TV PROGRAM ČT art

Historický seriál VB (2025). Životní osudy Jane a Cassandry Austenových zachycené v dopisech, které nikdo jiný neměl číst.

Podobně jako jedna z oblíbených československých hereček, Magda Vášáryová, vystudovala i Francouzka Fanny Ardantová politologii, v níž dokonce krátce působila. Poté, co ji zlákalo divadlo, už nebylo daleko k filmování. Na prahu třetí dekády života potkala osudového muže svého života i kariéry, Francoise Truffauta. S ním natočila své nejslavnější filmy Žena od vedle a Konečně neděle! Bylo by jich jistě přibývalo, nebýt Truffautovy předčasné smrti v roce 1984. Fanny Ardantovou obsazovali významní evropští režiséři, ať už to byl Alain Resnais či Volker Schlöndorff. Mnohokrát prokázala svůj komediální talent i muzikálnost, například ve snímku 8 žen. Ani po svých sedmdesátých narozeninách se nebojí nezávislých či experimentálních filmů, které střídá s poklidnými projekty typu Pan Blake k vašim službám.

Reportáže, rozhovory s výraznými osobnostmi a pohled do zákulisí festivalu Janáček Brno 2026 nabídne T. Richtrová. Společně s J. Zahrádkou přiblíží také život a dílo Leoše Janáčka.

Marek Hlavica uvádí kontaktní pořad pro všechny, kteří se rozhodli zůstat v pátek doma. Účinkují: Vypsaná Fixa, Chocolate Jesus, J. Špaňhel, D. Mareček a další.

Dokument (2012). Povídání se zajímavými osobnostmi, tentokrát se spisovatelem a historikem Vlastimilem Vondruškou. Uvádí Š. Bednářová.

Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Opakování 31.10./ČTart. Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Celosvětově uznávaná kapela Metallica v roce 2019 navázala na spolupráci s téměř osmdesátičlenným orchestrem San Francisco Symphony z roku 1999. Tehdy totiž vzniklo úspěšné živé album S&M. Po dvaceti letech si kapela spolupráci s orchestrem v nové aréně Chase Center v San Franciscu zopakovala. Hudební těleso pod vedením dirigenta Edwina Outwatera a se speciálním vystoupením legendárního dirigenta a dlouholetého hudebního ředitele Sanfranciského symfonického orchestru Michaela Tilsona Thomase kapelu hrající ve skvělé formě opět skvěle doplňovalo. Fanoušci si tak mohli vychutnat největší hity kapely Metallica, jako například Nothing Else Matters nebo Enter Sandman, v novém provedení.

Marilyn Pauline Novaková (k pseudonymu ji přinutil až mnohem později producent Harry Cohn, aby se odlišila od Marilyn Monroe) se narodila v roce 1933 v Chicagu, městě plném imigrantů z východní Evropy. Oba rodiče pocházeli z jižních Čech. Z dnešního pohledu se zdá, že měla od začátku své kariéry velké štěstí a nemusela se zvlášť snažit, aby se prosadila. Toto zdání však bylo těžce vykoupené a její vyprávění o mládí místy připomíná temný hitchcockovský příběh. Kim sama připouští: „Vždycky jsem měla pocit, že jsem se narodila ve špatnou dobu, anebo že jsem nikdy nikam nezapadla. Byla jsem zářící hvězda, ale jakoby ve špatné galaxii." Prošla si složitým vztahem s násilnickým otcem, přežila tři požáry tří domovů, ze světa filmu se prakticky stáhla, povstala jako bájný pták Fénix a dnes se věnuje výtvarnému umění. O tom všem vypráví velmi otevřeně v dnešním dokumentu.

Slavnostní udílení cen 30. ročníku Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Jihlava.

Unavený zaměstnanec těžební společnosti Sam Bell jako jediný obyvatel odvrácené strany Měsíce dohlíží z lunární základny Sarang na jinak plně zautomatizovanou těžbu drahocenného plynu Helium-3, který pokrývá velkou část energetických potřeb Země. Spojení se Zemí příliš nefunguje a Sam počítá poslední dny, dělící ho od vypršení tříletého kontraktu a návratu domů k manželce Tess a dceři Eve, kterou zná pouze z videozáznamů. Samovým jediným společníkem a zároveň pomocníkem je inteligentní počítač Gerty. Astronautův zdravotní stav se ale začíná zhoršovat a halucinace, kterými trpí, způsobí při rutinní prohlídce jednoho z těžebních strojů téměř fatální nehodu, při níž je Sam zraněn. Následně překvapivě zjišťuje, že na Měsíci není sám. Nezávislým nízkorozpočtovým snímkem Moon debutoval režisér Duncan Jones, syn Davida Bowieho a již etablovaný reklamní tvůrce. Jeho film se vyděluje z dobového žánrového mainstreamu: neopírá se o nákladnou výpravu, herecké hvězdy ani o okázalé vizuální efekty, nýbrž těží z inteligentně napsaného komorního příběhu s filozofickým přesahem, z obdivuhodného výkonu Sama Rockwella, z nebývale precizního provedení realistických detailů a z klasických nedigitálních triků (modely a miniatury pocházejí z dílny Billa Pearsona, spolutvůrce legendárního Vetřelce).

Slavnostní benefiční večer Společně proti bezmoci na podporu pacientů s ALS se již poosmé uskuteční v působivých prostorách Pražské křižovatky. Vystoupí O. Gregor Brzobohatý, O. Ruml, P. Pecha, L. Nová, D. Kraus, V. Tobrman, J. Křížek, Š. Škoch, K. Hamsíková, dětský sbor hLásky a další. Večerem provází D. Brzobohatá a K. Pechová.

Srdce z Gambie. Dokumentární cyklus (2013). Papis Nyass a jeho srdce z Gambie. Z cyklu dobrých zpráv o těch, kteří žijí jinde, než jsou jejich kořeny

Cartonnage a Dano Heriban = český elektropop se světovým zvukem + slovenský písničkář. Koncerty a debata na téma „zpráva o stavu vydavatelsko-odběratelských vztahů v popmusic třetího tisíciletí“. Uvádějí P. Fiala a M. Kaščák

V dalším vydání pravidelného hudebního pořadu kombinujícího záznam koncertu s dokumentárním pohledem do zákulisí muzikantů a prostředí, v němž se jejich vystoupení koná, vám představíme tři svébytné a zcela rozdílné koncertní podoby kapela Kryštof, která vyrostla v jednu z nejpopulárnějších českých skupin současnosti. Zásluhu na tom má zejména Richard Krajčo, který se vedle pozice frontmana ujal i managementu kapely, s níž realizuje náročné projekty, jako třeba vlastní festival či velké halové turné. A moderátoři Johana Matoušková s Pavlem Kučerou nahlédli i do muzikantského zákulisí nejambicióznějšího a největšího halové turné Kryštofů v ČR, kterým tato formace momentálně vygradovala svou dosavadní kariéru. Máte tedy jedinečnou šanci vidět, jak se taková výpravná show dělá, a vedle toho rovněž třeba zjistit, jak důležité je i pro nejzářivější tuzemskou kapelu udržovat aktivní kontakt se svými fanoušky a přicházet stále s novými podněty.

Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Opakování 1.11./ČTart. Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Cyklus Semafor atd. uzavírá díl dodatečně natočený, kdy Semafor slavil padesáté výročí svého vzniku. To byla příležitost zavzpomínat nad velkým narozeninovým dortem na dlouhou cestu, kterou tato legendární scéna urazila. Blahopřejí jí přátelé a spolupracovníci, kteří byli se Semaforem spjati v jednotlivých dekádách. Společné vyprávění nicméně nezvykle začíná poslední dekádou, v níž divadlo nalezlo po letech strádání a kočovného života nové působiště v Dejvicích. Ke svým padesátinám také nastudovalo svůj nejúspěšnější titul – Kytici. Jak přicházejí další a další gratulanti, dostáváme se postupně až k jeho základním kamenům. A u toho neustále znějí nezapomenutelné písničky, které jsou tu stále s námi a o nichž jejich interpreti ani nevěděli, že se jednou stanou skutečnými evergreeny. Stejně jako samotné divadlo, které jim dalo příležitost poprvé zazářit – uplynulo další desetiletí a letos Semafor dosáhl v plné svěžesti a za neopadajícího zájmu publika šedesátky.

Radúz a Mahulena je český pohádkový film s Janem Třískou a Magdou Vášáryovou v hlavních rolích s hudbou Josefa Suka. Jde o filmovou adaptaci režiséra Petra Weigla stejnojmenné divadelní hry Julia Zeyera z roku 1896. Klasický pohádkový příběh vypráví o strastiplné pouti dvou mladých lidí, prince Radúze a princezny Mahuleny, ze dvou sousedních znepřátelených podtatranských království, kteří musí při své lásce překonávat nejrůznější nástrahy, protivenství, čáry a kouzla. Julius Zeyer (1841–1901), který se narodil 26. dubna v Praze, byl český prozaik, dramatik a básník, přední představitel lumírovské generace. Rovněž je označován za jednoho z nejvýraznějších českých novoromantiků či předchůdce dekadentů. Jeho bratr byl český novorenesanční architekt Jan Zeyer z generace Národního divadla, který spolupracoval s architektem Antonínem Wiehlem. Literát Julius Zeyer čerpal náměty z dávné historie, mytologie, bájí a pověstí, a to nejen českých, ale i evropských – především starogermánských, starorománských a slovanských. Jeho poezie je převážně epická a má často nostalgický ráz. Ve svém literárním díle, ať už se jedná o prózu či poezii, si vysnil vlastní svět. V jeho díle se také často objevuje motiv silného citového přátelství mezi muži např. Román o věrném přátelství Amise a Amila a až eroticky laděné popisy krásy mladých mužů, např. báseň „Vyšehrad“ nebo postava Inulta ze Tří legend o krucifixu. Na základě těchto faktů a pečlivého rozboru jeho díla došla řada literárních vědců a historiků k závěru, že Julius Zeyer byl s největší pravděpodobností homosexuál. Této teorii nasvědčuje i Zeyerova osobní korespondence, v níž se opakovaně zmiňuje o jakémsi svém velkém a strašném tajemství, o svých pocitech osamělosti, smutku a vyděděnosti ze společnosti.

Byl a stále zůstává nejslavnějším a také nejzásadnějším režisérem japonské kinematografie. I po sto patnácti letech od jeho narození je patrný jeho obrovský vliv na západní kinematografie. Sám čerpal ze světového kulturního dědictví, miloval Shakespeara, ale i ruské klasiky a americké westerny. Je považován za otce akčního filmu a za hybatele filmu autorského. Snímky jako Sedm samurajů, Rašomón či Krvavý trůn patří do zlatého fondu světové kinematografie. Vydejte se spolu s námi do fascinujícího světa tohoto výjimečného tvůrce.

Český divadelní, operní, i filmový režisér, herec, zpěvák, tanečník a scenárista Ondřej Havelka se narodil 10. října 1954 v Praze herečce Libuši a hudebnímu skladateli Svatoplukovi Havelkovým. Jako všestranný umělec je zakladatelem a frontmanem orchestru Melody Makers, jež se zaměřuje na autentickou interpretaci historického jazzu a swingu meziválečného období 20. století. Při produkcích se svým orchestrem si pohrává s rolí klasického swingového entertainera se všemi typickými atributy této profese: zpěv, mluvené slovo, tanec, step. Titul jubilejního koncertu ve vyprodané pražské Lucerně Nás to tady furt baví je odvozen z protikladu k názvu písně textaře J. Mottla a skladatele J. Šímy Mě to tady nebaví, kterou zpívali a hráli Ondřej Havelka a jeho Melody Makers při svém prvním účinkování. V roce 2015 vstoupili do dvacáté sezony svého působení na české hudební scéně. Důvod k oslavě netkvěl pouze v kulatém výročí, ale především v radostném a snad i hrdém konstatování, že kvalita ansámblu stále roste. Zvláště poslední roky, kdy se stal kapelníkem Juraj Bartoš, fenomenální trumpetista světového formátu, podává orchestr výkony, díky nimž ho znalci historického jazzu označili za jeden z nejlepších bandů svého druhu na světě. Vrcholem koncertní sezony k 20. výročí existence ansámblu byly dva galakoncerty v pražské Lucerně 6. a 7. 12. 2015, kde se na pódiu kromě Ondřeje Havelky a jeho Melody Makers představili také bývalí členové bandu a řada hostů – Věra Gondolánová, Rozálie Havelková, ale také další spříznění sólisté Vojta Dyk, Meky Žbirka (s nímž si zazpívali společně melodie Beatles) a Vojta Havelka. Repertoár koncertu představil řadu nových skladeb a zbytek doplnily hity, které si posluchači za ta léta velice oblíbili – Děkuji, bylo to krásné, Bílé mraky, Mě to tady nebaví a další.

Zlínský kraj. Slovácká jízda králů je jedním z motivů Kunderova románu Žert, s Valašskem je nedmyslitelně spojen Ludvík Vaculík nebo Alena Mornštajnová, která věnovala svůj román Hana historii Valašského Meziříčí. Kateřina Tučková svým příběhem o bohyních proslavila Žítkovou. Literární cestopis s průvodcem Jaroslavem Rudišem.

Je to už hodně let, co jako starý muž opustil tento svět. Přesto v našich vzpomínkách zůstává Charles Bronson stále tím charismatickým kníratým svalovcem, symbolem starého dobrého chlapáctví. Věčně mladý a v plné síle. Narodil se v Americe jako jedenácté dítě (z celkových patnácti) litevských přistěhovalců. Litevsky jeho jméno znělo velmi zajímavě: Karolis Dionyzas Bučinskis, anglicky pak bezmála tuctově: Charles Dennis Buchinsky. Původně pracoval jako horník, v televizi debutoval ve svých sedmadvaceti letech, ve filmu pak až ve třiceti. Na svou velkou příležitost pak čekal skoro do čtyřiceti. Tehdy se stal jedním z legendárních Sedmi statečných. Následovaly desítky rolí, třeba ve snímcích Tenkrát na Západě, Cestující v dešti, Přání smrti nebo netypicky v komedii Od dvanácti do tří. Za zmínku stojí i fakt, že právě jemu věnoval Quentin Tarantino svůj kultovní film Kill Bill.

Slov netřeba, stejně byste je pro smích neslyšeli. Elixír quebecké zábavy

Matyáše z Arrasu, francouzského architekta s působištěm na papežském dvoře, pozval císař Karel IV. do Prahy, aby vybudoval nový reprezentativní chrám pro pražské arcibiskupství. Katedrála sv. Víta se oficiálně začala stavět v roce 1341. Po Matyášově smrti převzal stavbu Petr Parléř, který původní stavební plány výrazně obměnil. Je pozoruhodné, že mu v té době bylo třiadvacet let. Dodnes nevíme, jak jsou některé kamenné dekorativní prvky, které jakoby visí ve vzduchu, vůbec ukotveny. Přínosem jeho huti je vytvoření zcela nového systému síťové klenby, která zdokonalila dosavadní klenbu křížovou. Nejposvátnějším a zároveň nejpůsobivějším místem chrámu je Svatováclavská kaple, rovněž dílo Petra Parléře, v němž dodnes můžeme obdivovat fresky s původními středověkými barvami.

Krištof Kintera. Dokumentární cyklus ČR (2020). Ondřej Horák sleduje cesty výjimečných děl z ateliérů do výstavních síní. Krištof Kintera a jeho čtyřmetrová věž z vybitých tužkových baterií na Trienále v italském Miláně.

Jak je stará "NOVÁ HUDBA"? Soudobá vážná hudba z pohledu autora, interpreta i diváka. Unikátní rozhovory s P. Glassem, J. Gibsonem, P. Kotíkem a dalšími osobnostmi Festivalu nové a experimentální hudby Ostravské dny 2013.

Dokument (2019). Časosběrný dokument, ve kterém přední dánský umělec Bjorn Norgaard realizuje se Zdeňkem Lhotským /Tvrdohlaví/ v Pelechově u Železného Brodu skleněný sarkofág pro dánskou královnu Margrethe II. Kamera M. Janek.

Srdce z Gambie. Dokumentární cyklus (2013). Papis Nyass a jeho srdce z Gambie. Z cyklu dobrých zpráv o těch, kteří žijí jinde, než jsou jejich kořeny

Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Opakování 2.11./ČTart. Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Každé pondělí nabízí pořad Janáček Brno Naplno! ohlédnutí za uplynulým týdnem festivalu Janáček Brno 2026. Diváci se prostřednictvím reportáží a rozhovorů vrátí k nejvýznamnějším událostem festivalu a setkají se s jeho výraznými uměleckými osobnostmi. Pořadem provází Tereza Richtrová, která přibližuje dění přímo z festivalových scén i zákulisí. Součástí pořadu budou také pravidelné vstupy věnované životu a dílu Leoše Janáčka, které Tereza Richtrová připravuje společně s muzikologem Jiřím Zahrádkou. Janáček Brno Naplno! tak propojí aktuální festivalové dění s pohledem na osobnost a tvorbu skladatele, jehož odkaz je s Brnem a festivalem neodmyslitelně spojen.

V jedné z nejkrásnějších scenérií vůbec – na plovoucí scéně přímo na vodní hladině, mezi mostem Legií a Slovanským ostrovem, v blízkosti Národního divadla a s úchvatným panoramatem Pražského hradu v pozadí – se odehrál historicky první koncert České filharmonie na Vltavě. Kromě stejnojmenné Smetanovy symfonické básně z cyklu Má vlast a Dvořákova jásavého, energického a zvukově opojného Karnevalu zazněla Janáčkova monumentální Glagolská mše, jedna z nejsilnějších duchovních skladeb našich hudebních dějin, psaná na staroslověnský text. V čele České filharmonie stanul její šéfdirigent Semjon Byčkov, vystoupili také renomovaní pěvci Evelina Dobračeva, Lucie Hilscherová, Aleš Briscein a Jan Martiník, sólo na varhany přednesla Daniela Valtová Kosinová. Vedle České filharmonie a sólistů se na plovoucí scéně představil také Pražský filharmonický sbor pod vedením sbormistra Lukáše Vasilka. Koncert v rámci festivalu Prague Sounds se konal u příležitosti předsednictví ČR v Radě EU v roce 2022.

Jméno Margaret Atwoodové se objevuje mezi opakovaně zmíňovanými favority na zisk Nobelovy ceny za literaturu. Stala se mezinárodní kulturní a literární celebritou a je zároveň nejslavnější kanadskou spisovatelkou.

Cesty k objevování a prosazení nových výtvarných možností a stylů jsou většinou složité. Také život světoznámého newyorského abstraktního malíře Jacksona Pollocka nebyl vůbec jednoduchý. Jeho poněkud násilný a radikální styl tvorby často mnohé zájemce o umění odrazoval, byl považován za obskurní, a jen složitě si hledal své obdivovatele. Kromě zápasu s míněním veřejnosti Pollock sváděl mnohem těžší, osobní bitvy, jež obvykle vyhrávají jen ti nejsilnější. Vnitřní démoni, tolik přínosní pro jeho tvorbu, jej postupně sžírali a nedopřávali mu klidu... Film jako svůj režijní debut natočil známý herec Ed Harris, který se na vzniku výrazně podílel i jako producent. Také v něm ztvárnil hlavní roli. V roce 2001 snímek získal Oscara za Nejlepší herečku ve vedlejší roli (Marcia Gay Hardenová).

V polovině 90. let zářila hvězda Mariah Carey na popovém nebi tím nejjasnějším světlem. Její alba a hity pravidelně okupovaly první místa hitparád. Po vydání alba „Daydream“ uspořádala 10. října 1995 jedinečný koncert v newyorské Madison Square Garden. Nadšeným divákům zazpívala své tehdejší největší hity „Make It Happen“, „Hero“ nebo „Without You“. K vrcholům večera patřilo i společné vystoupení se skupinou Boyz II Men s písní „One Sweet Day“.

Quincy Jones byl vlivný, plodný a všestranný umělec. Během své sedmdesátileté kariéry s lehkostí přecházel mezi žánry, od klasické hudby přes jazz, funk, disco, bossa novu až po hip-hop. Díky svému citlivému vkusu a odvážnosti formoval populární hudbu tím, že objevoval vycházející hvězdy, jako byli Donna Summer a samozřejmě Michael Jackson. Spolupracoval však i s mnoha dalšími světovými hvězdami, mezi kterými nechyběli Frank Sinatra, Stevie Wonder, Miles Davis, Jane Fonda, Lionel Richie nebo Steven Spielberg. Quincy Jones nebyl jen všestranným hudebníkem, ale uspěl i jako obchodník a veřejná osobnost. Byl prvním Afroameričanem v čele hudebního vydavatelství a vždy bojoval za uznání afroamerické kultury.

Saša Langošová Band a Steve Walsh. Dokument ČR (2011). Jak vzniká rocková nahrávka? Hudební série z legendárního studia 1 ČRo v Brně.

Dokument (2012). Magazín o jevištích a zákulisích divadel na jihu Moravy

Host: R. Sedláček - Týden: komiks Rychlé šípy/Smetanova Libuše na Výstavišti/Galerie Schrott - Fenomén: amatérské divadlo. Uvádí S. Michailidis

ČR (2010). Jolana Voldánová uvádí V. Noskovou a její knihu Berem, co je. Literární průvodce českou prózou.

Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Opakování 3.11./ČTart. Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Po popravě Savonaroly vstoupila Florencie do nové etapy a Florenťané si vždy, když se snažili o rozkvět nebo upevňovali novou vládu, vzali na pomoc umění. První veřejnou zakázkou se tehdy stala socha Davida. Michelangelo začal na Davidovi pracovat 13. září 1501 a po více než dvou letech konečně odhalil své osmi a půl tunové mistrovské dílo. Jenže pak přišla ke slovu byrokracie a mezi členy komise, která měla rozhodnout, kam bude socha umístěna, byl i jeho soupeř Leonardo da Vinci.

Týdeník ArtZóna si všímá všeho podstatného, co se stalo na domácí i zahraniční kulturní scéně, a to ve všech jejích oblastech a žánrech. Nabízí nejen informace o důležitých počinech hudby, tance, divadla, filmu i literatury, výtvarného umění i designu, ale také klade otázky, hledá souvislosti a přináší kritické reflexe.

Život nadějného malíře Reného Magritta nabere rychlý spád, když přijme pozvánku výstředního lorda, aby se podílel na průlomové výstavě v Anglii. Píše se rok 1936 a světem umění hýbe nástup surrealistického hnutí, k jehož hlavním představitelům patří vedle Magritta také Salvador Dalí, Lee Miller, Man Ray či Max Ernst. Všichni jmenovaní se sjedou na honosné venkovské sídlo, aby svá díla představili světu. Jenže po bujarém večírku se Magritte probudí vedle mrtvé ženy, jejíž tělo je naaranžované ve stylu jeho obrazu, a on sám si z předešlé noci téměř nic nepamatuje. Na místo jsou přivoláni detektivové Scotland Yardu, kteří nechají panství uzavřít, dalším úmrtím ovšem zabránit nedokáží. Vrah po sobě navíc nechává vodítka spojená s výtvarným uměním, a aby Magritte své jméno očistil, musí se vydat po jeho stopách. Otázkou ale je, zda je vše takové, jaké se na první pohled zdá být.

Je to už hodně let, co jako starý muž opustil tento svět. Přesto v našich vzpomínkách zůstává Charles Bronson stále tím charismatickým kníratým svalovcem, symbolem starého dobrého chlapáctví. Věčně mladý a v plné síle. Narodil se v Americe jako jedenácté dítě (z celkových patnácti) litevských přistěhovalců. Litevsky jeho jméno znělo velmi zajímavě: Karolis Dionyzas Bučinskis, anglicky pak bezmála tuctově: Charles Dennis Buchinsky. Původně pracoval jako horník, v televizi debutoval ve svých sedmadvaceti letech, ve filmu pak až ve třiceti. Na svou velkou příležitost pak čekal skoro do čtyřiceti. Tehdy se stal jedním z legendárních Sedmi statečných. Následovaly desítky rolí, třeba ve snímcích Tenkrát na Západě, Cestující v dešti, Přání smrti nebo netypicky v komedii Od dvanácti do tří. Za zmínku stojí i fakt, že právě jemu věnoval Quentin Tarantino svůj kultovní film Kill Bill.

Milan Cais odkrývá příběh vzniku mistrovského sólového alba legendy českého rocku a nového hudebního propojení, které získalo šest cen Anděl a nahrávka byla vyhlášena nejlepším albem čtvrtstoletí. Tuto desku Vladimír Mišík poprvé nenatáčel se svou obvyklou skupinou ETC. Album produkoval i muzikantsky zaštítil Petr Ostrouchov a pro zpěváka šlo o velmi osobní záležitost, protože ke vzniku desky ho vyprovokovalo, když se v sedmdesáti letech dozvěděl, že má hned osm sourozenců. Úspěch alba pak Mišíka vrátil znovu na hudební scénu. Studio Sono, kde se album natáčelo, si oblíbili mnozí muzikanti pro svůj jedinečný komfort v malé vísce nedaleko za Prahou. A často v něm nahrávají i mezinárodně známí umělci.

Zlínský kraj. Místo, kde se příběhy neodehrávají jen v čase, ale i v jazyce. Míchá se tu čeština, slovenština, valašské nářečí i kopaničářská tvrdost – a právě tahle směs drží kraj pohromadě. Literatura tady hledá paměť, rodinné příběhy, zamlčené pravdy – a často je nachází tam, kde se nejmíň mluví. Na okraji Zlínského kraje leží Valašské Meziříčí. Město leží v malebném údolí na soutoku Rožnovské a Vsetínské Bečvy. Je to místo se silnou identitou – a právě sem zasadila Alena Mornštajnová svůj román Hana. Ten odkrývá nejen příběh Miry a její podivínské tety, ale i zamlčená válečná traumata. Brumov-Bylnice je malé město v podhůří Bílých Karpat, kousek od slovenských hranic. Na první pohled může působit jako nenápadné pohraniční město, ale literárně má rozhodně co nabídnout – především díky Ludvíku Vaculíkovi, který je jednou z nejosobitějších postav české literatury 20. století. Vyrůstal zde v Brumově a vzpomínky na toto místo, dětství a rodinu jsou klíčovými motivy jeho esejů, publicistiky i beletrie. Jeho vztah k rodnému místu nám přiblíží jeho synové Jan a Ondřej. Děj jednoho z nejzásadnějších románů 20. století, Kunderova Žertu, se odehrává v okolí Uherského Hradiště. A možná i proto se v něm objevuje slavná Jízda králů. O tom, jak Kundera zachytil tradici, krajinu i svět lidové hudby, si Jára bude povídat s Josefem Holcmanem – člověkem, který tomu rozumí nejen literárně, ale i z vlastní zkušenosti. Další spisovatelkou spojenou s Beskydami je Kateřina Tučková. V roce 2012 vyšel její román Žítkovské bohyně, příběh místních léčitelek, o nichž se tradovalo, že dokážou nahlížet do lidského osudu a pomáhat tam, kde si jiní nevědí rady. Román rázem proslavil vesnici Žítkovou, ležící v kopcích Bílých Karpat. A tak se obě – Žítková i Kateřina Tučková – nesmazatelně zapsaly do mapy české literatury.

Knižní kód, literárně-knižní salón Michaela Rozsypala, svým osmým dílem dospěl do svého závěru. V předchozích sedmi dílech jsme se věnovali „české světové literatuře“, tedy té části českých knih, kterým se podařilo v cizojazyčných překladech prorazit na pulty zahraničních knihkupectví. Co všechno stojí za tím, aby se česká kniha mohla vydat za své jazykové hranice? Probrali jsme vše, co souviselo s naší letošní prezentací české literatury na Frankfurtském knižním veletrhu, kde byla Česká republika letošním oficiálním hostem. Všechny dosavadní díly Knižního kódu lze dodatečně zhlédnout na iVysílání České televize. V závěrečném dílu Knižního kódu jsme se na téma české literatury podívali trochu obecněji. Jaký význam má naše národní literatura dnes, tedy v době, kdy jsme doslova zaplaveni nejrůznějším textovým smogem. Odlišuje se něčím čtení literatury od čtení zpráv nebo e-mailů? Hosté dnešního dílu se zamyslí, co nám čtení v dnešní době přináší. Jde o určitou slast spojenou se soustředěním, kterou nám četba jiných textů nenabídne. Osmý díl vysíláme v premiéře v den státního svátku, kdy si připomínáme 108. výročí vzniku moderního československého státu. Literatura hrála významnou roli v době formování naší samostatnosti, ale rovněž po celé 20. století, kdy se angažovala v různých politických událostech. Hraje tuto významnou společenskou roli literatura i dnes, v jedenadvacátém století? Tyto inspirativní otázky probral průvodce Knižního kódu Michael Rozsypal se svými dalšími hosty, kterými byli: Markéta Hejkalová, spisovatelka, překladatelka z finštiny, nakladatelka, bývala členka mezinárodního výboru PEN klubu a zakladatelka Podzimního knižního veletrhu v Havlíčkově Brodě, Tereza Matějčková, filosofka, religionistka, spisovatelka, překladatelka a laureátka ceny Magnesia Litera a Petr Fischer, filosof, kulturní publicista, politický komentátor a nositel novinářské ceny Ferdinanda Peroutky.

Matyáše z Arrasu, francouzského architekta s působištěm na papežském dvoře, pozval císař Karel IV. do Prahy, aby vybudoval nový reprezentativní chrám pro pražské arcibiskupství. Katedrála sv. Víta se oficiálně začala stavět v roce 1341. Po Matyášově smrti převzal stavbu Petr Parléř, který původní stavební plány výrazně obměnil. Je pozoruhodné, že mu v té době bylo třiadvacet let. Dodnes nevíme, jak jsou některé kamenné dekorativní prvky, které jakoby visí ve vzduchu, vůbec ukotveny. Přínosem jeho huti je vytvoření zcela nového systému síťové klenby, která zdokonalila dosavadní klenbu křížovou. Nejposvátnějším a zároveň nejpůsobivějším místem chrámu je Svatováclavská kaple, rovněž dílo Petra Parléře, v němž dodnes můžeme obdivovat fresky s původními středověkými barvami.

Dokument Kan. Dokumentární pohled na životní i literární dráhu jedné z nejznámějších současných spisovatelek, autorky dystopie Příběh služebnice

Dokument (2018). Vánoční setkání Zbigniewa Czendlika se zpěvačkou H. Ulrychovou.

Telč – jedno z nejkrásnějších historických měst na Moravě. Na zdejším zámku najdeme hned dva doklady zbožnosti jeho majitelů – kapli sv. Jiří a kapli Všech svatých. Tu nechal na konci 16. století postavit v rámci renesanční přestavby zámku Zachariáš z Hradce. Tento významný představitel svého rodu symbolizuje jak renesanční životní styl, tak politickou obratnost – byl jediným politicky vlivným katolíkem na Moravě, protože se přiklonil k vládnoucím Habsburkům. Za jeho života se proměnil nejen zámek, ale i město Telč. Za podobu náměstí vděčíme italským architektům v jeho službách. Pozdější majitelé, Slavatové, už žádnou výraznou stopu na zámku či v kapli nezanechali.

Dokument (2011). Co se děje na jevištích a v zákulisí divadel jižní Moravy: Cyrano z Bergeraku v Mahenově divadle - Je třeba zabít Sekala v Městském divadle Zlín - Plynové lampy v Horáckém divadle v Jihlavě a další.

ČR (2011). Vít Janeček uvádí V. Bělohradského a jeho knihu Společnost nevolnosti. Literární průvodce současnou českou prózou.

Most nad Ústím nad Labem. Dokument (2011). Impozantní dominanta změnila tvář šedého průmyslového města.

Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Opakování 4.11./ČTart. Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Karel Cudlín fotí přes padesát let. Fotil dělníky v Rustonce, žižkovské hospody a pavlačové domy, první dny svobody i odcházející sovětské tanky. Fotil Romy, beduíny, pohřby na Ukrajině i obyvatele Jeruzaléma. Fotil Havla, Dalajlamu i lidi, jejichž jméno neznal. A nikdy nepřestal. Film Báry Kopecké Karel Cudlín: Když to nevyfotím, tak to zmizí ho zastihuje v okamžiku bilance: Cudlín dokončuje knihu Burning Love, shrnutí třiceti let práce v Izraeli, a zároveň se probírá archivem, který přetéká z bytu do depozitářů a ze skříní do banánovek popsaných tématy, jmény a lety. Tisíce fotografií, z nichž jen zlomek je digitalizován. Tisíce příběhů, které v sobě nese jako živou encyklopedii míst a lidí, kteří už nejsou. Cudlín není fotograf velkých gest. Jeho způsob práce je jiný: vrací se na stejná místa, navazuje vztahy, čeká. „Nakonec si zvykli, že tam chodím. Já jsem tam byl furt," říká o svých prvních fotografických sériích. Princip trpělivé přítomnosti namísto lovení záběrů je základem jeho díla. A je to také princip, na němž stojí film: kamera ho sleduje v pohybu, při práci, v rozhovoru s přáteli, kurátory, studenty, a nechává jeho uvažování vyplynout přirozeně ze situace. Film přitom není jen portrétem jednoho fotografa. Je to také svědectví o půl století české a středoevropské historie viděné pohledem člověka, který byl u toho a stačil to vyfotit.

Don Preston je uznávaný americký klávesista, klavírista a skladatel, který se proslavil především jako pionýr elektronické hudby a klíčový člen legendární avantgardní kapely The Mothers of Invention Franka Zappy, s nímž úzce spolupracoval i na dalších projektech. Tina Prestonová je americká herečka a dramatička působící především na nezávislé divadelní scéně v Los Angeles (spjatá například s Odyssey Theatre Ensemble). Obě tyto tvůrčí osobnosti pojí dlouholeté umělecké i osobní partnerství, v jehož rámci Tina občas vokálně či performativně hostovala na Donových hudebních projektech a živých vystoupeních.

Ohlédnutí za nejzajímavějšími okamžiky 81. ročníku mezinárodního hudebního festivalu. Režie K. Hager a J. Mayer Mezinárodní hudební festival Pražské jaro je jedním z nejznámějších a nejprestižnějších festivalů svého druhu v Evropě i ve světě. V letošním roce se uskutečnil již jeho 81. ročník, který jako vždy přivítal exkluzivní sólisty a soubory z celého světa. Nejsilnější okamžiky festivalu připomene pořad To bylo Pražské jaro 2026.

Jak vypadá Česká republika očima současných německojazyčných spisovatelů? Co dokáže odhalit pohled zvenčí o místech, která my sami považujeme za samozřejmá? Dvanáct předních autorů přijíždí do dvanácti českých krajských metropolí. Jejich úkolem je poznat pro ně neznámé prostředí a napsat o daném městě povídku. Dokumentární série v koprodukci České televize a Větrných mlýnů propojuje literaturu s osobní zkušeností autorů a realitou českých měst. V sedmé epizodě cyklu se podíváme do Ústí nad Labem, kde jsme natáčeli se spisovatelkou Peggy Mädler

Mikuláš Medek (*3. 11. 1926 – †23. 8. 1974) byl v období komunistické nadvlády jeden z nejdůsledněji postihovaných malířů, ne-li vůbec nejpostihovanější. Trpěl různými zákazy a restrikcemi až do poloviny 60. let a po krátkém rozvolnění pak od 70. let znovu. Věčné vnitřní napětí se podepsalo na jeho předčasném odchodu. Jeho život i jeho obrazy působí jako výkřik. Je to sled opojení a smrtících pádů. Je to kaleidoskop lidského utrpení, uměleckých pochybností, duševní trýzně, fyzické bolesti. Mikuláš Medek je zcela výjimečná osobnost naší výtvarné scény. Jeho tvorba je ohromující, nenapodobitelná, těžce vykoupená. Tento dokument je uceleným obrazem umělce, o kterém se dlouhá léta mlčelo a ani současnost jakoby Mikuláše Medka neuměla dostatečně ocenit a zařadit. On je ale opravdu nezařaditelný. Mystický charakter jeho děl, do nichž se propisují nejniternější emoce, jen odráží, jak složité impulsy v sobě na základě životných zkušeností utvářel a zcela svébytným způsobem je vyjadřoval.

Loupeže ve věhlasných galeriích vždy vyvolávají enormní pozornost. V jejím stínu ovšem zůstává práce mezinárodních policejních složek, které usilují o to, aby se zcizená díla nevyčíslitelné hodnoty v pořádku vrátila na své místo ve výstavních síních. Čtyři dokumenty tohoto volného cyklu rozkrývají postupy vyšetřovatelů a sledují policejní pátrání v jednotlivých případech krok za krokem, zároveň však odkrývají také identitu zlodějů umění a snaží se zachytit jejich osobnostní profily i motivaci. První část vypráví, jak vznikl troufalý plán ukrást Vincentovy rané obrazy z Van Goghova Muzea v Amsterdamu v roce 2002.

Jak si představovali antičtí Řekové vznik světa? Podle představ Řeků svět vznikl z počátečního chaosu, kdy neznámá síla zplodila pramáti Země Gaiu. Brzy se objevili první Bohové a Titáni, z nichž nejdůležitější byl Kronos. Jeho žena Rheia mu porodila pět dětí, které spolkl, ale to šesté jménem Zeus před ním ukryla. Když Zeus dospěl, utkal se s Kronem a své sourozence vysvobodil. Společně se svými sourozenci Zeus vládl lidem i světu v řecké Thesálii na hoře Olymp. Dokumentární cyklus Bohové a hrdinové antických mýtů ve 13 dílech představuje slavnou řeckou mytologii. Díl Dvanáct olympských bohů představuje zrození dvanácti olympských bohů a jednotlivě přibližuje každého z nich, jakožto vládkyně a vládce lidí, války, oblohy, lásky a krásy, slunce a hudby, vína a potěšení, lovu, oceánů, sklizně a v neposlední řadě moudrosti. V prvním díle se také podíváme k hoře Olymp a zmíníme i první odvážné výstupy na tuto horu, jako i tipy k jejímu vlastnímu zdolání.

Podobně jako jedna z oblíbených československých hereček, Magda Vášáryová, vystudovala i Francouzka Fanny Ardantová politologii, v níž dokonce krátce působila. Poté, co ji zlákalo divadlo, už nebylo daleko k filmování. Na prahu třetí dekády života potkala osudového muže svého života i kariéry, Francoise Truffauta. S ním natočila své nejslavnější filmy Žena od vedle a Konečně neděle! Bylo by jich jistě přibývalo, nebýt Truffautovy předčasné smrti v roce 1984. Fanny Ardantovou obsazovali významní evropští režiséři, ať už to byl Alain Resnais či Volker Schlöndorff. Mnohokrát prokázala svůj komediální talent i muzikálnost, například ve snímku 8 žen. Ani po svých sedmdesátých narozeninách se nebojí nezávislých či experimentálních filmů, které střídá s poklidnými projekty typu Pan Blake k vašim službám.

Soupeři. Dokument. Nejlepší může vždy být prý jen jeden. Jak soupeřili Michelangelo a Leonardo? Druhý díl trilogie BBC

Byl a stále zůstává nejslavnějším a také nejzásadnějším režisérem japonské kinematografie. I po sto patnácti letech od jeho narození je patrný jeho obrovský vliv na západní kinematografie. Sám čerpal ze světového kulturního dědictví, miloval Shakespeara, ale i ruské klasiky a americké westerny. Je považován za otce akčního filmu a za hybatele filmu autorského. Snímky jako Sedm samurajů, Rašomón či Krvavý trůn patří do zlatého fondu světové kinematografie. Vydejte se spolu s námi do fascinujícího světa tohoto výjimečného tvůrce.

Dokument (2011). Co se děje na jevištích a v zákulisí divadel jižní Moravy: novinka M. Uhdeho Leoš aneb Tvá nejvěrnější v Huse na provázku - Dramatizace románu O. Tokarczukové Denní dům, noční dům ve Slováckém divadle - Černá komedie P. Schaffera v Městském divadle Zlín - J. Honzírek

ČR (2011). Martin Machovec uvádí autora S. M. Blumfelda a jeho knihu Peep show. Literární průvodce českou prózou.

Vesnická architektura. Dokument (2009). Není vám lhostejný osud chátrajících stavebních památek? Ondřej Havelka nás tentokrát přizve na Kokořínsko k záchraně unikátního vesnického stavení v Sedleci u Mšena.

Dokument (2017). Setkání Zbigniewa Czendlika s básnířkou a vítězkou slam poetry E. Makumbirofa.

Hrad pro všechny. Dokument (2011). Luxusní ghetto, Alcatraz, zlatá klec... Čím si rezidenční komplex Central Park Praha, navržený architekty z ateliéru A69, vysloužil takové přezdívky?

Balla. Portrét jednoho z nejpřekládanějších autorů slovenské prózy, mezi jeho zásadní díla patří experimentální román V mene otca a knihy Veľká láska nebo Je mŕtvy.

Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Opakování 5.11./ČTart. Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Rybníky, řeky, hluboké lesy – a spousta příběhů, které jsou s tímhle krajem pevně spojené. Některé jsou z minulosti, jiné úplně současné, ale všechny vyrůstají odsud. V Purkarci, malebné vesničce na Vltavě, vyrůstal i spisovatel Jiří Hájíček, který se sem vrací ve svém románu Rybí krev. Zachycuje v něm příběhy, které se tam odehrávaly v souvislosti se stavbou jaderné elektrárny Temelín a přehrady, která velkou část vesnice zatopila. Tábor je městem, kde žije a tvoří spisovatelka Tereza Horváthová. Její román Sydney ukazuje tvář místa, které se v literatuře neobjevuje často – svět dětí vyrůstajících v rodině, kde se nemohou spolehnout na dospělé. Tereza a její manžel Juraj pořádají mezinárodní festival malých nakladatelů Tabook a společně také založili nakladatelství Baobab, zaměřené na autorskou literaturu pro děti. I o tom bude řeč. Adalbert Stifter patří ke klasikům německé literatury. Narodil se v Horní Plané na okraji Šumavy a právě tato krajina se stala hlavním dějištěm jeho tvorby. V rodném domě slavného spisovatele si Jára Rudiš bude povídat s germanistou Václavem Maidlem. Vodňanská krajina inspirovala i současnou spisovatelku Annu Bolavou. Řeka Blanice protéká jejím románem Do tmy a sleduje hlavní hrdinku, která se vyrovnává s klaustrofobní atmosférou jihočeského maloměsta.

Co by mohl říct duch slavného irského herce, kdyby se nám po vzoru Hamletova otce náhle zjevil uprostřed noci? O dnešní době asi nic pěkného. Už jen proto, že pro celý svět je dnes jeho jméno spojeno s jedinou rolí a jedinou podobou: už celé generace filmových diváků si jej pamatují s dlouhými vlasy a vousy, ve zdobném kouzelnickém hábitu, jako ředitele školy čar a kouzel Albuse Brumbála z dnes již legendární série o Harrym Potterovi. On sám o tuto roli původně vůbec nestál, ale jeho vnučka mu údajně dala ultimátum: buď bude Brumbálem, nebo přijde o její přízeň a ona s ním už nikdy nepromluví. Volba byla jasná. Richard Harris, od jehož narození uplyne letos už pětadevadesát let, byl vynikajícím divadelním a filmovým hercem i úspěšným zpěvákem. Starší generace ho budou znát z titulů jako Ten sportovní život, Červená pustina, Cromwell, Ohrožení Britannicu, Muž zvaný Kůň a mnohých dalších. V otcových šlépějích kráčejí i jeho synové, z nichž právě Jared, průvodce dnešním celovečerním dokumentem, je nejznámější. I on si ale mnohem víc než na televizních a filmových úspěších zakládá na své divadelní kariéře. Faktem ovšem zůstává, že celosvětově se proslavil především díky rolím v seriálech jako Černobyl, Expanze či Nadace.

Těžko uvěřit, že krasavci ze známého hollywoodského filmu 9 a 1/2 týdne už je přes sedmdesát let. Slavný titul jako by jeho podobu zakonzervoval v čase. Popravdě řečeno, dnes už by ho poznalo málo jeho tehdejších obdivovatelek a obdivovatelů. Rourke se paradoxně tolik snažil dokázat, že je víc než jen hezká tvář, až se stal neschopným dokázat kvality svého herectví. Začalo to boxem, drogami a alkoholem a pokračovalo sérií plastických operací. Ačkoli natáčí dodnes, jeho herecký odkaz zůstává v osmdesátých letech minulého století ve snímcích slavných režisérů jako Francis Ford Coppola, Michael Cimino či Alan Parker.

Celosvětově uznávaná kapela Metallica v roce 2019 navázala na spolupráci s téměř osmdesátičlenným orchestrem San Francisco Symphony z roku 1999. Tehdy totiž vzniklo úspěšné živé album S&M. Po dvaceti letech si kapela spolupráci s orchestrem v nové aréně Chase Center v San Franciscu zopakovala. Hudební těleso pod vedením dirigenta Edwina Outwatera a se speciálním vystoupením legendárního dirigenta a dlouholetého hudebního ředitele Sanfranciského symfonického orchestru Michaela Tilsona Thomase kapelu hrající ve skvělé formě opět skvěle doplňovalo. Fanoušci si tak mohli vychutnat největší hity kapely Metallica, jako například Nothing Else Matters nebo Enter Sandman, v novém provedení.

Týdeník ArtZóna si všímá všeho podstatného, co se stalo na domácí i zahraniční kulturní scéně, a to ve všech jejích oblastech a žánrech. Nabízí nejen informace o důležitých počinech hudby, tance, divadla, filmu i literatury, výtvarného umění i designu, ale také klade otázky, hledá souvislosti a přináší kritické reflexe.

Ústí nad Labem: Peggy Mädlerová. Cyklus zachycující první dojmy z návštěv předních německojazyčných autorů v českých městech, kde vznikly jejich povídky. Nabízí osobní pohled na místa, kulturu i společnost. Tentokrát z Ústí nad Labem s Peggy Mädlerovou.

Kanadský cyklus němých skečů viděli diváci poprvé v roce 2011. Prakticky okamžitě si získal oblibu po celém světě, vysílal se například v Itálii, Španělsku, ale také v Indii, Řecku či Brazílii. Každou epizodu tvoří krátké humorné scénky o délce patnácti až devadesáti vteřin, kde se opakují v zásadě čtyři hlavní tematické okruhy a kde uvidíme v různých rolích tři herce a tři herečky. Jsou jimi Réal Bossé, Martin Drainville, Antoine Vézina a Sylvie Moreauová, Julie Ménardová a Sharlene Royerová. Objeví se v různých sestavách jako manželé, kolegové, milenci, jako popletení policisté, hloupí mafiáni, svérázní chirurgové, nešikovní tatínkové malých dětí, trosečníci na ostrově, vojáci v zákopech. Na exteriérech se nešetřilo, můžeme tedy obdivovat krásy Severní i Jižní Ameriky, karibských ostrovů, ale i evropské scenérie Řecka či Švýcarska. Pilíře širokého autorského a realizačního týmu tvoří režisér Pierre Paquin a scenárista Denis Savard, řadu nápadů ovšem do pořadu přinášejí i sami herci.

Saša Langošová Band a Steve Walsh. Dokument ČR (2011). Jak vzniká rocková nahrávka? Hudební série z legendárního studia 1 ČRo v Brně.

ČR (2004). Bubeník Pavel Fajt a jeho hosté tentokrát zavítají do sféry špičkové české DJ hudby.

Dokument (2012). Magazín o jevištích a zákulisích divadel na jihu Moravy

Host: R. Sedláček - Týden: komiks Rychlé šípy/Smetanova Libuše na Výstavišti/Galerie Schrott - Fenomén: amatérské divadlo. Uvádí S. Michailidis

Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Opakování 6.11./ČTart. Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Milan Cais odkrývá příběh vzniku mimořádného sólového alba ikony českého poprocku ve spojení s trojicí producentů, za kterou její interpretka a skladatelka získala Cenu Anděl pro Zpěvačku roku. Hudební majstrštyk, na němž sólistka opustila tradiční písňové formy a dala prostor zvukovým experimentům, nabízí emotivní skladby, které dotvořila souhra tří nahrávajících producentů a spoluautorů B. Hlavenkové, M. Kyšperského a J. Lavashe. Zárodek jednotlivých skladeb vznikal přitom až na Aljašce, kam Lenka jezdila za svým tehdejším přítelem sklářem. Právě tam začala experimentovat se zvukem, krabičkami, hrála hodně na kytaru a nasbírala spoustu nápadů, které se pak proměnily ve spolupráci s lidmi, kteří desku produkovali a nahrávali. Zároveň v textech písní Lenka odkryla tajemství vlastní rodinné historie. Sono, kde bylo album nahráno, je asi nejznámějším českým hudebním studiem a také jedním z nejslavnějších v Evropě.

Hudba byla vždy pro Lenku Dusilovou útočištěm a dobrodružstvím. Za více než tři dekády její kariéry se její tvorba posunula od přímočarého rocku k alternativnějším hudebním tvarům. Lenka se postupně vyprofilovala v osobitou umělkyni se širokým žánrovým záběrem. Koncert LD_50, který se uskutečnil 12. února v prostoru Archa+, rekapituluje celou tuto dráhu. Pozvání přijali hosté, kteří Lenku provází rovněž už od začátku její kariéry – David Koller, Čechomor, Beata Hlavenková a Clarinet Factory. Současnou kapelu doplnili ještě saxofonista Marcel Bárta a trumpetista Jiří Kotača.

Po vydání alba „Graceland“, jehož směs afrických rytmů a popových melodií zaznamenala obrovský celosvětový úspěch, vyrazil Paul Simon na celosvětové turné. Hned mezi první zastávky patřilo zimbabwské Harare. Americký hudebník spolupracující s umělci z Jihoafrické republiky nemohl a nechtěl vystoupit přímo v JAR, proto uspořádal koncert v sousedním nezávislém státě. Na fotbalovém stadionu Rufaro se k Simonovi připojili legendární jazzový trumpetista Hugh Masekela, který během koncertu emotivně zazpíval svou skladbu „Bring Him Back Home“ požadující propuštění Nelsona Mandely, slavná zpěvačka Miriam Makeba, která se po téměř 30 letech exilu vrátila koncertovat na africký kontinent, a mužský pěvecký sbor z JAR Ladysmith Black Mambazo.

Jen málo italských hudebníků dosáhlo většího věhlasu mimo Apeninský poloostrov než hity prověřený Zucchero. Exkluzivní záběry z jeho soukromých archivů a z jeho triumfálního světového turné spolu s výpověďmi přátel, jako jsou Bono, Sting, Andrea Bocelli nebo Francesco Guccini, utvářejí příběh muzikanta, kterému učarovalo blues, ale nebál se vydat i do jiných žánrů. A právě jeho hudební výlety mu přinesly světovou slávu. Jeho příběh v sobě přináší emoce dítěte vytrženého ze svého prostředí, vytrvalost při dosahování mezinárodního úspěchu, sílu čelit dlouholetým depresím, a návrat ke kořenům. Dokument přesahuje pouhý portrét úspěšného hudebníka a proniká do pochybností a zranitelnosti muže, který, neschopný bojovat s ďáblem uvnitř sebe, se rozhodl raději se s ním bavit.

Milenci. Detektivní seriál Belg. (2025). Na anglickém panství se sjede umělecká smetánka v čele s Dalím a Magrittem kvůli průlomové výstavě a vzápětí jsou všichni zataženi do vyšetřování vraždy. Inspirováno surrealismem a příběhy Agathy Christie.

Marilyn Pauline Novaková (k pseudonymu ji přinutil až mnohem později producent Harry Cohn, aby se odlišila od Marilyn Monroe) se narodila v roce 1933 v Chicagu, městě plném imigrantů z východní Evropy. Oba rodiče pocházeli z jižních Čech. Z dnešního pohledu se zdá, že měla od začátku své kariéry velké štěstí a nemusela se zvlášť snažit, aby se prosadila. Toto zdání však bylo těžce vykoupené a její vyprávění o mládí místy připomíná temný hitchcockovský příběh. Kim sama připouští: „Vždycky jsem měla pocit, že jsem se narodila ve špatnou dobu, anebo že jsem nikdy nikam nezapadla. Byla jsem zářící hvězda, ale jakoby ve špatné galaxii." Prošla si složitým vztahem s násilnickým otcem, přežila tři požáry tří domovů, ze světa filmu se prakticky stáhla, povstala jako bájný pták Fénix a dnes se věnuje výtvarnému umění. O tom všem vypráví velmi otevřeně v dnešním dokumentu.