje v časopisech Revolver Revue, Svět a divadlo a na internetové platformě Přítomnost. Napsal ale také román Marná práce, soubor dramatických miniatur Hrana hry a divadelní hru Nový domov Jany Giovanny Bellofato. Je spoluautorem knižních rozhovorů Otrava krve a O umění, zjednodušeně řečeno. Vystavoval doma i v zahraničí. Je členem TypoDesignClubu a nehrajícím členem skupin Jasná páka a Hudba Praha. Je také spoluautorem interiéru jedné pražské restaurace a Junior klubu Na Chmelnici, který i spoluzakládal a zastával pozici výtvarného šéfa.

V roce 2001 natočil režisér Petr Kaňka dokumentární portrét jednovaječných dvojčat a světově uznávaných umělců, bratrů Káji a Jana. Kája Saudek vynikl především jako kreslíř a autor komiksů, přičemž zásadní estetický vliv na jeho tvorbu měla americká komiksová tvorba. V roce 1966 se dostal do širšího povědomí filmových diváků komedií Václava Vorlíčka Kdo chce zabít Jessii?, ve které byly jeho komiksy využity jako nedílná vizuální součást filmového narativu. Poté následovala i rozsáhlejší komiksová díla (Muriel a andělé – vydán až v roce 1991 či Lips Tullian publikovaný v roce 1972). Jeho kresby jsou nedílně spojeny také s časopisem Mladý svět, ve kterém vycházely v 80. letech Saudkovy komiksové příběhy. Zcela specifické výtvarné dílo Káji Saudka se stalo inspirací pro řadu umělců i milovníků komiksové literatury. Odešel po dlouhých letech kómatu v roce 2015. Jan Saudek se prosadil jako jeden z mezinárodně nejúspěšnějších českých uměleckých fotografů. Věnuje se především inscenované studiové figurální a portrétní fotografii s důrazem na nahé lidské tělo. Skrze zvolené médium a explicitnější erotismus vyjadřuje ambivalentní vztahy mezi mužem a ženou i živočišnou fyzičnost. Určitou proslulost si získal i nonkonformním stylem života. Své fotografie vystavuje od 60. let a fotografické retrospektivy mu v minulých dekádách uspořádaly největší světové umělecké galerie. V roce 1990 se stal držitelem francouzského Řádu umění a literatury a roku 2019 získal státní vyznamenání, medaili Za zásluhy.

Zatímco na konci třicátých let dvacátého století se v Paříži oslavuje modernismus, nacistické Německo prosazovalo „akademičtější" pojetí umění. Od nástupu k moci v roce 1933 vnucovali národní socialisté svůj estetický ideál: klasicismus a staré mistry. Moderní umění považovali za urážku. Hitler učinil z rigidního umění absolutní pravidlo nového vkusu. Ve snaze prosadit „pravé umění" uspořádali nacisté v roce 1937 dvě protichůdné výstavy. Jedna byla věnována novému oficiálnímu umění. Druhou nazvali „degenerované umění". Ze všech německých muzeí nacisté odstraňují avantgardní obrazy, moderní tvorbu očerňují a hanobí. Expresionismus, kubismus a dadaismus jsou prezentovány jako důkaz degenerace Výmarské republiky. Co se stalo s odepsanými obrazy po skončení výstavy? Některé byly zničeny, jiné uschovány poblíž Berlína a ty nejcennější prodány na mezinárodním trhu. Po událostech září 1939 obezřetný Jacques Jaujard, zástupce ředitele francouzských národních muzeí, organizuje evakuaci uměleckých děl z Louvru. 30. června 1940 vydává Hitler příkaz k zajištění uměleckých předmětů a historických dokumentů patřících Židům, které 15. července následuje nařízení, podle něhož Francouzi na okupovaných územích musejí německé Komandantuře nahlásit všechny přepravitelné umělecké předměty v hodnotě vyšší než sto tisíc franků. Každý předmět musí být přesně evidován: rozměry, tvůrce, datum vzniku, jméno a adresa majitele a také místo uložení. Pod velením Otto Abetze, německého velvyslance v Paříži, začíná konfiskace francouzského kulturního dědictví, zcela v rozporu s Haagskou úmluvou z roku 1907, stanovující, že v době války je soukromý majetek nezcizitelný. V Paříži vzniká státní orgán nazvaný ERR – Einsatzstab Reichsleiter Rosenberg, jehož úkolem je identifikovat, inventarizovat a zabavit všechny cenné kulturní předměty na okupovaných územích. Zabavená umělecká díla shromažďují v prostorech pařížské národní galerie Míčovna – Jeu de Paume. Naštěstí pečlivé kurátorce Rose Vallandové, která má v nepřítomnosti hlavního kurátora na starosti budovu Míčovny, nic neunikne a během čtyřleté okupace si veškeré informace o rabování zaznamenává.

Navzdory tomu, že svět ohromil jakožto režisér, najdeme v jeho režijní filmografii mnohem méně titulů než v té herecké. Orson Welles byl hercem v cizích filmech poněkud z donucení. Z drtivé většiny proto, že potřeboval peníze na své nákladné tvůrčí projekty. Jeho kariéra raketově odstartovala zejména díky jeho rozhlasové dramatizaci románu H. G. Wellese Válka světů v roce 1938, kdy způsobil šok mnoha Američanům: tak věrně dokázal podat scény útoku mimozemšťanů na naši planetu. Svůj nejslavnější a nejzásadnější film natočil už roku 1941. Ano, byl jím legendární Občan Kane. Byl maximalista a rebel, kvůli svým neustálým konfliktům s producenty a neústupnosti zůstalo mnoho jeho vizí, snů a projektů nedokončeno. Přesto, jak tvrdí například Martin Scorsese, to byl právě Welles, kdo se stal největším vzorem mnoha filmových režisérů.

Druhá polovina 70. let začala být pro Ypsilonku v Liberci obtížná. Politicky přituhovalo. A tak toto období končí stěhováním divadla do Prahy. Zároveň je to ale doba, kdy Jan Schmid zve k hostování významné režiséry, kteří směli jen omezeně pracovat – Evalda Schorma, Jana Kačera a Jana Grossmana. Je to doba, kdy vznikly inscenace Žebrácká opera, Hovory se Sókratem, Mamzelle Nitouche, Makbeth, Život a smrt Karla Hynka Máchy, Gargantua, Třináct vůní, Depeše na kolečkách, Outsider. Inscenace Třinácti vůní vznikla v roce 1975 a o deset let později ji Jan Schmid uvedl znovu v Praze. Stejně tak rokem premiéry Depeše a jiné na kolečkách je rok 1972 a v Praze byla v roce 1980 uvedena znovu pod lehce pozměněným názvem.

Dnešní putování nás zavede na zámek Jánský vrch nad městečkem Javorník, do Jeseníku a na Červenou Lhotu. Na všech těchto místech zanechal stopu hudební skladatel Karl Ditters. V hraničním výběžku Čech, směrem do Kladska, leží stranou hlavních tahů i dění městečko Javorník. Zde strávil ve službách knížete a vratislavského biskupa významnou část života jeden z nejtvořivějších hudebníků a skladatelů 18. století, Karl Ditters. Současník a dokonce konkurent W. A. Mozarta i J. Haydna. Zanechal po sobě neuvěřitelných čtyřicet čtyři oper, sto dvanáct symfonií, třicet pět instrumentálních koncertů, čtyři oratoria, šest mší a obrovské množství kantát, kvartetů, kvintetů a árií. Byl třikrát lépe placen než Mozart a jeho opera Lékař a lékárník byla ve své době nejpopulárnější.

Dokument USA. Město hříchu aneb hvězdný prach

Od Ali ibn Rachid po WWW. To nejlepší a nejzajímavější z prvního pololetí 2010. Účinkují: Visací zámek, Slobodná Európa, Radůza, Sporto, Kosa z nosa, Katarína Koščová, OTK, Ink Midget & Pjoni. Uvádějí P. Fiala a M. Kaščák

Jiří Bárta versus Bachovy Suity pro sólové violoncello. Dokument (2015). Cyklus představující šest špičkových interpretů v autorských dokumentech šesti režisérských osobností. Jakub Sommer sleduje návrat Jiřího Bárty k Bachovým Suitám pro sólové violoncello. Po 18 letech vzniká nová nahrávka ve zchátralém kostele v severočeské Lobendavě. Účinkuje J. Bárta.

Jak si hudebníci představují ideální prostor pro symfonickou hudbu? Ve stínu známých evropských destinací vážné hudby byla v polských Katovicích postavena špičková koncertní síň. Účinkují: Česká filharmonie, Filharmonie B. Martinů, J. Bělohlávek, J. Špaček, R. Štúr, A. Liebreich, M. Jemelka a další.

Dokument (2012). Povídání se zajímavými osobnostmi, tentokrát s flétnistou a jazzmanem Jiřím Stivínem. Uvádí Š. Bednářová.

Svoboda je podmínka seberealizace.

Nejzajímavější okamžiky, rozhovory a postřehy z 80. ročníku mezinárodního hudebního festivalu

Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Opakování 15.5./ČTart. Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Opakování 15.5./ČTart. Nejzajímavější okamžiky, rozhovory a postřehy z 80. ročníku mezinárodního hudebního festivalu

Zoufalý básník a písničkách Leonard Cohen opouští Montreal a hledá smysl života na řeckém ostrově Hydra. Zatímco Leonard proplouvá složitými vztahy a vlastní existenciální nejistotou uprostřed barvité bohémské komunity, potkává se s Norkou, Marianne Ihlenovou. Okamžitě je magneticky přitahován její přítomností. Marianne, která se rovněž pouští do hledání vlastní životní cesty se svým partnerem, spisovatelem Axelem Jensenem, brzy zjišťuje, že se její vztah rozpadá.

Leonard Cohen se dozvídá o smrti své babičky a propadá těžké melancholii. Marianne, která čeká Axelovo dítě, čelí kvůli manželovým nevěrám nejedné roztržce. Když Mariannin otec umírá, vracejí se do Norska, kde se jim narodí syn. Leonard, který po Marianne chtě nechtě touží, se mezitím soustředí na psaní a svou hudbu. Po návratu Marianne do Hydry se Axelovo chování zhoršuje, což vede k násilnému vyústění.

Nezaměnitelná tvář, nádherné hluboké oči, přirozeně plné rty. Vzhled laně, pohled nevinné dívky. Tak si pamatujeme hvězdu jménem Nastassja Kinskou z filmů jako Tess, Kočičí lidé, Nevěrně tvá či Paříž, Texas. Její dětství bylo nešťastné a především krátké. Ve třinácti kradla jídlo, aby pomohla matce uživit rodinu, a ve čtrnácti už natočila svůj první snímek Chybný pohyb. Jeho režisér Wim Wenders se pro ni stal náhradním otcem a uměleckým guru. Její biologický otec, slavný a kontroverzní Klaus Kinski, se o ni začal zajímat až v době, když už sama byla slavná. Herečkou je Nastassja Kinská dodnes, i když její tvář neplní titulní stránky módních časopisů. Je stále krásná, chytrá, skromná a svéhlavá. Necítí potřebu se zavděčit všem, projekty si vybírá a, jak naznačuje i podtitul dnešního dokumentu, je pro ni nejdůležitější žít po svém.

Dlouhou cestu ze Zlína přes Kanadu až do Velké Británie během svého života absolvovala zpěvačka Sonia Polak. Všude na ní ji provázela hudba. I proto si ji do dalšího dílu pořadu Amare lavutara pozval moderátor Feri Barkoci. Zpěvačka v rozhovoru prozradí, co ji přinesla talentová soutěž i důvod jejího odchodu do zahraničí. A dojde i na společnou píseň.

Frida Kahlo si vydobyla v dějinách umění místo tak jedinečné jako je výjimečný její životní příběh, poznamenaný láskou, strastí, bolestí, ale i schopností vnímat úžasnou barevnost světa a žít i tvořit naplno, odhodlaně a bez zábran. Jaké bylo dětství budoucí umělkyně? Kdy začala kreslit? Jak se na sebe dívala v době prvního milostného zklamání?

Kvalitu uměleckého díla nejlépe prověří čas. Pokud toto rčení platí i pro populární hudbu, má švédská skupina ABBA mimořádně vysoký kredit! Její písně mají i po padesáti letech věrné publikum ve všech věkových kategoriích. Hvězdná kariéra skupiny ABBA přitom zdaleka nebyla bezproblémová. Měnily se hudební styly a vkus obecenstva. Studená válka rozdělovala svět na dva znepřátelené tábory, které ke své propagandě nezřídka zneužívaly i kulturu. ABBA byla kritizována, že se svým posluchačům až příliš podbízí a její popularita brzy pohasne. Stejně jako většina jiných hudebních skupin, i ABBA si prošla obdobím krizí a vnitřních sporů. Nic z toho však nepřineslo konec popularity tohoto švédského hudebního fenoménu. ABBA je i po padesáti letech značkou, která má své vášnivé příznivce, stejně jako zaryté kritiky. Skupina, která už ovlivnila několik generací a zdaleka nemusí skončit jen u nich.

Týdeník ArtZóna si všímá všeho podstatného, co se stalo na domácí i zahraniční kulturní scéně, a to ve všech jejích oblastech a žánrech. Nabízí nejen informace o důležitých počinech hudby, tance, divadla, filmu i literatury, výtvarného umění i designu, ale také klade otázky, hledá souvislosti a přináší kritické reflexe.

ČR/SR (2010). WWW a Pjoni & Ink Midget, praotcové českého hiphopu z Prahy a mladá bratislavská naděje slovenské elektronické scény v dalším vydání cyklu o české a slovenské populární hudbě. Uvádějí P. Fiala a M. Kaščák

Alternativní rocková skupina Vložte kočku experimentuje s nástrojovým obsazením i s podobou živého vystoupení v multifunkčním holešovickém prostoru La Fabrika. Provázejí J. Matoušková a P. Kučera. Účinkují: K. Kaplan, C. Kaplan, J. Konvalinka, R. Balous, J. Vlčková a další. Kamera J. Berka.

ČR (2015). Pád Antikrista Viktora Ullmanna - osud duchovní opery zapomenutého mistra české moderní hudby. Účinkují: Orchestr a sbor Moravského divadla Olomouc, J. A. Pitínský, M. Oswald, N. Kraus a další.

Srdce z Gambie. Dokumentární cyklus (2013). Papis Nyass a jeho srdce z Gambie. Z cyklu dobrých zpráv o těch, kteří žijí jinde, než jsou jejich kořeny

Nejzajímavější okamžiky, rozhovory a postřehy z 80. ročníku mezinárodního hudebního festivalu

Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Opakování 16.5./ČTart. Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Opakování 16.5./ČTart. Nejzajímavější okamžiky, rozhovory a postřehy z 80. ročníku mezinárodního hudebního festivalu

Roman Dragoun je český hudebník, klávesista, zpěvák a skladatel. Hrál, či stále hraje v rockových skupinách Progres 2, Futurum, Stromboli a T4, vydal několik sólových alb, zpíval v muzikálech a spolupracuje jako studiový hráč s mnoha dalšími hudebníky. Člen Beatové síně slávy a je dalším, ze souputníků Kamila Střihavky. Oba účinkují v první, české, hudební superskupině – SUPERGROUP.CZ. V devadesátých letech se alternovali v prvním pražském nastudování rockové opery Jesus Christ Superstar v roli Ježíše. Další z českých hudebních osobností, které se nesmazatelně zapsaly do tuzemské, hudební historie.

Na konci roku 2007 vydala Celine Dion své třiadvacáté studiové album „Taking Chances“, které v následujících měsících podpořila koncertním turné po celém světě. Během něj kanadská zpěvačka odehrála v 93 městech 131 koncertů pro více než tři miliony obdivovatelů. Divácky úspěšné turné se zařadilo mezi nevýdělečnější koncertní show první dekády tohoto tisíciletí. Během koncertu v Bostonu Dion, obklopená hudebníky a tanečníky, dokázala mezi úvodní „I Drove All Night“ a velkolepý závěrečný baladický přídavek „My Heart Will Go On“ zařadit ke svým další hitům i skladby kapely Queen a Jamese Browna.

Výstřednosti, načesané vlasy a ječící fanynky byly nedílnou součástí úspěšného života glam metalové kapely Poison. Skromné začátky ale skvělou karierů skupině nevěštily. Díky neustálé sebepropagaci a tvrdé práci si ale kapela vybudovala pověst skupiny, která to dokáže na podiu pěkně roztočit. A úspěch skladby „Talk Dirty to Me“ nasměroval Poison k hvězdné budoucnosti. Příběh skladby s odvážným textem, dále i balady s country nádechem „Every Rose Has Its Thorn“ a textově tajemné skladby „Unskinny Bop“, odtajní blízcí a spolupracovníci kapely.

Poprvé seděl Ivan Martin Jirous v roce 1973 za incident s majorem StB ve výslužbě, který byl klasifikován jako výtržnictví. Za výtržnictví ho pak poslali do vězení ještě čtyřikrát, ať už za hospodské příhody, nebo v procesech proti Plastic People, Voknu atd. Celkem si Jirous, řečený Magor, odseděl osm a půl let v různých věznicích, čímž se stal držitelem smutného prvenství. Ivan Magor Jirous, básník, teoretik umění a umělecký šéf kapely The Plastic People of the Universe bývá také často označován jako teoretik českého undergroundu. Po svém prvním propuštění zorganizoval První festival druhé kultury v Postupicích a v roce 1975 sepsal Zprávu o třetím českém hudebním obrození, která se stala klíčovou jak pro pozdější uchopení undergroundu, tak pro jeho přívržence samotné. To, o čem psal, bylo pro spoustu lidí jasné a spousta lidí o tom i věděla, ale Magor to pojmenoval a spojil doposud osamělé ostrůvky lidí dohromady.

Kanadský cyklus němých skečů viděli diváci poprvé v roce 2011. Prakticky okamžitě si získal oblibu po celém světě, vysílal se například v Itálii, Španělsku, ale také v Indii, Řecku či Brazílii. Každou epizodu tvoří krátké humorné scénky o délce patnácti až devadesáti vteřin, kde se opakují v zásadě čtyři hlavní tematické okruhy a kde uvidíme v různých rolích tři herce a tři herečky. Jsou jimi Réal Bossé, Martin Drainville, Antoine Vézina a Sylvie Moreauová, Julie Ménardová a Sharlene Royerová. Objeví se v různých sestavách jako manželé, kolegové, milenci, jako popletení policisté, hloupí mafiáni, svérázní chirurgové, nešikovní tatínkové malých dětí, trosečníci na ostrově, vojáci v zákopech. Na exteriérech se nešetřilo, můžeme tedy obdivovat krásy Severní i Jižní Ameriky, karibských ostrovů, ale i evropské scenérie Řecka či Švýcarska. Pilíře širokého autorského a realizačního týmu tvoří režisér Pierre Paquin a scenárista Denis Savard, řadu nápadů ovšem do pořadu přinášejí i sami herci.

Švédský hudební fenomén ABBA si na počátku 80. let minulého století užíval přízeň fanoušků, ale kapelu sžíraly vnitřní rozbroje. Vše vyvrcholilo v roce 1982, kdy se Frida, Agnetha, Björn a Benny rozhodli jít každý svou cestou. Dokument mapuje následující dekády, které přinesly jednotlivým členům nejen úspěchy, ale i nepřízeň osudu a osobní tragédie. Celý příběh dokreslují nejen archivní záběry a rozhovory, ale i postřehy dalších hvězd – herečky Julie Waltersové a zpěvačky Zary Larssonové nebo člena kapely Erasure Andyho Bella.

Seriál It. (2024). Ovdovělá matka dvou synů musí ve válečném Římě skrývat svůj židovský původ. Na motivy románu Elsy Morante.

Dnešní putování nás zavede na zámek Jánský vrch nad městečkem Javorník, do Jeseníku a na Červenou Lhotu. Na všech těchto místech zanechal stopu hudební skladatel Karl Ditters. V hraničním výběžku Čech, směrem do Kladska, leží stranou hlavních tahů i dění městečko Javorník. Zde strávil ve službách knížete a vratislavského biskupa významnou část života jeden z nejtvořivějších hudebníků a skladatelů 18. století, Karl Ditters. Současník a dokonce konkurent W. A. Mozarta i J. Haydna. Zanechal po sobě neuvěřitelných čtyřicet čtyři oper, sto dvanáct symfonií, třicet pět instrumentálních koncertů, čtyři oratoria, šest mší a obrovské množství kantát, kvartetů, kvintetů a árií. Byl třikrát lépe placen než Mozart a jeho opera Lékař a lékárník byla ve své době nejpopulárnější.

Mimořádné letní vydání přímo z pódia Colours of Ostrava, jednoho z nejoblíbenějších letních festivalů u nás. ut festivalové atmosféry s kapelami a zajímavými hosty, ve kterých se představí mimo jiné kapela David Wax Museum z Bostonu a česká skupina Gipsy.cz.

Nejzajímavější okamžiky, rozhovory a postřehy z 80. ročníku mezinárodního hudebního festivalu

Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Opakování 17.5./ČTart. Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Opakování 17.5./ČTart. Nejzajímavější okamžiky, rozhovory a postřehy z 80. ročníku mezinárodního hudebního festivalu

Dokument na obrazovku přivede herce, konferenciéra, textaře, scenáristu a dramaturga Vladimíra Dvořáka. Ten byl od všeho trochu, ale protože nebyl žádnou z těchto profesí zcela, nebyl – podle vlastního mínění – ničím úplným. Při vyplňování osobních dotazníků byl bezradný. A tak tím, jaký byl, stvořil povolání zcela nové: Vladimír Dvořák. Léta působil na volné noze, v roce 1968 mu ale Jiří Pelikán nabídl místo šéfa hlavní redakce zábavných pořadů. Bylo to místo jako stvořené pro něj. Netrvalo však dlouho a v létě 1976 byl z vedoucího místa sesazen. Národ ale chtěl svého Dvořáka a Bohdalovou, a tak bylo Televarieté povoleno. Na moderátora, pro kterého měl humor specifická pravidla, vzpomínají příbuzní, J. Bohdalová, S. Burešová, I. Paukert, Z. Svěrák, K. Gott a další.

Zkušený televizní konferenciér, redaktor a dramaturg, scenárista, textař a příležitostný herec Vladimír Dvořák (*14. 5. 1925 – †28. 12. 1999) napsal společně se skladatelem Zdeňkem Petrem (*21. 9. 1919 – †5. 12. 1994) pro rozhlasové vysílání hudební komedii Sto dukátů za Juana, která našla inspiraci v divadelní hříčce španělského dramatika Miguela Cervantese. V rozhlase měla premiéru 10. května 1953 a vnesla do povědomí tehdejších posluchačů řadu šlágrů. V době častušek a sborových budovatelských písní přinesla nový vítr a stála tak u zrodu populární písničky u nás, zároveň předznamenala později oblíbený jevištní žánr – muzikál. Do vesničky na španělském venkově přichází mladý Juan, nachází zde lásku k půvabné služce Kristince a také angažmá u loutkářů. Vyjde najevo, že Juan je pronásledovaný psanec, který se musí schovávat před Svatou inkvizicí, protože pomohl několika lidem z jejích spárů. Juan je zatčen, ale loutkáři spolu s vesnickým lidem mu umožní útěk nejen z vězení, ale spolu s Kristinkou i odplutí do daleké Kolumbie. Evergreen o Kristince milovaly už naše babičky a písně jako Dobrou noc nebo Tak já nevím si s chutí poslechneme a zazpíváme i dnes. Nestárnoucí televizní inscenace vznikla v roce 1971 a jednu z prvních rolí si tu zahrál tehdy 28letý Ladislav Županič, Kristinku představovala Kateřina Frýbová a mimo obraz zpívala Pavla Břínková. Dále se televizní inscenace zúčastnila celá řada našich populárních herců – J. Bek, L. Lipský, S. Zázvorková, F. Filipovský, Č. Řanda, B. Holišová a další.

Diváci ho milovali a ctili. Byl pro ně příkladem, stejně jako mnohé jeho postavy. U nás se nejvíce proslavil asi tou úplně poslední, a to postavou otce z legendárního snímku Hádej, kdo přijde na večeři z roku 1967. Jeho manželku tehdy hrála Katharine Hepburnová, s níž ho dlouhá léta pojil hluboký citový vztah. Seznámili se na počátku čtyřicátých let a svou lásku přes čtvrt století tajili. Spencer Tracy nemohl vystoupit z role příkladného Američana, a ti se přece nerozvádějí a neopouštějí křehkou rodinu (hercův syn John se narodil jako neslyšící). S Katharine přitom tvořili divácky oblíbený herecký pár. Ačkoli spolu nebydleli, právě ona mu byla největší oporou v jeho bojích s neutuchajícími vnitřními démony. Spencer trpěl depresemi, bral, jak už to u velkých umělců bývá, řadu léků na spaní i na povzbuzení a kombinoval je s alkoholem. Možná proto zemřel v pouhých sedmašedesáti letech.