TV PROGRAM ČT art

Jeden z nejuznávanějších kytaristů všech dob B. B. King v lednu 2009 vystoupal na pódium v Chicagu se svou kytarou Lucille a připravil fanouškům opravdový zážitek. Ten jim zajistilo nejen Kingovo umění, ale i hvězdní hosté, které si americký bluesman pozval ke společnému vystoupení. Herec a muzikant Terrence Howard si s ním zapíval skladby „I Need You So“ a „I Got Some Help“, bývalý kytarista kapely Bon Jovi Richie Sambora se k legendě připojil v „Let the Good Times Roll“ a sestra popové divy Beyoncé Solange Knowles si s Kingem zazpívala „Thrill Is Gone“. Vyvrcholením celého koncertu pak bylo společné vystoupení s písní „When the Saints Go Marching In“.

Kanadský cyklus němých skečů viděli diváci poprvé v roce 2011. Prakticky okamžitě si získal oblibu po celém světě, vysílal se například v Itálii, Španělsku, ale také v Indii, Řecku či Brazílii. Každou epizodu tvoří krátké humorné scénky o délce patnácti až devadesáti vteřin, kde se opakují v zásadě čtyři hlavní tematické okruhy a kde uvidíme v různých rolích tři herce a tři herečky. Jsou jimi Réal Bossé, Martin Drainville, Antoine Vézina a Sylvie Moreauová, Julie Ménardová a Sharlene Royerová. Objeví se v různých sestavách jako manželé, kolegové, milenci, jako popletení policisté, hloupí mafiáni, svérázní chirurgové, nešikovní tatínkové malých dětí, trosečníci na ostrově, vojáci v zákopech. Na exteriérech se nešetřilo, můžeme tedy obdivovat krásy Severní i Jižní Ameriky, karibských ostrovů, ale i evropské scenérie Řecka či Švýcarska. Pilíře širokého autorského a realizačního týmu tvoří režisér Pierre Paquin a scenárista Denis Savard, řadu nápadů ovšem do pořadu přinášejí i sami herci.

Geniální komik, scenárista a filmař, kaskadér a choreograf. Na jeho pečlivé přípravě závisely životy, a nejvíc právě ten jeho. Výčet jeho zlomenin a dalších úrazů by mohl vycházet jako román na pokračování, stejně jako jeho spletitý život provázený vzestupy a pády, poznamenaný slávou i zatracením. Muž s neproniknutelně nehybným obličejem, který rozdával smích. Vypadalo to všechno lehce, ale, jak se říká, dělat zábavu není žádná legrace. A v případě Keatona to platilo stoprocentně.

Dokument (2011). Setkání Zbigniewa Czendlika s moderátorem V. Moravcem

Portrét Serhije Žadana, ukrajinského básníka, prozaika a překladatele.

Magazín (2007). Další díl magazínu oceněného na 3. ročníku Mezinárodního festivalu evropského umění Arts&Film v Telči.

Dokument (2009). Magazín o jevištích a zákulisích divadel na jihu Moravy

Petr Drda, archeolog. Dokument (2005). Mezinárodně uznávaný specialista na keltskou a laténskou kulturu.

Hudební magazín nabídne portréty tří mladých talentovaných umělců. Účinkují: L. Keprtová, J. Šťáva a J. Kotača.

Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Opakování 2.8./ČTart. Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Dnes vám přinášíme vzpomínky Miroslava Horníčka na jeho legendární televizní zábavný pořad Hovory H, které vznikaly na sklonku 60. let a získaly si u diváků obrovskou oblibu. U sklenky dobrého vína se společně s Miroslavem Horníčkem ohlédneme za jednotlivými epizodami hovorů H, budeme vzpomínat na jeho tvůrce a dozvíme se řadu milých příběhů a zajímavostí ze zákulisí.

Malíř, nekompromisní umělec a osobnost Paul Gauguin opouští Paříž, rodinu i přátele a v roce 1891 se usazuje na exotickém ostrově Tahiti, aby zde načerpal inspiraci pro své obrazy v divoké a neposkvrněné přírodě. Zdánlivý ráj se ale mění v místo samoty a chudoby, na němž Gauguin zápolí s podlomeným zdravím, odmítnutím i pochybami. Poznává zde ale také domorodou krásku Tehuru, která se stává jeho ženou i múzou. Film Edouarda Deluca je výpravnou, přitom ale meditativní sondou do duše vášnivého a problematického génia. Dominuje jí naprosto strhující, intenzivní výkon Vincenta Cassela.

Skladatel a textař Jan Nedvěd (*24. září 1946) je jeden z nejúspěšnějších českých folkových písničkářů. Svou hudební kariéru zahájil v beatových kapelách. Roku 1972 založil se svým bratrem Františkem trampskou kapelu Toronto, která byla roku 1974 přejmenována na Brontosaury. Paralelně vystupoval také se skupinou Spirituál kvintet. Velkou popularitu zažil s vystupováním s bratrem, vyvrcholila velmi úspěšným koncertem na Strahově v roce 1996. Poté se jejich cesty rozešly a oba zvolili sólovou dráhu. Po roce 1996 Jan vystupuje se skupinou Příbuzní. Zazpívejte si Stánky, Mosty, Na kameni kámen, Růže z papíru, Valčíček, Tulácký ráno...

O charismatické hvězdě první velikosti koluje celá řada historek a legend. Umí se totiž udělat neviditelným. Nejednou procházel davy, které se shromažďovaly před nějakou premiérou, a nikdo ho nepoznal. Zatímco takový Nicholson nebo Hanks pozornosti neujdou, ani kdyby si nasadila falešné vousy, De Niro klidně může chodit po ulicích schován v ulitě své postavy a žádné rekvizity ani maskování k tomu nepotřebuje. Jako člověk je tento nesmírně talentovaný herec přímočarý, neskrývá své politické názory, přispívá na charitu. Rozhovorů dal za celou svou kariéru žalostně málo. Prý za něj mluví jeho práce. Nezbývá než souhlasit, jak ostatně činí i autoři tohoto francouzského dokumentu.

Legendární kytarový mág předvedl v roce 2011 na Montreux Jazz Festivalu strhující vystoupení plné jedinečné hudby ovlivněné rockem, jazzem, blues i world music

Ma Thidaová. Portrét barmské lékařky, spisovatelky, bojovnice za lidská práva a bývalé politické vězeňkyně.

Hamid Ismailov. Portrét uzbeckého novináře, básníka a spisovatele.

Plátna Amedea Modiglianiho vzbuzují stále obrovský zájem. Jeho na první pohled rozpoznatelné portréty a akty, ale i malířova charismatická tvář archanděla, nuzný život, nestřídmá konzumace alkoholu a smrt v pouhých 35 letech z něj udělaly legendu. Chaim Soutine, ruský malíř židovského původu, který emigroval do Paříže, je oproti tomu méně známý. Ovšem nebýt Soutina, možná by dnes neexistoval americký abstraktní expresionismus. Modigliani i Soutine, souputníci z Montmartru, jsou dodnes nevyčerpanými zdroji inspirace.

Český malíř v Helsinkách. Dokument (2013). Malíř a milovník finské přírody Petr Řehoř v dokumentu z cyklu Babylon

Soňa Zejdová-Hanzlovská (29. 7. 1964 – 19. 1. 2010) byla výrazná osobnost české taneční divadelní scény osmdesátých a devadesátých let 20. století. Sólistka baletu ND Brno, SND Bratislava a Theater Bonn se narodila v Brně, jemuž také zasvětila převážnou část své kariéry. Její Giselle, Odetta-Odilie v Labutím jezeře nebo princezna Aurora ve Spící krasavici jsou nadále pro mnohé pamětníky nepřekonaným a nezapomenutelným zážitkem. Zejdová byla ideální představitelkou lyrických rolí a tanečních postav v klasickém baletním repertoáru, které vyžadovaly vrcholnou klasickou taneční techniku, cit pro stylovou čistotu a hluboký emocionální projev. Své mimořádné umění prokázala i vítězstvím a medailovými umístěními na domácích baletních soutěžích nebo na mezinárodním tanečním poli – byla držitelkou Grand Prix prestižní mezinárodní baletní soutěže v Lausanne a též nositelkou Ceny Českého literárního fondu.

Dokument (2010). Magazín o jevištích a zákulisích divadel na jihu Moravy

Edita Stejskalová uvádí autora R. Eröse a jeho knihu Cadik

Novostavby v historickém centru. Dokument (2006). Svět designu, architektury a životního stylu.

Dokument (2012). Setkání Zbigniewa Czendlika s herečkou a zpěvačkou P. Filipovskou

V dokumentu P. Stodůlky představujeme fenomén koncertů, které si můžete uspořádat i vy, a to přímo ve svém obývacím pokoji

Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Opakování 3.8./ČTart. Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Městské divadlo Brno sáhlo po české kultovní filmové komedii Zdeňka Podskalského z roku 1969. Divák se jistě neubrání srovnávání s filmovou předlohou, ale divadelní adaptace Stanislava Slováka – který je i režisérem inscenace – a Jana Šotkovského nevychází jen z filmových dialogů. Vrací se i k původnímu scénáři Vratislava Blažka a doplňuje děj novými písněmi pro postavu vypravěče v podání Lukáše Janoty. Tento Muž v bílém glosuje s jemnou ironií snahu protagonistů se alespoň na jednu noc společensky vyšvihnout. Autorem sedmi nových písní, scénické hudby i aranžmá původních filmových songů je Karel Cón, který se ujal i hudebního nastudování. Hudební devízu inscenace představuje osmičlenný živý orchestr. Hlavním magnetem pro diváky je komediální aspekt tohoto nostalgického příběhu – tří fasádníků z venkova chtějí alespoň jednou v životě okusit „vůni velkoměsta“, ať to stojí co to stojí. Jejich snaha naučit se za pár dnů inteligentně konverzovat a společensky se chovat u stolu přináší řadu komických situací. Postavy Prouzy, Skopce a Petrtýla tak spočívají na herectví Michala Isteníka, Petra Halberstadta a Jakuba Uličníka. Ženských protějšků lehčích mravů se v této hře na světáctví a pod taktovkou jakési „bordelmamá“ ve skvělém podání Drahomíry Hofmanové zhostily Pavla Vitázková, Markéta Sedláčková a Andrea Zelová. Světáci byli napsáni v roce 1966, tedy v době začínajícího ideologického tání, kdy vznikaly i další výborné komedie. Dobový rámec brněnští inscenátoři zachovali, jen některé narážky přizpůsobují dnešnímu divákovi.

Edgar Degas a Mary Cassattová: Zlobivá dítka impresionismu. Dokument Fr. Opakování 5.8./ČTart. Bez amerických kontaktů malířky Mary Cassattové by se díla impresionistů, jako Monet či Renoir, po nichž dnes globální trh doslova šílí, možná podobně jako za jejich života prodávala za směšné sumy. Ze skupiny impresionistů si nejvíce oblíbila Edgara Degase

Optimismem překypující mladá studentka, začínající spisovatelka a básnířka Joanna Rakoffová (Margaret Qualleyová) přijíždí v 90. letech do New Yorku, kde získává dočasnou práci asistentky v prestižní literární agentuře paní Margaret (Sigourney Weaverová). Joanna, pověřená nevábným úkolem vyřizovat dopisy fanoušků, však vůbec netuší, že agentura zastupuje zájmy takových literárních velikánů, k jakým patří Dylan Thomas, F. Scott Fitzgerald a nejvýznamnější klient kanceláře: notoricky známý samotář J. D. Salinger (Tim Post). Bystrá Joanna však ze všeho nejvíc na světě touží po osobitosti, nalezení vlastního hlasu. Dokáže se od slavného autora románu „Kdo chytá v žitě“ naučit něco o životě a psaní?

Geniální komik, scenárista a filmař, kaskadér a choreograf. Na jeho pečlivé přípravě závisely životy, a nejvíc právě ten jeho. Výčet jeho zlomenin a dalších úrazů by mohl vycházet jako román na pokračování, stejně jako jeho spletitý život provázený vzestupy a pády, poznamenaný slávou i zatracením. Muž s neproniknutelně nehybným obličejem, který rozdával smích. Vypadalo to všechno lehce, ale, jak se říká, dělat zábavu není žádná legrace. A v případě Keatona to platilo stoprocentně.

Geniální skladatel a instrumentalista Marián Varga a praotec české alternativy Mikoláš Chadima s MCH Bandem v dalším dílu hudebně diskusního pořadu. Uvádějí P. Fiala a M. Kaščák

Tentokrát se setkáte se skupinou J.A.R., neboli Jednotkou akademického rapu, v mece českých hudebníků – velkém sále Lucerny. Deset velkých hudebníků a deset velkých eg dalo kapelu dohromady před mnoha lety na Smíchově, přesně v den, kdy začala Sametová revoluce, tedy 17. listopadu 1989. Vydrželi spolu čtvrt století, během kterého v Česku zpopularizovali jazz a funky. A navíc u nás jako jedni z prvních začínali s rapem. Jak oslavili J.A.R. své 25. výročí a jak na svou hudební dráhu nahlížejí jeho členové i další hudební osobnosti? Zažijte neopakovatelný koncert a nahlédněte s moderátory Johanou Matouškovou a Pavlem Kučerou i do tepajícího muzikantského zákulisí.

Dokument režiséra Štěpána Kačírka přináší pohled na básníka, dramatika, kreslíře a fotografa, ale paradoxně i komunistu a jazzmana Josefa Kainara. Přes všechnu jeho uměleckou univerzálnost spatřujeme těžiště jeho životního díla v poezii. Mezi nejznámější patří sbírky Příběhy a menší básně, Nové mýty, Osudy, Říkadla. Na básníka, trvale trpícího nedostatkem peněz, lásky, ale i štěstí v dokumentu vzpomínají Vladimír Mišík, Michal Prokop, Petr Skoumal, Jiří Brabec, Gábina Osvaldová a další.

Dokument (2012). Povídání se zajímavými osobnostmi, tentokrát se spisovatelem a dramatikem Milanem Uhdem. Uvádí Š. Bednářová.

Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Opakování 4.8./ČTart. Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Patří k hercům, kteří si pečlivě střeží své soukromí a žijí bez skandálů. V showbusinessu se pohybuje od dětství, kdy byl vybrán z tisíců uchazečů do televizního pořadu Mickey Mouse Club. Na rozdíl od svých tehdejších souputníků Justina Timberlakea či Britney Spears se vydal poněkud jinou cestou, i když hudební a taneční talent na ní několikrát také prokázal. Ačkoliv nemá žádné herecké vzdělání, jeho výkony bývají naprosto přesvědčivé jak v komediálních, tak ve vážných rolích. U nás ho známe zejména z La La Landu a z Barbie, jeho zlomovým snímkem je ale Svatý boj z roku 2001, kde hrál židovského chlapce, který se přidá k neonacistům. Hloubku svého herectví prokázal i ve filmu Drive. V roce 2014 natočil svůj režijní debut Lost River.

Prezident Blaník navazuje na úspěšný internetový seriál Kancelář Blaník. „O celovečerní formě Blaníka nás přesvědčovala spousta kolegů brzy po uvedení první sezóny seriálu. My jsme si ale byli od začátku jisti tím, že pokud někdy, tak v době silné politické události,“ říká producent filmu Milan Kuchynka. A tou se nakonec ukázala být přímá prezidentská volba. Tvůrci filmu nějaký čas pracovali s myšlenkou, že by se herecký představitel lobbisty Marek Daniel nechal přejmenovat na Antonína Blaníka a na prezidenta skutečně kandidoval. Nakonec se však rozhodli pro jiné řešení. Na veřejnosti Blaník oznámil svou kandidaturu v říjnu loňského roku. Fiktivní kandidát na volebním mítinku slíbil mj. máslo a lithium do každé rodiny. Sehnal sto tisíc podpisů nutných ke kandidatuře na Hrad, podpisové archy se mu ale nepodařilo doručit na ministerstvo vnitra včas. Tonda Blaník se však svého ďábelského plánu, kvůli kterému se do kandidatury pustil, nehodlá vzdát ani v nové situaci. Film oproti seriálu nahlíží i do soukromí hlavních postav, jinak je celý děj zapojen do skutečného dění na politické scéně od podzimu 2017 do ledna 2018. Protože film vznikal paralelně s tím, jak se věci dály, byly připraveny i dva konce filmu podle toho, kdo nakonec ve druhém kole prezidentské volby uspěje.

„Už v mládí mě okouzlovala moudrost starých žen. Hledala jsem v jejich vyrovnanosti, kterou vyzařovaly po prožitých životních bitvách, naději a inspiraci pro svůj vlastní život,“ říká zkušená dokumentaristka Olga Sommerová. Ve svém snímku představuje tři význačné ženy, narozené za první republiky, které zasvětily svůj život umění i rodině. Všechny tři ženy byly v době natáčení ve svých osmdesáti letech bystré, tvořivé, moudré a rozhodně měly co říci mladším generacím. Adriena Šimotová se stala osobností českého moderního výtvarného umění tvořící svéráznými technikami, které jí umožňovaly jedinečný ponor do lidského nitra. Lenka Reinerová, byla dramaticky zasažena oběma totalitami minulého století tak, že se její osobní život stal inspirací pro literární tvorbu. Soňa Červená po emigraci vystupovala na světových hudebních scénách, doma bylo její jméno zapomenuto. Tyto tři ženy prožily na vlastní kůži dramatické dějinné zvraty dvacátého století a vstoupily do století jedenadvacátého nikoli jako odpočívající penzistky, ale jako aktivní, myslící a cítící staré ženy se stále mladým duchem. Olga Sommerová v nich našla strážkyně paměti minulého století, doklad ženské tvořivosti a síly i jedinečnou příležitost proniknout do soukromých dějin českého národa.

Santiago Rafael Roncagliolo Lohmann je peruánský spisovatel, scenárista, překladatel a novinář. V roce 2010 byl britským časopisem Granta vybrán jako jeden z 22 nejlepších španělských spisovatelů do 35 let. Napsal pět románů o strachu. Je také autorem trilogie non-fiction knih o Latinské Americe ve dvacátém století. Část dětství strávil v Mexiku, kam byla jeho rodina vyhnána. Právě v mexickém exilu se Roncagliolo potýkal se strachem, který je průvodním tématem všech jeho románů.

Liao Yiwu (*1958) je čínský autor, reportér, hudebník a básník. V roce 1966 byl jeho otec během Kulturní revoluce označen za nepřítele. Liaovy rodiče požádali o rozvod, aby ochránili děti. Matka pak byla zatčena za pokus o prodej vládních přídělových lístků na černém trhu. Liao byl coby hlasitý kritik čínské komunistické strany roku 1990 uvězněn. Po propuštění se ho rodina zřekla, otevřel si kavárnu a začal vydávat básníky z disidentských kruhů. Jeho knihy, z nichž mnohé obsahují rozhovory s obyčejnými lidmi z nižších vrstev čínské společnosti, například s lidmi zasaženými přírodními katastrofami, vyšly na Tchaj-wanu a v Hongkongu, ale v pevninské Číně jsou na indexu. Po mnoha perzekucích se mu podařilo vycestovat do Německa, kde žije od roku 2011.

Kariéra kytaristy Garyho Moora nabrala v roce 1990 nový směr. Po rockových letech přichází s albem „Still Got the Blues“ jeho bluesové období. Během turné po vydání jeho historicky nejúspěšnějšího alba zamířil rodák z Belfastu i na Montreux Jazz Festival, kde odehrál strhující koncert. Na pódiu s ním hrála kapela, se kterou album natáčel, ale také speciální host Albert Collins, jenž se na desce také objevil. S ním odehrál skladby „Too Tired“ nebo třeba „Cold Cold Feeling“. Chybět ale nemohla ani titulní píseň z jeho aktuálního alba.

Jeden z nejuznávanějších kytaristů všech dob B. B. King v lednu 2009 vystoupal na pódium v Chicagu se svou kytarou Lucille a připravil fanouškům opravdový zážitek. Ten jim zajistilo nejen Kingovo umění, ale i hvězdní hosté, které si americký bluesman pozval ke společnému vystoupení. Herec a muzikant Terrence Howard si s ním zapíval skladby „I Need You So“ a „I Got Some Help“, bývalý kytarista kapely Bon Jovi Richie Sambora se k legendě připojil v „Let the Good Times Roll“ a sestra popové divy Beyoncé Solange Knowles si s Kingem zazpívala „Thrill Is Gone“. Vyvrcholením celého koncertu pak bylo společné vystoupení s písní „When the Saints Go Marching In“.

Druhá zastávka na Královské cestě bude v Celetné ulici. Pan profesor ozřejmí historický význam této lokality a bude vyprávět o jednotlivých palácích a domech, včetně moderních, výjimečných staveb architekta Josefa Gočára.

Jak to v hudebně diskusním pořadu ladilo a neladilo v roce 2006. 18 kapel a interpretů od Baumaxy po Vargu, od folkloru po urban music + debata o čtyřiceti nesvobodných muzikantských letech od konání 1. čs. beatového festivalu v Praze. Uvádějí P. Fiala a M. Kaščák

V dalším vydání pravidelného hudebního pořadu kombinujícího záznam koncertu s dokumentárním pohledem do zákulisí muzikantů a prostředí, v němž se jejich vystoupení koná, zažijete nový muzikantský projekt Alberta Černého, frontmana populárních Charlie Straight, který se jmenuje Lake Malawi a opět se nese na vlnách britpopového okouzlení s anglicky zpívanými texty a chytlavými kytarovými riffy. Skupina aktuálně směřuje k vydání debutové desky, ale už několik měsíců rozpaluje tuzemské kluby, tak jako ostravský Parník, a dokazuje, že má velké ambice prosadit se i v zahraničí. Jakou kariéru kapela plánuje a co o Lake Malawi soudí i další hudební osobnosti? Užijte si našlapaný koncert a nahlédněte s moderátory Johanou Matouškovou a Pavlem Kučerou i do muzikantského zákulisí. Účinkují: A. Černý, P. Karpentski, P. Pilch, J. Šubrt a další. Kamera J. Berka a J. Fabian. Režie R. Motyčka.

Dokument ČR (2022). Cesta primabaleríny Olgy Borisové-Pračikové na divadelní prkna „černé“ Ostravy

Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Opakování 5.8./ČTart. Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Alena Vránová až na prahu své devadesátky poprvé v životě souhlasila s natáčením dokumentárního filmu o své osobě. Herečka, kterou hned na začátku kariéry proslavila titulní role Pyšné princezny v pohádce Bořivoje Zemana, vytvořila v průběhu profesního života téměř stovku divadelních rolí, a ještě větší počet rolí filmových a televizních. Od šedesátých let minulého století patřila k předním členkám souboru Městských divadel pražských, do něhož ji přizval sám Jan Werich. Na začátku devadesátých let se rozhodla angažmá v tomto divadle ukončit a následně vytvořila řadu mimořádných postav na scéně Divadla Ungelt. Za roli herečky ve hře A. Weskera Bouřlivé jaro získala v roce 1997 Cenu Thálie za mimořádný herecký výkon. Herecká asociace ji později ocenila také Cenou Thálie za celoživotní mistrovství v oboru činohra.

Producent Ruddy si veřejně potřásl rukou s vyhlášeným gangsterem Colombem, což představuje společenský skandál obřích rozměrů. Společnost Gulf and Western je díky tomu veřejně spojována s mafií, což vážně ohrožuje chystaný prodej hollywoodského studia Paramount. Představenstvo společnosti stojí před osudovým rozhodnutím, zda studio prodat nevýhodně, nebo vytrvat. Kvůli skandálu je Ruddy z projektu Kmotra odvolán během úvodního natáčecího dne. S jeho koncem se ale odmítá smířit asistentka Bettye, díky její iniciativě do osudu natáčení promluví mafie.

Rolling Stones se v létě 1999 připravovali na vyprodané koncerty na stadionu Wembley. Jen tři dny před velkolepými představeními odehrála kapela překvapivé a naprosto atypické vystoupení v londýnském kultovním klubu Shepherd’s Bush Empire. Pro 1800 šťastlivců, mezi kterými nechyběli Jimmy Page a Robert Plant z Led Zeppelin, Pete Townshend z The Who, Lenny Kravitz nebo Bob Geldof, zahrála skupina zřídka slyšené skladby. Píseň „Melody“ byla zahrána poprvé od roku 1977 a skladba „Moon Is Up“ zazněla na pódiu vůbec poprvé v celé koncertní kariéře kapely. Při speciálním provedení skladby „Honky Tonk Women“ se k Rolling Stones přidala i americká zpěvačka Sheryl Crow.

Čtyřdílná britská minisérie vypráví podivuhodný pravdivý příběh Archieho Leache, chudého chlapce původem z anglického Bristolu, který po nepříliš šťastném dětství odešel jako mladý akrobat hledat štěstí za oceán a v americkém Hollywoodu dosáhl celosvětové slávy a uznání jako jedna z nejzářivějších filmových hvězd: Cary Grant. Série, volně inspirovaná knihou Dyan Cannonové „Drahý Cary: Můj život s Carym Grantem“, vznikla pro britskou společnost ITV a hlavní roli v ní kongeniálním způsobem ztvárnil Jason Isaacs, který se společně s Dyan Cannonovou a Caryho dcerou Jennifer také podílel na produkci.

Na světě není jiné náměstí, které by na své ploše zahrnulo snad všechny evropské architektonické slohy – od románské éry až po předválečnou modernu. Tedy více než 800 let stavebního vývoje. Staroměstské náměstí je příkladnou učebnicí historie architektury a vzbuzuje údiv jak u odborníků, tak u turistů z celého světa.

Patří k hercům, kteří si pečlivě střeží své soukromí a žijí bez skandálů. V showbusinessu se pohybuje od dětství, kdy byl vybrán z tisíců uchazečů do televizního pořadu Mickey Mouse Club. Na rozdíl od svých tehdejších souputníků Justina Timberlakea či Britney Spears se vydal poněkud jinou cestou, i když hudební a taneční talent na ní několikrát také prokázal. Ačkoliv nemá žádné herecké vzdělání, jeho výkony bývají naprosto přesvědčivé jak v komediálních, tak ve vážných rolích. U nás ho známe zejména z La La Landu a z Barbie, jeho zlomovým snímkem je ale Svatý boj z roku 2001, kde hrál židovského chlapce, který se přidá k neonacistům. Hloubku svého herectví prokázal i ve filmu Drive. V roce 2014 natočil svůj režijní debut Lost River.

Edgar Degas a Mary Cassattová: Zlobivá dítka impresionismu. Dokument Fr. Bez amerických kontaktů malířky Mary Cassattové by se díla impresionistů, jako Monet či Renoir, po nichž dnes globální trh doslova šílí, možná podobně jako za jejich života prodávala za směšné sumy. Ze skupiny impresionistů si nejvíce oblíbila Edgara Degase

Šanghaj je nejlidnatějším městem Číny, ale tím její nej zdaleka nekončí. Je největším světovým přístavem, ale zároveň patří její ovzduší k nejšpinavějším na světě. A právě tahle čínská megapole hostila v rámci Českých dnů v Číně rozsáhlou přehlídku české malby – navíc v tehdy čerstvě otevřeném prestižním centru moderního umění Power Station of Art. Název Art from the Heart vycházel z toho, že Česká republika je označována za srdce Evropy, ale i z faktu, že pro zúčastněné umělce je umění posedlostí, vnitřní nutností, prostě srdeční záležitostí.

Jedinečné hledání kódu klavíristy Ivo Kahánka k Baladě g moll F. Chopina sleduje režisérka Jitka Rudolfová. Druhá řada cyklu o šesti špičkových interpretech v autorských dokumentech šesti režisérských osobností Ivo Kahánek, jeden z předních českých pianistů, bude v dokumentu Jitky Rudolfové hledat kód k ideální interpretaci Balady g moll Fryderyka Chopina. Balady složil Chopin celkem čtyři, ale Balada g moll nemá jako jediná literární předobraz. Jaký příběh vidí Ivo Kahánek právě v této Chopinově Baladě? Jak se hledá skutečná originalita interpretace a lze v ní najít pravdu?

Narodil se v roce 1966 v Košicích, studoval na VŠMU. Používá celou řadu uměleckých pseudonymů a značek, jako třeba Tony Gaal či Aladár Hrča. Věnuje se práci pro film, divadlo a televizi. Debutoval knihou satanských básní Kosť & Koža, která vyvolala rozruch u kritiky i v církevních kruzích. Následovala kniha sci-fi básní Rytier bez básne a Hany. Za román Koniec sveta získal Velkou cenu východoevropské literatury Bank Austria Literaris. Je spoluautorem Európskej ústavy vo verši, která je součástí stále expozice v Domě evropské historie v Bruselu.

Ostravská fakulta umění - moravská líheň hudebních talentů. Účinkují: E. Dřízgová-Jirušová, J. Vodička, J. Ostrý, V. Holbová, R. Bernatík a další.

Dokument ČR (2009). Od outsidera k moci. Václav Havel, prezident, filozof, divadelník a moderátor unikátního rozhovoru s generací narozenou v roce 1989. Kritická reflexe poměrů současné české společnosti v časosběrném dokumentu o ojedinělém projektu Divadla Husa na provázku. Připravili: P. Oslzlý, V. Morávek a B. Rychlík

Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Opakování 6.8./ČTart. Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Červené střevíčky vyprávějí příběh dívky, která se celou svou existencí chce věnovat své největší životní lásce – baletu. Stane se členkou světoznámého tanečního souboru, jde od úspěchu k úspěchu, pak se však zamiluje do mladého skladatele a stojí před neřešitelným dilematem: buď láska k muži, nebo láska k baletu. Film Červené střevíčky, který ve druhé polovině čtyřicátých let natočila autorská režisérská dvojice Michael Powell a Emeric Pressburger, je pozoruhodný především tím, že jeho nedílnou a ústřední součástí je první anglický stejnojmenný balet, napsaný přímo pro filmové plátno. Jeho choreografem byl Sir Robert Helpmann, původem Australan, který byl v té době předním tanečníkem a choreografem Královské baletní společnosti (ve filmu jej uvidíme v dvojí roli – jednak jako Ivana Boleslawského, a jako tanečníka v baletu Červené střevíčky, v němž si přidělil roli Milence). Čtrnáctiminutová baletní sekvence, která dala jméno celému filmu, vychází z pohádky Hanse Christiana Andersena o dívce, která propadne kouzlu svých červených tanečních střevíčků natolik, že jim dovolí, aby zcela ovládly její bytost. Ústřední roli dívky posedlé tancem geniálním způsobem ztvárnila skotská baletka a herečka Moira Shearerová.

V roce 1968 byl Ray Charles zavedenou hvězdou. Jeho tvorba dokázala vstřebávat prvky popu, gospelu, R&B, blues, soulu, dokonce i country. Navíc už měl za sebou úspěšný boj s drogovou závislostí. Během koncertu v Paříži se Charles mohl opřít o svoji skvělou kapelu i dívčí doprovodnou skupinu Raelettes. Divákům zahrál nejen své hity „Sweet Young Thing Like You“ nebo „What I say“, ale také předělávky písní „Eleanor Rigby“ a „Yesterday“ liverpoolských Beatles. Své kouzlo měly i skladby v podání Raelettes, které zazpívali například hit „My Funny Valentine“.

V obsáhlých dokumentárních cyklech věnovaných velkým osobnostem světové kinematografie najdeme jméno Orsona Wellese hned dvakrát. Dnes si připomeneme zejména jeho dráhu hereckou, neboť je pravdou, že hlavní role nehrál jen ve svých filmech. Orson Welles se natolik proslavil svými režijními počiny, že dnes málokdo ví, že začínal na divadle, a to už v pouhých šestnácti letech, daleko od rodné Ameriky, v Irsku. Poté kočoval s ochotnickou divadelní společností po USA, hrál, režíroval, psal a koketoval s rozhlasem. V třiadvaceti způsobil Americe dnes už legendární šok svou sugestivní rozhlasovou adaptací Války světů H. G. Wellese. O další dva roky později už měl smlouvu s filmovým gigantem RKO, roku 1941 přišel jeho hvězdný počin jménem Občan Kane a pak už jeho profesní život připomínal dlouhý a prudký tobogán. Zemřel v sedmdesáti letech uprostřed rozdělané práce.

Cyklus Magické okamžiky hudby tentokrát představí hudbu Giacoma Pucciniho a inscenační umění Franca Zeffirelliho (1923–2019), který otevřel okno do křehce melancholického příběhu pařížské švadlenky Mimi (Mirella Freni) ve světě mladých umělců a bouřliváků. Po velkém úspěchu Zeffirelliho inscenace Bohémy v milánské Scale dirigent Herbert von Karajan a italský režisér se rozhodli převést toto představení do filmové podoby. Tato adaptace Pucciniho mistrovského díla představí sbor a orchestr milánské Scaly a především sólisty: Mirellu Freni, Gianniho Raimondiho a Rolanda Paneraie. Mladá Mirella Freni, která roli Mimi zpívala přes půl století, za ni získala světovou proslulost, a to nejen pro svůj přirozený a čistě znějící hlas. Jihoafrická sopranistka Prettty Yende, která u Freni studovala a později také zpívala v Zeffirelliho inscenaci Bohémy, vypráví o zkušenostech se svou inspirativní pedagožkou. Jako mladý tenorista, francouzsko-italský zpěvák Roberto Alagna zpíval ještě po boku Freni v Zeffirelliho legendární inscenaci a považuje za čest, že se může počítat mezi slavné tenoristy vedle Pavarottiho a Carrerase, kteří v tomto dlouhodobě na scéně udržovaném představení účinkovali.

Kanadský cyklus němých skečů viděli diváci poprvé v roce 2011. Prakticky okamžitě si získal oblibu po celém světě, vysílal se například v Itálii, Španělsku, ale také v Indii, Řecku či Brazílii. Každou epizodu tvoří krátké humorné scénky o délce patnácti až devadesáti vteřin, kde se opakují v zásadě čtyři hlavní tematické okruhy a kde uvidíme v různých rolích tři herce a tři herečky. Jsou jimi Réal Bossé, Martin Drainville, Antoine Vézina a Sylvie Moreauová, Julie Ménardová a Sharlene Royerová. Objeví se v různých sestavách jako manželé, kolegové, milenci, jako popletení policisté, hloupí mafiáni, svérázní chirurgové, nešikovní tatínkové malých dětí, trosečníci na ostrově, vojáci v zákopech. Na exteriérech se nešetřilo, můžeme tedy obdivovat krásy Severní i Jižní Ameriky, karibských ostrovů, ale i evropské scenérie Řecka či Švýcarska. Pilíře širokého autorského a realizačního týmu tvoří režisér Pierre Paquin a scenárista Denis Savard, řadu nápadů ovšem do pořadu přinášejí i sami herci.

Na světě není jiné náměstí, které by na své ploše zahrnulo snad všechny evropské architektonické slohy – od románské éry až po předválečnou modernu. Tedy více než 800 let stavebního vývoje. Staroměstské náměstí je příkladnou učebnicí historie architektury a vzbuzuje údiv jak u odborníků, tak u turistů z celého světa.

Geniální skladatel a instrumentalista Marián Varga a praotec české alternativy Mikoláš Chadima s MCH Bandem v dalším dílu hudebně diskusního pořadu. Uvádějí P. Fiala a M. Kaščák

Věra Janoušková, sochařka. Dokument ČR (2005). Jedna z legend českého výtvarného umění.

Tentokrát se setkáte se skupinou J.A.R., neboli Jednotkou akademického rapu, v mece českých hudebníků – velkém sále Lucerny. Deset velkých hudebníků a deset velkých eg dalo kapelu dohromady před mnoha lety na Smíchově, přesně v den, kdy začala Sametová revoluce, tedy 17. listopadu 1989. Vydrželi spolu čtvrt století, během kterého v Česku zpopularizovali jazz a funky. A navíc u nás jako jedni z prvních začínali s rapem. Jak oslavili J.A.R. své 25. výročí a jak na svou hudební dráhu nahlížejí jeho členové i další hudební osobnosti? Zažijte neopakovatelný koncert a nahlédněte s moderátory Johanou Matouškovou a Pavlem Kučerou i do tepajícího muzikantského zákulisí.

Dokument režiséra Štěpána Kačírka přináší pohled na básníka, dramatika, kreslíře a fotografa, ale paradoxně i komunistu a jazzmana Josefa Kainara. Přes všechnu jeho uměleckou univerzálnost spatřujeme těžiště jeho životního díla v poezii. Mezi nejznámější patří sbírky Příběhy a menší básně, Nové mýty, Osudy, Říkadla. Na básníka, trvale trpícího nedostatkem peněz, lásky, ale i štěstí v dokumentu vzpomínají Vladimír Mišík, Michal Prokop, Petr Skoumal, Jiří Brabec, Gábina Osvaldová a další.

Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Opakování 7.8./ČTart. Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Největší „fešácká“ akce za 35 let – tak charakterizovali organizátoři mimořádný koncert k výročí existence skupiny Fešáci, který se konal 11. května 2004 v pražské Lucerně. Sešli se na ní jak současní členové skupiny, tak i ti, kteří touto skupinou prošli – jmenujme alespoň Jana Turka, Tomáše Linku, Karla Poláčka, Hanu Horeckou či Jindru Malíka. Se svou gratulací na jeviště dorazili i zajímaví hosté – František Nedvěd, Michaela Tučná, Josef Vojtek či Pavel Zedníček. A samozřejmě nechyběly slavné písničky, které vznikaly během celé historie skupiny, např. Paní má se má, Lojza a Líza, Sundej z hodin závaží. Hit Tam u nebeských bran v podání J. Malíka je vzpomínkou na M. Tučného a finále zajistí Poslední soud v podání všech účinkujících. Významnou éru zažila skupina s moderátorem, bavičem a textařem Petrem Novotným, který také větší část koncertu svým vtipným slovem provází.

Po vydání alba „Graceland“, jehož směs afrických rytmů a popových melodií zaznamenala obrovský celosvětový úspěch, vyrazil Paul Simon na celosvětové turné. Hned mezi první zastávky patřilo zimbabwské Harare. Americký hudebník spolupracující s umělci z Jihoafrické republiky nemohl a nechtěl vystoupit přímo v JAR, proto uspořádal koncert v sousedním nezávislém státě. Na fotbalovém stadionu Rufaro se k Simonovi připojili legendární jazzový trumpetista Hugh Masekela, který během koncertu emotivně zazpíval svou skladbu „Bring Him Back Home“ požadující propuštění Nelsona Mandely, slavná zpěvačka Miriam Makeba, která se po téměř 30 letech exilu vrátila koncertovat na africký kontinent, a mužský pěvecký sbor z JAR Ladysmith Black Mambazo.

18. září 1905 se v hlavním švédském městě Stockholmu narodila Greta Lovisa Gustafssonová. Její první nesmělé umělecké krůčky na začátku 20. let minulého století nikterak nenaznačovaly, že z tuctové dívenky jednou bude femme fatale světového významu. A stalo se. Její skryté kouzlo totiž objevil a beze zbytku vytěžil režisér Mauritz Stiller, který ji obsadil do dvoudílného dramatu Gösta Berling a otevřel jí tím dveře do dalších evropských zemí i do Spojených států. Jako Greta Garbo je dnes synonymem nadčasové filmové ikony, ač její aktivní kariéra trvala vlastně jen dvacet let. Po druhé světové válce příležitostí ubývalo, z některých plánovaných projektů sešlo a Garbo se uzavřela do svého bytu v New Yorku, odkud až do své smrti roku 1990 prakticky nevycházela.

Kanadský cyklus němých skečů viděli diváci poprvé v roce 2011. Prakticky okamžitě si získal oblibu po celém světě, vysílal se například v Itálii, Španělsku, ale také v Indii, Řecku či Brazílii. Každou epizodu tvoří krátké humorné scénky o délce patnácti až devadesáti vteřin, kde se opakují v zásadě čtyři hlavní tematické okruhy a kde uvidíme v různých rolích tři herce a tři herečky. Jsou jimi Réal Bossé, Martin Drainville, Antoine Vézina a Sylvie Moreauová, Julie Ménardová a Sharlene Royerová. Objeví se v různých sestavách jako manželé, kolegové, milenci, jako popletení policisté, hloupí mafiáni, svérázní chirurgové, nešikovní tatínkové malých dětí, trosečníci na ostrově, vojáci v zákopech. Na exteriérech se nešetřilo, můžeme tedy obdivovat krásy Severní i Jižní Ameriky, karibských ostrovů, ale i evropské scenérie Řecka či Švýcarska. Pilíře širokého autorského a realizačního týmu tvoří režisér Pierre Paquin a scenárista Denis Savard, řadu nápadů ovšem do pořadu přinášejí i sami herci.

V roce 1967 neměl Claude Nobs prakticky žádné znalosti o hudebním průmyslu. Ale díky svému nadšení, elánu a vášni pro hudbu dokázal do městečka na břehu Ženevského jezera přilákat ty největší hudební esa. Jeho festival vynikal specifickou atmosférou, kterou nemohli hudebníci nikde jinde zažít. Úvodní ročníky se nesly v jazzovém duchu i díky vystoupením Arethy Franklin nebo Niny Simone, ale s postupem času dostávaly prostor i jiné žánry. Vystoupit tak mohli Ten Years After nebo Carlos Santana. Dokument nabízí nejen dosud neviděný pohled do zákulisí, ale i vystoupení některých hvězd.

Producent Ruddy si veřejně potřásl rukou s vyhlášeným gangsterem Colombem, což představuje společenský skandál obřích rozměrů. Společnost Gulf and Western je díky tomu veřejně spojována s mafií, což vážně ohrožuje chystaný prodej hollywoodského studia Paramount. Představenstvo společnosti stojí před osudovým rozhodnutím, zda studio prodat nevýhodně, nebo vytrvat. Kvůli skandálu je Ruddy z projektu Kmotra odvolán během úvodního natáčecího dne. S jeho koncem se ale odmítá smířit asistentka Bettye, díky její iniciativě do osudu natáčení promluví mafie.

Záznam 22. ročníku cen za dabing v Přelouči. Připravil J. Černý

Mimořádné letní vydání přímo z pódia Colours of Ostrava, jednoho z nejoblíbenějších letních festivalů u nás. ut festivalové atmosféry s kapelami a zajímavými hosty, ve kterých se představí mimo jiné kapela David Wax Museum z Bostonu a česká skupina Gipsy.cz.

Portrét Petra Miďanky, ukrajinského básníka a držitele Ševčenkovy ceny.

Dokument (2012). Povídání se zajímavými osobnostmi, tentokrát se spisovatelkou Radkou Denemarkovou. Uvádí Š. Bednářová.

Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Opakování 8.8./ČTart. Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Tenorista Štefan Margita (*3. 8. 1956) je dnes pěveckou hvězdou se světovým dosahem a bezesporu patří k našim vůbec nejúspěšnějším interpretům. Štáb České televize ho po dobu několika let provázel na jeho skvělé profesionální dráze. Navštívil tak Státní operu v Berlíně, kde pod vedením dirigenta Simona Rattla Štefan s úspěchem hostoval v Janáčkově opeře Z mrtvého domu. Ve stejné opeře, ale v jiné inscenaci, pak vystupoval i v pražském Národním divadle. A v Lyrické opeře v Chicagu účinkoval v nové inscenaci Wagnerova díla Zlato Rýna. Součástí této skvělé cesty je i Štefanovo vystoupení na festivalu Pražské jaro, na novoročním koncertě, na koncertě v kostele svatých Šimona a Judy či na galavečeru k umělcovým šedesátým narozeninám. Nedílnou složkou dokumentu je i pohled do zákulisí soukromého života, na jeho úžasný vztah k rodině v rodných Košicích, ale i ke své manželce – zpěvačce Haně Zagorové.

Světoznámý tenorista Štefan Margita (*3. 8. 1956) zahájil 55. ročník festivalu Zlatá Praha velkolepým koncertem. Pro tuto slavnostní příležitost si pozval hosty – populárního zpěváka Martina Chodúra a svou manželku Hanu Zagorovou, i výtečné sopranistky Kateřinu Kněžíkovou a Simonu Šaturovou. V programu krásných melodií vážné i populární hudby zazpívali například Norininu árii z Donizettiho opery Don Pasquale, Federicův Nářek z opery F. Ciley Arlésanka, Když mne stará matka z Dvořákova písňového cyklu Cigánské melodie, árii z Gershwinovy opery Porgy a Bess, Přípitkovou scénu z Verdiho opery La traviata či Moustakiho šanson Mapa lásky a mnohé další. Večerem provázel Libor Bouček, který zpestřil jednotlivé hudební výstupy nenuceným dialogem se zmíněnými umělci a přinesl divákovi zajímavé historky ze života hvězdných interpretů.

Anglický dramatik, básník a prozaik irského původu Oscar Wilde (1854–1900) patřil mezi nejvýraznější umělecké osobnosti devatenáctého století. Jeho důvtip, humor a jedinečný literární talent fascinoval diváky v divadelních hledištích i britskou smetánku ve zlacených salonech. Wilde žil stejně svobodně, jako psal a tvořil, v rozporu s konvencemi viktoriánské éry. Jeho vášnivý vztah s Lordem Afredem „Bosiem“ Douglasem vedl až ke skandálu s tragickým koncem. Bosieho otec, nechvalně proslulý markýz Queensberry, zanechal ve snaze vztah přerušit vzkaz adresovaný „Oscaru Wildeovi, známému sodomitovi“. Wilde zažaloval markýze pro urážku na cti, aniž by tušil, že se sám žene do pasti dehonestujícího procesu, ve kterém bude sám odsouzen ke dvěma letům nucených prací za „hrubou nemravnost“, eufemistické označení pro homosexualitu, která byla ve Velké Británii trestná. Z trestu, veřejného ponížení a odmítání svými nejbližšími, se nikdy zcela nevzpamatoval. Přední britský herec Rupert Everett přináší ve svém režijním debutu Šťastný princ portrét posledních let Wildeova života a jeho rozporuplné osobnosti, kterou prozařuje na jedné straně láska a touha po blízkosti, na druhé straně hluboké trauma z nepochopení a pokrytectví. Sám ztvárnil též hlavní roli, v těch dalších se ve snímku představí mimo jiné Emily Watsonová, Colin Firth, Colin Morgan nebo Edwin Thomas.

Z koncertu amerického písničkáře v hlavním městě Zimbabwe v únoru 1987 se stala jedna z nejvýznamnějších hudebně-politických akcí 80. let

V obsáhlých dokumentárních cyklech věnovaných velkým osobnostem světové kinematografie najdeme jméno Orsona Wellese hned dvakrát. Dnes si připomeneme zejména jeho dráhu hereckou, neboť je pravdou, že hlavní role nehrál jen ve svých filmech. Orson Welles se natolik proslavil svými režijními počiny, že dnes málokdo ví, že začínal na divadle, a to už v pouhých šestnácti letech, daleko od rodné Ameriky, v Irsku. Poté kočoval s ochotnickou divadelní společností po USA, hrál, režíroval, psal a koketoval s rozhlasem. V třiadvaceti způsobil Americe dnes už legendární šok svou sugestivní rozhlasovou adaptací Války světů H. G. Wellese. O další dva roky později už měl smlouvu s filmovým gigantem RKO, roku 1941 přišel jeho hvězdný počin jménem Občan Kane a pak už jeho profesní život připomínal dlouhý a prudký tobogán. Zemřel v sedmdesáti letech uprostřed rozdělané práce.