TV PROGRAM ČT art

Kvalitu uměleckého díla nejlépe prověří čas. Pokud toto rčení platí i pro populární hudbu, má švédská skupina ABBA mimořádně vysoký kredit! Její písně mají i po padesáti letech věrné publikum ve všech věkových kategoriích. Hvězdná kariéra skupiny ABBA přitom zdaleka nebyla bezproblémová. Měnily se hudební styly a vkus obecenstva. Studená válka rozdělovala svět na dva znepřátelené tábory, které ke své propagandě nezřídka zneužívaly i kulturu. ABBA byla kritizována, že se svým posluchačům až příliš podbízí a její popularita brzy pohasne. Stejně jako většina jiných hudebních skupin, i ABBA si prošla obdobím krizí a vnitřních sporů. Nic z toho však nepřineslo konec popularity tohoto švédského hudebního fenoménu. ABBA je i po padesáti letech značkou, která má své vášnivé příznivce, stejně jako zaryté kritiky. Skupina, která už ovlivnila několik generací a zdaleka nemusí skončit jen u nich.

Kvalitu uměleckého díla nejlépe prověří čas. Pokud toto rčení platí i pro populární hudbu, má švédská skupina ABBA mimořádně vysoký kredit! Její písně mají i po padesáti letech věrné publikum ve všech věkových kategoriích. Hvězdná kariéra skupiny ABBA přitom zdaleka nebyla bezproblémová. Měnily se hudební styly a vkus obecenstva. Studená válka rozdělovala svět na dva znepřátelené tábory, které ke své propagandě nezřídka zneužívaly i kulturu. ABBA byla kritizována, že se svým posluchačům až příliš podbízí a její popularita brzy pohasne. Stejně jako většina jiných hudebních skupin, i ABBA si prošla obdobím krizí a vnitřních sporů. Nic z toho však nepřineslo konec popularity tohoto švédského hudebního fenoménu. ABBA je i po padesáti letech značkou, která má své vášnivé příznivce, stejně jako zaryté kritiky. Skupina, která už ovlivnila několik generací a zdaleka nemusí skončit jen u nich.

Týdeník ArtZóna si všímá všeho podstatného, co se stalo na domácí i zahraniční kulturní scéně, a to ve všech jejích oblastech a žánrech. Nabízí nejen informace o důležitých počinech hudby, tance, divadla, filmu i literatury, výtvarného umění i designu, ale také klade otázky, hledá souvislosti a přináší kritické reflexe.

Týdeník ArtZóna si všímá všeho podstatného, co se stalo na domácí i zahraniční kulturní scéně, a to ve všech jejích oblastech a žánrech. Nabízí nejen informace o důležitých počinech hudby, tance, divadla, filmu i literatury, výtvarného umění i designu, ale také klade otázky, hledá souvislosti a přináší kritické reflexe.

ČR/SR (2010). WWW a Pjoni & Ink Midget, praotcové českého hiphopu z Prahy a mladá bratislavská naděje slovenské elektronické scény v dalším vydání cyklu o české a slovenské populární hudbě. Uvádějí P. Fiala a M. Kaščák

ČR/SR (2010). WWW a Pjoni & Ink Midget, praotcové českého hiphopu z Prahy a mladá bratislavská naděje slovenské elektronické scény v dalším vydání cyklu o české a slovenské populární hudbě. Uvádějí P. Fiala a M. Kaščák

Alternativní rocková skupina Vložte kočku experimentuje s nástrojovým obsazením i s podobou živého vystoupení v multifunkčním holešovickém prostoru La Fabrika. Provázejí J. Matoušková a P. Kučera. Účinkují: K. Kaplan, C. Kaplan, J. Konvalinka, R. Balous, J. Vlčková a další. Kamera J. Berka.

Alternativní rocková skupina Vložte kočku experimentuje s nástrojovým obsazením i s podobou živého vystoupení v multifunkčním holešovickém prostoru La Fabrika. Provázejí J. Matoušková a P. Kučera. Účinkují: K. Kaplan, C. Kaplan, J. Konvalinka, R. Balous, J. Vlčková a další. Kamera J. Berka.

ČR (2015). Pád Antikrista Viktora Ullmanna - osud duchovní opery zapomenutého mistra české moderní hudby. Účinkují: Orchestr a sbor Moravského divadla Olomouc, J. A. Pitínský, M. Oswald, N. Kraus a další.

Srdce z Gambie. Dokumentární cyklus (2013). Papis Nyass a jeho srdce z Gambie. Z cyklu dobrých zpráv o těch, kteří žijí jinde, než jsou jejich kořeny

Nejzajímavější okamžiky, rozhovory a postřehy z 80. ročníku mezinárodního hudebního festivalu

Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Opakování 16.5./ČTart. Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Opakování 16.5./ČTart. Nejzajímavější okamžiky, rozhovory a postřehy z 80. ročníku mezinárodního hudebního festivalu

Roman Dragoun je český hudebník, klávesista, zpěvák a skladatel. Hrál, či stále hraje v rockových skupinách Progres 2, Futurum, Stromboli a T4, vydal několik sólových alb, zpíval v muzikálech a spolupracuje jako studiový hráč s mnoha dalšími hudebníky. Člen Beatové síně slávy a je dalším, ze souputníků Kamila Střihavky. Oba účinkují v první, české, hudební superskupině – SUPERGROUP.CZ. V devadesátých letech se alternovali v prvním pražském nastudování rockové opery Jesus Christ Superstar v roli Ježíše. Další z českých hudebních osobností, které se nesmazatelně zapsaly do tuzemské, hudební historie.

Na konci roku 2007 vydala Celine Dion své třiadvacáté studiové album „Taking Chances“, které v následujících měsících podpořila koncertním turné po celém světě. Během něj kanadská zpěvačka odehrála v 93 městech 131 koncertů pro více než tři miliony obdivovatelů. Divácky úspěšné turné se zařadilo mezi nevýdělečnější koncertní show první dekády tohoto tisíciletí. Během koncertu v Bostonu Dion, obklopená hudebníky a tanečníky, dokázala mezi úvodní „I Drove All Night“ a velkolepý závěrečný baladický přídavek „My Heart Will Go On“ zařadit ke svým další hitům i skladby kapely Queen a Jamese Browna.

Výstřednosti, načesané vlasy a ječící fanynky byly nedílnou součástí úspěšného života glam metalové kapely Poison. Skromné začátky ale skvělou karierů skupině nevěštily. Díky neustálé sebepropagaci a tvrdé práci si ale kapela vybudovala pověst skupiny, která to dokáže na podiu pěkně roztočit. A úspěch skladby „Talk Dirty to Me“ nasměroval Poison k hvězdné budoucnosti. Příběh skladby s odvážným textem, dále i balady s country nádechem „Every Rose Has Its Thorn“ a textově tajemné skladby „Unskinny Bop“, odtajní blízcí a spolupracovníci kapely.

Poprvé seděl Ivan Martin Jirous v roce 1973 za incident s majorem StB ve výslužbě, který byl klasifikován jako výtržnictví. Za výtržnictví ho pak poslali do vězení ještě čtyřikrát, ať už za hospodské příhody, nebo v procesech proti Plastic People, Voknu atd. Celkem si Jirous, řečený Magor, odseděl osm a půl let v různých věznicích, čímž se stal držitelem smutného prvenství. Ivan Magor Jirous, básník, teoretik umění a umělecký šéf kapely The Plastic People of the Universe bývá také často označován jako teoretik českého undergroundu. Po svém prvním propuštění zorganizoval První festival druhé kultury v Postupicích a v roce 1975 sepsal Zprávu o třetím českém hudebním obrození, která se stala klíčovou jak pro pozdější uchopení undergroundu, tak pro jeho přívržence samotné. To, o čem psal, bylo pro spoustu lidí jasné a spousta lidí o tom i věděla, ale Magor to pojmenoval a spojil doposud osamělé ostrůvky lidí dohromady.

Kanadský cyklus němých skečů viděli diváci poprvé v roce 2011. Prakticky okamžitě si získal oblibu po celém světě, vysílal se například v Itálii, Španělsku, ale také v Indii, Řecku či Brazílii. Každou epizodu tvoří krátké humorné scénky o délce patnácti až devadesáti vteřin, kde se opakují v zásadě čtyři hlavní tematické okruhy a kde uvidíme v různých rolích tři herce a tři herečky. Jsou jimi Réal Bossé, Martin Drainville, Antoine Vézina a Sylvie Moreauová, Julie Ménardová a Sharlene Royerová. Objeví se v různých sestavách jako manželé, kolegové, milenci, jako popletení policisté, hloupí mafiáni, svérázní chirurgové, nešikovní tatínkové malých dětí, trosečníci na ostrově, vojáci v zákopech. Na exteriérech se nešetřilo, můžeme tedy obdivovat krásy Severní i Jižní Ameriky, karibských ostrovů, ale i evropské scenérie Řecka či Švýcarska. Pilíře širokého autorského a realizačního týmu tvoří režisér Pierre Paquin a scenárista Denis Savard, řadu nápadů ovšem do pořadu přinášejí i sami herci.

Švédský hudební fenomén ABBA si na počátku 80. let minulého století užíval přízeň fanoušků, ale kapelu sžíraly vnitřní rozbroje. Vše vyvrcholilo v roce 1982, kdy se Frida, Agnetha, Björn a Benny rozhodli jít každý svou cestou. Dokument mapuje následující dekády, které přinesly jednotlivým členům nejen úspěchy, ale i nepřízeň osudu a osobní tragédie. Celý příběh dokreslují nejen archivní záběry a rozhovory, ale i postřehy dalších hvězd – herečky Julie Waltersové a zpěvačky Zary Larssonové nebo člena kapely Erasure Andyho Bella.

Seriál It. (2024). Ovdovělá matka dvou synů musí ve válečném Římě skrývat svůj židovský původ. Na motivy románu Elsy Morante.

Dnešní putování nás zavede na zámek Jánský vrch nad městečkem Javorník, do Jeseníku a na Červenou Lhotu. Na všech těchto místech zanechal stopu hudební skladatel Karl Ditters. V hraničním výběžku Čech, směrem do Kladska, leží stranou hlavních tahů i dění městečko Javorník. Zde strávil ve službách knížete a vratislavského biskupa významnou část života jeden z nejtvořivějších hudebníků a skladatelů 18. století, Karl Ditters. Současník a dokonce konkurent W. A. Mozarta i J. Haydna. Zanechal po sobě neuvěřitelných čtyřicet čtyři oper, sto dvanáct symfonií, třicet pět instrumentálních koncertů, čtyři oratoria, šest mší a obrovské množství kantát, kvartetů, kvintetů a árií. Byl třikrát lépe placen než Mozart a jeho opera Lékař a lékárník byla ve své době nejpopulárnější.

Mimořádné letní vydání přímo z pódia Colours of Ostrava, jednoho z nejoblíbenějších letních festivalů u nás. ut festivalové atmosféry s kapelami a zajímavými hosty, ve kterých se představí mimo jiné kapela David Wax Museum z Bostonu a česká skupina Gipsy.cz.

Nejzajímavější okamžiky, rozhovory a postřehy z 80. ročníku mezinárodního hudebního festivalu

Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Opakování 17.5./ČTart. Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Opakování 17.5./ČTart. Nejzajímavější okamžiky, rozhovory a postřehy z 80. ročníku mezinárodního hudebního festivalu

Dokument na obrazovku přivede herce, konferenciéra, textaře, scenáristu a dramaturga Vladimíra Dvořáka. Ten byl od všeho trochu, ale protože nebyl žádnou z těchto profesí zcela, nebyl – podle vlastního mínění – ničím úplným. Při vyplňování osobních dotazníků byl bezradný. A tak tím, jaký byl, stvořil povolání zcela nové: Vladimír Dvořák. Léta působil na volné noze, v roce 1968 mu ale Jiří Pelikán nabídl místo šéfa hlavní redakce zábavných pořadů. Bylo to místo jako stvořené pro něj. Netrvalo však dlouho a v létě 1976 byl z vedoucího místa sesazen. Národ ale chtěl svého Dvořáka a Bohdalovou, a tak bylo Televarieté povoleno. Na moderátora, pro kterého měl humor specifická pravidla, vzpomínají příbuzní, J. Bohdalová, S. Burešová, I. Paukert, Z. Svěrák, K. Gott a další.

Zkušený televizní konferenciér, redaktor a dramaturg, scenárista, textař a příležitostný herec Vladimír Dvořák (*14. 5. 1925 – †28. 12. 1999) napsal společně se skladatelem Zdeňkem Petrem (*21. 9. 1919 – †5. 12. 1994) pro rozhlasové vysílání hudební komedii Sto dukátů za Juana, která našla inspiraci v divadelní hříčce španělského dramatika Miguela Cervantese. V rozhlase měla premiéru 10. května 1953 a vnesla do povědomí tehdejších posluchačů řadu šlágrů. V době častušek a sborových budovatelských písní přinesla nový vítr a stála tak u zrodu populární písničky u nás, zároveň předznamenala později oblíbený jevištní žánr – muzikál. Do vesničky na španělském venkově přichází mladý Juan, nachází zde lásku k půvabné služce Kristince a také angažmá u loutkářů. Vyjde najevo, že Juan je pronásledovaný psanec, který se musí schovávat před Svatou inkvizicí, protože pomohl několika lidem z jejích spárů. Juan je zatčen, ale loutkáři spolu s vesnickým lidem mu umožní útěk nejen z vězení, ale spolu s Kristinkou i odplutí do daleké Kolumbie. Evergreen o Kristince milovaly už naše babičky a písně jako Dobrou noc nebo Tak já nevím si s chutí poslechneme a zazpíváme i dnes. Nestárnoucí televizní inscenace vznikla v roce 1971 a jednu z prvních rolí si tu zahrál tehdy 28letý Ladislav Županič, Kristinku představovala Kateřina Frýbová a mimo obraz zpívala Pavla Břínková. Dále se televizní inscenace zúčastnila celá řada našich populárních herců – J. Bek, L. Lipský, S. Zázvorková, F. Filipovský, Č. Řanda, B. Holišová a další.

Diváci ho milovali a ctili. Byl pro ně příkladem, stejně jako mnohé jeho postavy. U nás se nejvíce proslavil asi tou úplně poslední, a to postavou otce z legendárního snímku Hádej, kdo přijde na večeři z roku 1967. Jeho manželku tehdy hrála Katharine Hepburnová, s níž ho dlouhá léta pojil hluboký citový vztah. Seznámili se na počátku čtyřicátých let a svou lásku přes čtvrt století tajili. Spencer Tracy nemohl vystoupit z role příkladného Američana, a ti se přece nerozvádějí a neopouštějí křehkou rodinu (hercův syn John se narodil jako neslyšící). S Katharine přitom tvořili divácky oblíbený herecký pár. Ačkoli spolu nebydleli, právě ona mu byla největší oporou v jeho bojích s neutuchajícími vnitřními démony. Spencer trpěl depresemi, bral, jak už to u velkých umělců bývá, řadu léků na spaní i na povzbuzení a kombinoval je s alkoholem. Možná proto zemřel v pouhých sedmašedesáti letech.

Sedmnáctiletý Sam se vypořádává s nedávným úmrtím matky, které v něm zanechalo hluboké trauma. Nechce být v internátní škole, kam ho poslal jeho otec, a podle všeho by nejraději ani nebyl na světě. Po kázeňských problémech ve škole se vrací domů, kde se má starat o odcizenou babičku, bývalou válečnou reportérku s více než vřelým vztahem k alkoholu. Najdou k sobě tyto dvě zraněné duše cestu, nebo se navzájem zničí? Komorní drama Vůně jalovce natočil jako svůj celovečerní debut podle vlastního scénáře Matthew Saville. Bývalou válečnou reportérku upoutanou na invalidní vozík ztvárnila hvězdná Charlotte Ramplingová.

Americký Boston v srpnu 2008 zažil strhující koncerty oceňované kanadské divy

Výstřednosti, načesané vlasy a ječící fanynky byly nedílnou součástí úspěšného života glam metalové kapely Poison. Skromné začátky ale skvělou karierů skupině nevěštily. Díky neustálé sebepropagaci a tvrdé práci si ale kapela vybudovala pověst skupiny, která to dokáže na podiu pěkně roztočit. A úspěch skladby „Talk Dirty to Me“ nasměroval Poison k hvězdné budoucnosti. Příběh skladby s odvážným textem, dále i balady s country nádechem „Every Rose Has Its Thorn“ a textově tajemné skladby „Unskinny Bop“, odtajní blízcí a spolupracovníci kapely.

Výběr koncertů z největšího a nejpopulárnějšího tuzemského festivalu.

Dokument (2022). Dirigent Andreas Sebastian Weisser. Průsečík dvou uměleckých těles i kultur

Bolí to, když je každý okamžik bojem o život. Příběh básníka, který zápasí se svým postižením.

Nejzajímavější okamžiky, rozhovory a postřehy z 80. ročníku mezinárodního hudebního festivalu

Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Opakování 18.5./ČTart. Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Opakování 18.5./ČTart. Nejzajímavější okamžiky, rozhovory a postřehy z 80. ročníku mezinárodního hudebního festivalu

Legendární tenorista Plácido Domingo přesedlal vzhledem k uzrávání svého hlasu na barytonový obor, a tak ho při svém návratu za dirigentský pult v roce 2017 vyzval umělecký šéf Metropolitní opery v New Yorku James Levine, aby se ujal titulní role Verdiho Nabucca. Jde o novobabylonského krále Nebukadnesara II., který neblaze proslul zbouráním jeruzalémského Šalamounova chrámu. Jeho nevlastní ctižádostivou dceru Abigail ztvární v této inscenaci Elijaha Moshinského hvězdná ukrajinská sopranistka Liudmyla Monastyrska. Světová premiéra Nabucca se uskutečnila 9. března 1842 v milánské Scale. Děj se odehrává v starozákonních časech v Jeruzalémě a Babylonii, údajně okolo roku 587 před naším letopočtem. Ve starobylém Babyloně drží král Nabucco židovské zajatce, prohlásí se za Boha, ale nakonec porobený národ propustí a sám se obrátí k judaismu. Vysoce obtížnou, dramatickou roli Abigail zpívala prvně Verdiho pozdější družka a druhá manželka Giuseppina Strepponi. Tvrdí se, že tato náročná partie si vyžádala svoji daň a zpěvačka si na ní pokazila hlas natolik, že přerušila slibně započatou kariéru. Ti zlomyslnější dodávají, že to byl dokonce Verdiho úmysl, jak si milovanou ženu vydobýt jen pro sebe. Divadelní prkna přece jen dávají příležitost i prostor k nevhodnému okukování a pro zákulisní flirt není nikdy daleko. Ať již to bylo, jak chtělo, žárlivý a k ženské kráse dost vnímavý Giuseppe Verdi se tímto dílem rázem zapsal do Parnassu nesmrtelných, a to mu ještě nebylo třicet let. Proslavil ho zejména Sbor židů z 3. dějství Va, pensiero, sull'alli dorate (Leť, myšlenko, na zlatých křídlech), který se stal v dobách útlaku symbolem touhy po svobodě. Je založen na 136. žalmu a jsou to údajně první slova, která Verdi spatřil, když poprvé otevřel Solerovo libreto.

Na konci 70. let minulého století se podmínky divadla v Liberci značně komplikují a divadlo začíná bojovat o existenci. Proto se Jan Schmid rozhodne pro riskantní krok na záchranu divadla a se souborem se stěhuje do Prahy. Ale ani tady to není jednoduché. Divadlo Ateliér, kde má soubor hrát, jde do rekonstrukce, a tak se Ypsilonka neustále stěhuje po různých pražských scénách. Po návratu do prostor Ateliéru vznikají tři klíčové inscenace: Voni sou hodnej chlapec aneb Anabáze Jaroslava Haška, Matěj Poctivý a Vosková figura. O jejich vzniku vyprávějí členové divadla i divadelní kritik V. Just.

Píseň pro Kristinku z rozhlasové hudební komedie Sto dukátů pro Juana v podání Waldemara Matušky uvozuje pořad Televizní písničky a songy herce, konferenciéra a scenáristy Vladimíra Dvořáka. Texty písní jako Čert ví proč, Marina, Váš dům šel spát a O nás dvou se nejméně pro dvě generace staly zárukou skvělé práce tohoto profesionálního a vtipného textaře. Obzvlášť rád psal texty na míru zpěvačce Yvettě Simonové, která interpretovala sólové písně Já se neztratím, Chviličku spát, nebo po boku Milana Chladila duety Kulatý svět, Prima den nebo O nás dvou. Písecký rodák Vladimír Dvořák (*14. 5. 1925 – †28. 12. 1999) pocházel z železničářské rodiny. Už v prvních poválečných letech působil jako redaktor v Mladé frontě a v Československém rozhlase, šéfoval v divadle Alhambra a hostoval v hereckém souboru Pražské estrády. Zahrál si také epizodní role v několika filmech, například Hudba z Marsu či Až přijde kocour. Brzy se ale začal věnovat televizi, kde se stal průkopníkem v propagaci populární písničky jako dramaturg a scenárista různých pořadů. Dvořákova scenáristická činnost se odrazila v zábavných a soutěžních pořadech 60. a 70. let – Kdo s kým, o čem, pro koho, Písničky na zítra, Píšu-píšeš-píšeme a ještě dodnes nezapomenutelná programová řada Zpívá celá rodina. Se svou nerozlučnou kolegyní Jiřinou Bohdalovou se poprvé Dvořák objevil na televizní obrazovce v roce 1956. Pracovními partnery zůstali až do konce konferenciérova života

Dokument USA. Město hříchu aneb hvězdný prach

Dokument Fr. V osmdesátých a devadesátých letech minulého století jí ležel u nohou Hollywood a celý svět, ji to však nenaplňovalo

Slov netřeba, stejně byste je pro smích neslyšeli. Elixír quebecké zábavy

Zatímco na konci třicátých let dvacátého století se v Paříži oslavuje modernismus, nacistické Německo prosazovalo „akademičtější" pojetí umění. Od nástupu k moci v roce 1933 vnucovali národní socialisté svůj estetický ideál: klasicismus a staré mistry. Moderní umění považovali za urážku. Hitler učinil z rigidního umění absolutní pravidlo nového vkusu. Ve snaze prosadit „pravé umění" uspořádali nacisté v roce 1937 dvě protichůdné výstavy. Jedna byla věnována novému oficiálnímu umění. Druhou nazvali „degenerované umění". Ze všech německých muzeí nacisté odstraňují avantgardní obrazy, moderní tvorbu očerňují a hanobí. Expresionismus, kubismus a dadaismus jsou prezentovány jako důkaz degenerace Výmarské republiky. Co se stalo s odepsanými obrazy po skončení výstavy? Některé byly zničeny, jiné uschovány poblíž Berlína a ty nejcennější prodány na mezinárodním trhu. Po událostech září 1939 obezřetný Jacques Jaujard, zástupce ředitele francouzských národních muzeí, organizuje evakuaci uměleckých děl z Louvru. 30. června 1940 vydává Hitler příkaz k zajištění uměleckých předmětů a historických dokumentů patřících Židům, které 15. července následuje nařízení, podle něhož Francouzi na okupovaných územích musejí německé Komandantuře nahlásit všechny přepravitelné umělecké předměty v hodnotě vyšší než sto tisíc franků. Každý předmět musí být přesně evidován: rozměry, tvůrce, datum vzniku, jméno a adresa majitele a také místo uložení. Pod velením Otto Abetze, německého velvyslance v Paříži, začíná konfiskace francouzského kulturního dědictví, zcela v rozporu s Haagskou úmluvou z roku 1907, stanovující, že v době války je soukromý majetek nezcizitelný. V Paříži vzniká státní orgán nazvaný ERR – Einsatzstab Reichsleiter Rosenberg, jehož úkolem je identifikovat, inventarizovat a zabavit všechny cenné kulturní předměty na okupovaných územích. Zabavená umělecká díla shromažďují v prostorech pařížské národní galerie Míčovna – Jeu de Paume. Naštěstí pečlivé kurátorce Rose Vallandové, která má v nepřítomnosti hlavního kurátora na starosti budovu Míčovny, nic neunikne a během čtyřleté okupace si veškeré informace o rabování zaznamenává.

Od Ali ibn Rachid po WWW. To nejlepší a nejzajímavější z prvního pololetí 2010. Účinkují: Visací zámek, Slobodná Európa, Radůza, Sporto, Kosa z nosa, Katarína Koščová, OTK, Ink Midget & Pjoni. Uvádějí P. Fiala a M. Kaščák

Jiří Bárta versus Bachovy Suity pro sólové violoncello. Dokument (2015). Cyklus představující šest špičkových interpretů v autorských dokumentech šesti režisérských osobností. Jakub Sommer sleduje návrat Jiřího Bárty k Bachovým Suitám pro sólové violoncello. Po 18 letech vzniká nová nahrávka ve zchátralém kostele v severočeské Lobendavě. Účinkuje J. Bárta.

Jak si hudebníci představují ideální prostor pro symfonickou hudbu? Ve stínu známých evropských destinací vážné hudby byla v polských Katovicích postavena špičková koncertní síň. Účinkují: Česká filharmonie, Filharmonie B. Martinů, J. Bělohlávek, J. Špaček, R. Štúr, A. Liebreich, M. Jemelka a další.

Dokument (2012). Povídání se zajímavými osobnostmi, tentokrát s flétnistou a jazzmanem Jiřím Stivínem. Uvádí Š. Bednářová.

Nejzajímavější okamžiky, rozhovory a postřehy z 80. ročníku mezinárodního hudebního festivalu

Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Opakování 19.5./ČTart. Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Opakování 19.5./ČTart. Nejzajímavější okamžiky, rozhovory a postřehy z 80. ročníku mezinárodního hudebního festivalu

Španělský legendární tenorista Plácido Domingo debutoval ve Veronské aréně v pouhých 28 letech. Psal se rok 1969. Zpíval dvě náročné role italského repertoáru: prince Kalafa v Pucciniho Turandot vedle proslulé švédské sopranistky Birgit Nilssonové a Dona Carlose ve Verdiho stejnojmenné opeře, která se rovněž objevila ve Veronské aréně poprvé. Bylo to představení s Piero Cappuccillim, Montserrat Caballé a Fiorenzou Cossotto, které tehdy posunulo proslulou Veronské arénu do centra světové pozornosti, jak ohlašovaly novinové titulky. Dále pak tisk o Domingovi napsal, že „přes svůj mladý věk se dokonale zhostil velkých rolí, které jedinečně interpretoval". O rok později zpíval Domingo rytíře Des Grieux v Pucciniho Manon Lescaut s Rainou Kabaivanskou v titulní roli. Nello Santi dirigoval toto představení, které se objevilo na programu Veronské arény také poprvé. V dalších letech následovala řada kritikou vychvalovaných představení se španělským zázračným tenoristou v hlavních rolích, který během dlouhé a náročné kariéry nikdy neodříkal. Aby Domingo oslavil důstojně půlstoleté výročí na této slavné open-air scéně, připravil si v roce 2019 ryze verdiovský program. Je známo, že zhruba před deseti lety přešel pěvec z tenorového na barytonový obor, a proto večer věnoval třem operám s rozsáhlými barytonovými party. V jednom večeru představil program z rozličných hudebně dramatických prací Giuseppa Verdiho a ukázal jeho tvůrčí rozvoj, který se stal synonymem pro italskou operu: od raného díla Nabucca (Domingo v této titulní postavě vystoupil poprvé v Londýně v r. 2013), přes Macbetha ze skladatelova středního kompozičního období (Domingův debut v této roli se konal v Berlíně v r. 2015), až po pozdní dílo Simon Boccanegra (titulní postava janovského dóžete, v níž Domingo poprvé účinkoval v r. 2009 ve zmíněné německé metropoli).

Dokument Fr. Opakování 21.5./ČTart a 25.5./ČTart. Pojednání o neobvyklém úhlu pohledu na tvorbu malířů a malířek impresionistického období představuje u nás v podstatě neznámé dekoratérské projekty Renoira, Moneta, Sisleyho, Berthe Morisotové a dalších impresionistů

Aby si na konci vlády Napoleona III. vydělal v rozbouřené Paříži na živobytí, vyzdobil Renoir svými malbami dvacet pařížských kaváren. Vyrostl v rušných čtvrtích, kde se sám naučil kreslit a rodiče ho dali do učení do dílny, kde maloval na porcelán. Později si vydělával jako malíř závěsů a ještě později vějířů. Pissaro potřeboval peníze, aby uživil početnou rodinu, proto začal malovat na objednávku dekorativní díla. Některá mají čistě utilitární charakter – dekoroval například bytové závěsy – jiná jsou zajímavější. Cézanne se inspiroval Botticellim a obrazy z počátku 19. století při výzdobě zdí otcovského domu v Jas de Bouffan. Sisley a Monet dostali zakázku na realizaci rozměrných dekorativních děl pro výzdobu zámku Chateau de Rottembourg v Montgeron, kterou jim svěřil pařížský obchodník Ernest Hoschedé. To jsou jen některé z dekoratérských projektů, které připomíná francouzský dokument.

Na konci roku 2007 vydala Celine Dion své třiadvacáté studiové album „Taking Chances“, které v následujících měsících podpořila koncertním turné po celém světě. Během něj kanadská zpěvačka odehrála v 93 městech 131 koncertů pro více než tři miliony obdivovatelů. Divácky úspěšné turné se zařadilo mezi nevýdělečnější koncertní show první dekády tohoto tisíciletí. Během koncertu v Bostonu Dion, obklopená hudebníky a tanečníky, dokázala mezi úvodní „I Drove All Night“ a velkolepý závěrečný baladický přídavek „My Heart Will Go On“ zařadit ke svým další hitům i skladby kapely Queen a Jamese Browna.

Karen Blixenová se rozhodla napsat svou knihu anglicky s úmyslem, že bude lépe přijata na mezinárodním trhu než v Dánsku. Vkládá velkou důvěru ve své konexe s nakladatelstvími, a především ve svůj literární talent. Jedno odmítnutí ale střídá druhé a Karenina rodina začíná být vůči jejím plánům skeptická.

Na konci roku 2007 vydala Celine Dion své třiadvacáté studiové album „Taking Chances“, které v následujících měsících podpořila koncertním turné po celém světě. Během něj kanadská zpěvačka odehrála v 93 městech 131 koncertů pro více než tři miliony obdivovatelů. Divácky úspěšné turné se zařadilo mezi nevýdělečnější koncertní show první dekády tohoto tisíciletí. Během koncertu v Bostonu Dion, obklopená hudebníky a tanečníky, dokázala mezi úvodní „I Drove All Night“ a velkolepý závěrečný baladický přídavek „My Heart Will Go On“ zařadit ke svým další hitům i skladby kapely Queen a Jamese Browna.

Týdeník ArtZóna si všímá všeho podstatného, co se stalo na domácí i zahraniční kulturní scéně, a to ve všech jejích oblastech a žánrech. Nabízí nejen informace o důležitých počinech hudby, tance, divadla, filmu i literatury, výtvarného umění i designu, ale také klade otázky, hledá souvislosti a přináší kritické reflexe.

Týdeník ArtZóna si všímá všeho podstatného, co se stalo na domácí i zahraniční kulturní scéně, a to ve všech jejích oblastech a žánrech. Nabízí nejen informace o důležitých počinech hudby, tance, divadla, filmu i literatury, výtvarného umění i designu, ale také klade otázky, hledá souvislosti a přináší kritické reflexe.

Magazín hudební tolerance z Moravy: Vox Iuvenalis - Návrat J. Nováka - Winchester Cathedral Choir.

Magazín hudební tolerance z Moravy: Vox Iuvenalis - Návrat J. Nováka - Winchester Cathedral Choir.

Hrad pro všechny. Dokument (2011). Luxusní ghetto, Alcatraz, zlatá klec... Čím si rezidenční komplex Central Park Praha, navržený architekty z ateliéru A69, vysloužil takové přezdívky?

Hrad pro všechny. Dokument (2011). Luxusní ghetto, Alcatraz, zlatá klec... Čím si rezidenční komplex Central Park Praha, navržený architekty z ateliéru A69, vysloužil takové přezdívky?

Knihovna pro třetí tisíciletí. Dokument (2006). Váš průvodce současným designem a životním stylem.

Knihovna pro třetí tisíciletí. Dokument (2006). Váš průvodce současným designem a životním stylem.

Martin Ryšavý: Cesty na Sibiř. ČR (2010). Libor Dvořák uvádí autora a jeho knihu. Literární průvodce českou prózou.

Dokument (2015). Setkání Zbigniewa Czendlika s herečkou V. Zawadskou.

Nejzajímavější okamžiky, rozhovory a postřehy z 80. ročníku mezinárodního hudebního festivalu

Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Opakování 20.5./ČTart. Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Opakování 20.5./ČTart. Nejzajímavější okamžiky, rozhovory a postřehy z 80. ročníku mezinárodního hudebního festivalu

Týdeník ArtZóna si všímá všeho podstatného, co se stalo na domácí i zahraniční kulturní scéně, a to ve všech jejích oblastech a žánrech. Nabízí nejen informace o důležitých počinech hudby, tance, divadla, filmu i literatury, výtvarného umění i designu, ale také klade otázky, hledá souvislosti a přináší kritické reflexe.

V roce 1925 patří Paramount, Universal a MGM k nejbohatším podnikům ve Spojených státech. Bratři Warnerové a William Fox vyvíjejí, zcela nezávisle na sobě, senzační novinku, zvukový film. MGM je na prodej a všichni magnáti vědí, že ten, kdo společnost získá, stane se králem Hollywoodu.

Useppe uniká bolesti a tichu, které se v bytě rozhostilo po Ninově smrti. Spolu s Bellou, která se stane jeho chůvou, začne chodit na tajné místo k řece. Spřátelí se tu s Pietrem, který utekl z polepšovny. Setkává se znovu i s Davidem, ale toho už mezitím proměnila drogová závislost a Useppovu náklonnost odmítá. Ida dělá, co může, zdá se ale, že veselý a milý Useppe po ztrátě Nina a všech svých blízkých ztratil chuť žít...

Repríza pořadu z hudebního cyklu Mezi proudy bude patřit slavným jazzovým melodiím neméně slavných amerických skladatelů, jakými byli třeba Duke Ellington, Miles Davis nebo George Gershwin. Na 16. Mezinárodním jazzovém festivalu v Karlových Varech, který se uskutečnil v květnu roku 1999, skladby těchto skladatelů na jednom ze svých koncertů představil Big Band Radio Praha pod taktovkou Felixe Slováčka. Jeho hosty tehdy byli Sisa Sklovská, Ladislav Kerndl, Věra Gondolánová, vokální skupina Prestissimo a také dnes už legendární americký trumpetista Benny Bailey. Záznam večera vám nyní po letech nabízíme pod názvem Koncert titánů swingu.

Roman Dragoun je český hudebník, klávesista, zpěvák a skladatel. Hrál, či stále hraje v rockových skupinách Progres 2, Futurum, Stromboli a T4, vydal několik sólových alb, zpíval v muzikálech a spolupracuje jako studiový hráč s mnoha dalšími hudebníky. Člen Beatové síně slávy a je dalším, ze souputníků Kamila Střihavky. Oba účinkují v první, české, hudební superskupině – SUPERGROUP.CZ. V devadesátých letech se alternovali v prvním pražském nastudování rockové opery Jesus Christ Superstar v roli Ježíše. Další z českých hudebních osobností, které se nesmazatelně zapsaly do tuzemské, hudební historie.

Výstřednosti, načesané vlasy a ječící fanynky byly nedílnou součástí úspěšného života glam metalové kapely Poison. Skromné začátky ale skvělou karierů skupině nevěštily. Díky neustálé sebepropagaci a tvrdé práci si ale kapela vybudovala pověst skupiny, která to dokáže na podiu pěkně roztočit. A úspěch skladby „Talk Dirty to Me“ nasměroval Poison k hvězdné budoucnosti. Příběh skladby s odvážným textem, dále i balady s country nádechem „Every Rose Has Its Thorn“ a textově tajemné skladby „Unskinny Bop“, odtajní blízcí a spolupracovníci kapely.

Nezaměnitelná tvář, nádherné hluboké oči, přirozeně plné rty. Vzhled laně, pohled nevinné dívky. Tak si pamatujeme hvězdu jménem Nastassja Kinskou z filmů jako Tess, Kočičí lidé, Nevěrně tvá či Paříž, Texas. Její dětství bylo nešťastné a především krátké. Ve třinácti kradla jídlo, aby pomohla matce uživit rodinu, a ve čtrnácti už natočila svůj první snímek Chybný pohyb. Jeho režisér Wim Wenders se pro ni stal náhradním otcem a uměleckým guru. Její biologický otec, slavný a kontroverzní Klaus Kinski, se o ni začal zajímat až v době, když už sama byla slavná. Herečkou je Nastassja Kinská dodnes, i když její tvář neplní titulní stránky módních časopisů. Je stále krásná, chytrá, skromná a svéhlavá. Necítí potřebu se zavděčit všem, projekty si vybírá a, jak naznačuje i podtitul dnešního dokumentu, je pro ni nejdůležitější žít po svém.

Dnešní putování nás zavede na zámek Jánský vrch nad městečkem Javorník, do Jeseníku a na Červenou Lhotu. Na všech těchto místech zanechal stopu hudební skladatel Karl Ditters. V hraničním výběžku Čech, směrem do Kladska, leží stranou hlavních tahů i dění městečko Javorník. Zde strávil ve službách knížete a vratislavského biskupa významnou část života jeden z nejtvořivějších hudebníků a skladatelů 18. století, Karl Ditters. Současník a dokonce konkurent W. A. Mozarta i J. Haydna. Zanechal po sobě neuvěřitelných čtyřicet čtyři oper, sto dvanáct symfonií, třicet pět instrumentálních koncertů, čtyři oratoria, šest mší a obrovské množství kantát, kvartetů, kvintetů a árií. Byl třikrát lépe placen než Mozart a jeho opera Lékař a lékárník byla ve své době nejpopulárnější.

Laureát Ceny Thálie a dalších významných ocenění a jeden z největších československých choreografů 20. století Pavel Šmok pobýval koncem života na své milované chalupě, kde jej také zachytila kamera režiséra Ondřeje Kepky. Mezi lety 2012 až 2017 vzniklo několik unikátních záběrů, ve kterých se režisér snažil vypátrat, v čem byl základ jedinečnosti Pražského komorního baletu. Podobnou otázku kladl autor i nejbližším mistrovým spolupracovníkům. Na některé otázky se podařilo najít odpovědi, na jiné nikoliv, ale každopádně film zachycuje osobnost jedinečného choreografa, jeho smysl pro divadlo, pohyb, ale také pro osobitý humor. Dokument vznikl k nedožitým 90. narozeninám prof. Pavla Šmoka v produkci neziskové společnosti Balet Praha o.p.s.

Mladý design. Dokument (2006). Váš průvodce designem a životním stylem.

Načerno veřejně. Dokument (2011). Veřejný prostor nesouvisí jen s architekturou, ale i s kvalitou žití a se sociálními vazbami. Umíme s ním zacházet?

Dokument (2015). Setkání Zbigniewa Czendlika s vedoucím výcvikového oddělení Útvaru rychlého nasazení J. Laňkou.

Hana Andronikova: Zvuk slunečních hodin. ČR (2010). Barbora Osvaldová uvádí autorku a její knihu. Literární průvodce českou prózou.