TV PROGRAM ČT art

Les Misérables alias Bídníci. Tento název má dnes většina z nás spojený s veleúspěšným muzikálem, který se před deseti lety dočkal neméně úspěšného filmového zpracování. V dnešním dokumentu se podíváme do historie příběhu, který lidi fascinuje už od prvního vydání v roce 1862, a spolu s tvůrci muzikálu i filmu se zamyslíme nad důvody, proč jeho popularita neutuchá. Temný osud trestance Jeana Valjeana plný dalších tragických dějových linek vedlejších postav je obrazem společenské sociální nespravedlnosti a boje za lepší zítřky, ale nechybí v něm naděje a víra. To dobře vědí všichni, kteří četli román či shlédli alespoň jednu z jeho četných filmových adaptací. Okouzleni Bídníky jsou ale i všichni, kdo se podíleli na muzikálu. Producent Cameron Mackintosh přitom v době britské premiéry roku 1985 nevěřil, že se velkolepé představení strhané kritiky udrží na repertoáru londýnského kulturního centra Barbican nějak dlouho. Ale diváků chodilo čím dál víc, Bídníci se přesunuli do legendárního West Endu, pronikli na Broadway a byli přeloženi do dalších 21 jazyků. Dnes jsou nejdéle uváděným muzikálem na světě. V dokumentu uvidíme kromě Camerona Mackintoshe také herce Hugha Jackmana, Anne Hathawayovou, Amandu Seyfriedovou, Eddieho Redmaynea, Samanthu Barksovou či historicky první Eponine, Frances Ruffelleovou.

Kanadský cyklus němých skečů viděli diváci poprvé v roce 2011. Prakticky okamžitě si získal oblibu po celém světě, vysílal se například v Itálii, Španělsku, ale také v Indii, Řecku či Brazílii. Každou epizodu tvoří krátké humorné scénky o délce patnácti až devadesáti vteřin, kde se opakují v zásadě čtyři hlavní tematické okruhy a kde uvidíme v různých rolích tři herce a tři herečky. Jsou jimi Réal Bossé, Martin Drainville, Antoine Vézina a Sylvie Moreauová, Julie Ménardová a Sharlene Royerová. Objeví se v různých sestavách jako manželé, kolegové, milenci, jako popletení policisté, hloupí mafiáni, svérázní chirurgové, nešikovní tatínkové malých dětí, trosečníci na ostrově, vojáci v zákopech. Na exteriérech se nešetřilo, můžeme tedy obdivovat krásy Severní i Jižní Ameriky, karibských ostrovů, ale i evropské scenérie Řecka či Švýcarska. Pilíře širokého autorského a realizačního týmu tvoří režisér Pierre Paquin a scenárista Denis Savard, řadu nápadů ovšem do pořadu přinášejí i sami herci.

Citlivý portrét grafika, vizuálního básníka, sochaře, malíře a muže dalších výtvarných profesí, který mimo jiné měnil písmo v obrazy.

Týdeník ArtZóna si všímá všeho podstatného, co se stalo na domácí i zahraniční kulturní scéně, a to ve všech jejích oblastech a žánrech. Nabízí nejen informace o důležitých počinech hudby, tance, divadla, filmu i literatury, výtvarného umění i designu, ale také klade otázky, hledá souvislosti a přináší kritické reflexe.

Špičkoví kytaristé Andrej Šeban a Honza Ponocný alias Circus Ponorka v jejich „One Man Show“ na dva způsoby. Další vydání hudebně diskusního pořadu o české a slovenské populární hudbě. Uvádějí P. Fiala a M. Kaščák

Animovaný film (2017). Nositel prestižního Oscara za animovaný film Munro, režisér Gene Deitch a jeho půlstoletí v Praze. Připravily: M. Růžičková, L. Carbolová a G. Pavlovská

ONO - Ostrava New Orchestra na Mezinárodním festivalu Ostravské dny nové hudby. Unikátní 90členný symfonický orchestr složený z mladých interpretů z celého světa zahraje pod vedením renomovaných dirigentů zaměřených na soudobou a experimentální hudbu. Účinkují: P. Kotík, B. Ferrandis, P. K. Harris a další.

Osudové kořeny. Dokument (2013). Anna Saavedra, dramatička a dramaturgyně v dokumentárním cyklu Babylon

Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Opakování 1.4./ČTart. Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Týdeník ArtZóna si všímá všeho podstatného, co se stalo na domácí i zahraniční kulturní scéně, a to ve všech jejích oblastech a žánrech. Nabízí nejen informace o důležitých počinech hudby, tance, divadla, filmu i literatury, výtvarného umění i designu, ale také klade otázky, hledá souvislosti a přináší kritické reflexe.

George Michael byl známý jak svými hity, které se umisťovaly na předních příčkách hitparád, tak svým bouřlivým osobním životem. Střety se zákonem a zprávy o užívání drog měly na jeho kariéru stále větší dopad než jeho hudební tvorba. Poslední desetiletí jeho života provázely obavy o zdraví. Přesto zpráva, kterou přinesla média ráno 25. prosince 2016, šokovala celý hudební svět. George Michael zemřel ve svém domě v Goringu ve věku pouhých 53 let.

Učitelka Ida Ramundová je Židovka, ale tají to. Její manžel už před lety zemřel a ona žije s patnáctiletým synem Ninem, který si z matky nic moc nedělá. Idin život mezi školou a domovem ve staré římské čtvrti San Lorenzo plyne i navzdory válce poklidně. Jednoho dne v lednu 1941 se vše změní: mladý německý voják Günther Idu sleduje domů a znásilní ji. Později s hrůzou zjišťuje, že otěhotněla. Zatímco je Nino na táboře mladých fašistů, porodí Ida kouzelného chlapečka s krásnýma modrýma očima. Působivý příběh podle slavného románu Elsy Morante se odehrává v období od roku 1941 až do 60. let 20. století. Román, v pořadí autorčin třetí, vzbudil u čtenářů na celém světě velký ohlas a byl přeložen do dvou desítek jazyků. Natalia Ginzburgová jej nazvala „nejkrásnějším románem století“, od jiných si vysloužil kritiku pro svůj pesimistický pohled na vztah člověka a dějin. V roce 1986 podle něj natočil Luigi Comencini televizní film v hlavní roli s Claudií Cardinalovou. Tato nová seriálová adaptace z r. 2024 získala v Itálii cenu Nastro d’ Argento za nejlepší seriál roku.

Britská skupina Oasis odehrála svůj první koncert v srpnu v roce 1991 v Manchesteru. Tehdy ještě bez Noela Gallaghera, který se ke kapele záhy přidal. Zřejmě nikdo z návštěvníků tehdy netušil, že se o deset let později budou Oasis řadit k nejslavnějším skupinám světa. V rámci oslav výročí kapela uspořádala v říjnu 2001 malé turné s názvem 10 Years of Noise and Confusion, které čítalo jen šest vystoupení. Po dvou v Londýně, Manchesteru a Glasgow. Právě záznam ze skotského klubu Barrowland Ballroom ukazuje Oasis v nejlepší formě. Skladby Morning Glory, The Masterplan nebo Roll With It dostaly fanoušky opravdu do varu. Jako bonus dostali i speciální verzi Champagne Supernova, při které se jako host k Oasis připojil bývalý člen skupiny The Smiths Johnny Marr.

Zpěvák, skladatel, kytarista Michal Prokop je od šedesátých let minulého století výraznou ikonou české hudební scény. Jeho hudební kariéra od významné LP desky, která vznikla ve spolupráci s básníkem Josefem Kainarem – Město R, až po hity osmdesátých let Kolej Yesterday, Bitva o Karlův most, V baru jménem Krásný ztráty, Nic ve zlým, nic v dobrým nebo Noc je můj den je fanouškům dobře známá, ale v rozhovoru s Kamilem Sřihavkou se o inspiracích, spolupráci, oblíbených muzikantech a zvláště kytaristech dozvíme i leckterý podstatný detail. V triu společně s kytaristou Pavlem Marcelem a průvodcem pořadu zazpívá Prokop na závěr autorskou skladbu s textem Jiřího Žáčka Blues o spolykaných slovech.

„Divadlo je moje žena, film je moje milenka." To jsou slova legendárního švédského režiséra, jedné z největších uměleckých osobností dvacátého století. V kostce vystihují jeho svět. Život ho děsil. Vypořádával se s ním a vyjadřoval ho ve svých filmech a divadelních hrách, které inscenoval. Divadlo a film byly místy, kde mohl vizualizovat své představy. Ale muselo to být po jeho. Nikdy by nenašel kompromis s ostatními, jak navrhnout a utvářet kulisy. Život a práce byly pro Ingmara stejné. Práce s ním byla náročná, od každého očekával, že bude čelit svým limitům, stejně jako on sám. V dnešním dokumentu promluví lidé, kteří mu byli nejblíže, včetně jeho někdejší partnerky a slavné herečky Liv Ullmannové.

Moderátor Robert Nebřenský se ve svém červeném kabrioletu vypravil s Radimem Hankem do míst, kde se společně setkali s několika českými, tedy přesněji řečeno valašskými, velikány. Díky jeho monumentálním dílům si připomněli příběhy Emila Zátopka nebo Tomáše a Jana Antonína Bati. Hanke je absolventem Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru Josefa Malejovského. Ve svém díle se zabývá tvorbou s církevními motivy a realizací figurálních soch slavných osobností. Sám říká, že pro figurální tvorbu získal výjimečné zkušenosti díky práci pro muzeum voskových figurín v Praze, kde realizoval portréty například Vladimíra Menšíka, Mahátma Gándhího, Jacka Nicholsona a dalších.

Dnešní putování L. Smoljaka nás zavede do severočeského Duchcova, kde budeme pátrat po osudech známého milovníka Giacoma Casanovy. Přesto, že se jeho jméno stalo symbolem pro mužské svůdníky, jeho svůdnická kariéra nezačínala nijak oslnivě. Narodil se v Benátkách a jako devítiletý byl odvezen do soukromé školy, na které v Padově abbé Gozzi poskytoval vzdělání dětem, které měly studovat dál na místní vysoké škole. V Padově si dělali legraci z jeho nesmělosti a strachu z žen. Velmi brzy si ale původní zdrženlivost vynahradil. V šestnácti letech měl najednou hned dvě milenky, sestry Nanette a Marton Savorgnanovy, pocházející ze starobylé, ale zcela zchudlé rodiny. Jeho sebevědomí vyrostlo a během svého života prožil v celé Evropě bezpočet neuvěřitelných milostných dobrodružství, která měla za následek, že se stal nežádoucím mužem. Nás ale bude zajímat především závěr jeho života, spojený právě s jeho pobytem na zámku Duchcov, kde získal funkci knihovníka a kde byl i pochován.

Už jsme doma a Čisté tvary: veteráni vs. omladina. Hudební hledačství reprezentantů alternativní scény v dalším vydání hudebně diskusního pořadu o české a slovenské populární hudbě. Uvádějí P. Fiala a M. Kaščák

V dalším vydání pravidelného hudebního pořadu kombinujícího záznam koncertu s dokumentárním pohledem do zákulisí muzikantů a prostředí, v němž se jejich vystoupení koná, navštívíme pražský legendární Lucerna Music Bar, jež slavil dvacáté narozeniny, a spolu s ním zde zároveň oslavila a bilancovala 15 let existence na hudební scéně funková formace Monkey Business. Zkušený hráč na klávesy, zpěvák, producent a skladatel Roman Holý se kolem sebe obklopil muzikanty ze začínajících kapel a vznikla de facto superskupina. A moderátory Johanu Matouškovou a Pavla Kučeru zajímalo, jak to její členové vnímají po těch letech, a kam se skupina posunula zvukově i tematicky? A na co všechno odkazuje jejich svébytná estetika, která prolíná řadu retro vlivů?

Jak je stará „NOVÁ HUDBA“? Soudobá vážná hudba z pohledu autora, interpreta i diváka. Unikátní rozhovory s P. Glassem, J. Gibsonem, P. Kotíkem a dalšími osobnostmi letošního Festivalu nové a experimentální hudby Ostravské dny 2013.

Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Opakování 2.4./ČTart. Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Emma Srncová je známá především jako malířka a výtvarnice, ale její životní příběh je protkán mnoha zákoutími, o kterých ovšem dokáže často povídat a glosovat je s humorným nadhledem. Vejde se do něj i zkušenost manekýny, herečky, umělkyně spjaté s významnou érou Černého divadla. Po překročení osmdesáti let se má za čím ohlížet, přitom ji životní a tvůrčí vitalita zdaleka neopouští. Sama nás provází svým životem prostřednictvím konkrétních vzpomínek na mladá léta, tři manžely a tři děti, na období, kdy působila v Černém divadle, na prodělanou rakovinu. Druhou rovinu vyprávění tvoří Emminy popisy a vysvětlení dějů a výjevů v jednotlivých obrazech, jimiž Emma obnažuje do značné míry velkou část svého života i sama sebe. Tím se také nenásilně dostaneme ke spoustě různých postřehů ze setkání, která ji inspirovala a často je potom s nadsázkou humorně, někdy i s nostalgií, namalovala. Portrét malířky natočil Karel Smyczek (*31. 3. 1950), režisér, jehož úspěšná tvůrčí kariéra sahá do konce sedmdesátých let. Jeho filmy jako Housata, Jen si tak trochu písknout či Sněženky a machři představovaly v normalizační kinematografii svěží a spontánní vítr. Několika závažnějšími tituly přispěl do kritické atmosféry společenského přelomu a v následujícím období vytvořil řadu diváckých evergreenů – pohádkovou komedii Lotrando a Zubejda či úspěšné adaptace Poláčkových humoristických románů Bylo nás pět a Vše pro firmu.

Radim Rulík se narodil 10. června 1965 v Ostrovu nad Ohří. Od brzkého věku byl aktivním hokejovým hráčem, ve dvaceti letech ale musel kvůli nemoci s hraním hokeje skončit. Rozhodl se proto zaměřit na trenérskou kariéru. V pouhých 26 letech se stal asistentem seniorského týmu Karlových Varů, které působily v nižších soutěžích. Velkým okamžikem v jeho kariéře se pak stalo navázání spolupráce s Markem Sýkorou, jemuž dělal asistenta nejdříve v Karlových Varech a později řadu sezón v Plzni. V této době se stal asistentem Jaroslava Holíka u reprezentační „dvacítky“ a po jeho boku získal zlato na MS 2000. V témže roce se stal hlavním trenérem extraligových Karlových Varů. Poté jednu sezónu asistoval Ivanu Hlinkovi v Omsku. I přes nabídku na delší spolupráci se rozhodl vrátit zpět do Česka a v roce 2004 se stal jedním z reprezentačních asistentů Ivana Hlinky. Po Hlinkově smrti se stal asistentem Vladimíra Růžičky, se kterým získal zlatou medaili na MS ve Vídni. Od té doby Rulík působí převážně v pozici hlavního trenéra. Hokejový svaz později Rulíka jmenoval i hlavním koučem reprezentační juniorky. V této pozici se mu podařilo získat řadu úspěchů, včetně první stříbrné medaile od roku 2005. V roce 2023 byl jmenován hlavním trenérem české hokejové reprezentace, s níž vyhrál domácí Mistrovství světa 2024.

František Jungvirt je talentovaný sklářský výtvarník a kreativní ředitel značky Klimchi. Jeho minimalistické vázy z barevného skla jsou oblíbené v Británii, Skandinávii, Francii i Německu. Studoval na UMPRUM u sochaře Ronyho Plesla a jeho práce je charakteristická hrou s tvary a barvami. Spolupracoval s firmami jako Google a Lasvit a je součástí uměleckých platforem Michelangelo Foundation a Erria Creatives.

Režisér Břetislav Rychlík se společně s Přemyslem Rutem pokusili nahlédnout na tvorbu dramatika, básníka a překladatele Josefa Topola (*1. 4. 1935 – †15. 6. 2015). Jeho jednotlivá díla se od sebe liší natolik, že se zdá, jako by je psali různí autoři. Tahle autorova unikavost má ovšem výhodu dnes zvláště cennou: staví do popředí dílo jako svébytný tvar, nikoli jako "autorskou sebevýpověď". Za všechny jmenujme jeho tvůrčí počiny Konec masopustu, Kočka na kolejích, Slavík k večeři, Hodina lásky, Sbohem Sokrate. Jako dramaturg a autor spoluutvářel pozoruhodnou éru Divadla za branou, které padlo za oběť normalizace, stejně jako Topolova možnost uvádět svá díla na jevišti. Po podpisu Charty 77 byl odkázán na dělnické profese. V roce 1989 se však podařilo prosadit do repertoáru Divadla na Vinohradech jeho hru Hlasy ptáků, jež již byla spjatá s tématem životního účtování. Za svým nelehkým osudem se v dokumentu ohlíží autor sám a svým vyprávěním jej doplňují jeho blízcí spolupracovníci Jiří Kuběna, Karel Kraus, Otomar Krejča, Václav Havel, Marie Tomášová a synové Jáchym a Filip Topolovi.

Kdo si hraje, nezlobí. Ve světě kinematografie toto rčení platí beze zbytku pro celou řadu osobností. Jednou z nich je i Steven Spielberg. Už v době, kdy slavil úspěchy s filmem Čelisti, si krátil čas se svým kamarádem Georgem Lucasem na jedné havajské pláži stavěním gigantického hradu z písku. Prý se u toho nejen odreagovali, ale zároveň si povídali o možném dalším projektu. Měl to být příběh archeologa a dobrodruha Indiany Smithe... Zbytek příběhu je celosvětově proslulý. Spielberg je podepsán pod mnoha filmovými trháky skýtajícími zábavu pro celou rodinu, ale i pod závažnými projekty jako Schindlerův seznam nebo Purpurová barva. Stal se také zakladatelem Nadace Šoa, která od roku 1994 sbírá výpovědi přeživších holocaustu.

V období normalizace muselo z Činoherního klubu odejít mnoho klíčových umělců. Zároveň bylo dosazeno nové vedení divadla. V důsledku těchto zásahů došlo v tvorbě Činoherního klubu ke značnému uměleckému propadu. Přes všechny politické tlaky ale Činoherní klub přežil a pomalu se vracel ke kvalitní dramatice. Na repertoáru byly hry Ten, který dostává políčky, Vlk, Cesta dlouhého dne do noci, Tři v tom, Hejtman z Kopníku, Povídky z Vídeňského lesa, Něžný Barbar, Rodina Tótů, Hráči, Svatby a Bez roucha. Soubor Činoherního klubu posílil Petr Nárožný, režiséři Vladimír Strnisko a Ivo Krobot.

Dnešní putování Ladislava Smoljaka povede hlavně do středočeských městeček Křečovice a Sedlčany, které jsou spjaty s osudy skladatele Josefa Suka. Protože byl osud tohoto nadaného muže úzce spojen se skladatelem Antonínem Dvořákem – vzal si za ženu jeho dceru Otylku – zavítáme i na Vysokou u Příbrami, kde se s ní seznámil a trávil zde mnoho času i s mistrem Dvořákem. Jeho progresivní hudba Suka silně ovlivnila a i díky ní se jeho dílo stalo neodmyslitelným článkem vývoje české vážné hudby. Řadí svého autora mezi stěžejní zakladatele české hudební moderny.

Pohnutý život a geniální dílo velikána české hudby 1824–1884 v dokumentu Martina Suchánka (2004) Skladatel Bedřich Smetana (1824–1884) je milován v Čechách jako zakladatel české národní hudby a ve světě je obdivován jako skladatel komické opery Prodaná nevěsta a cyklu symfonických básní Má vlast. Není snadné v krátkosti vylíčit život výjimečného umělce, který byl ve své době napadán pro své modernistické názory, který prožil soukromou tragédii (smrt tří dětí, smrt první ženy, neshody s druhou ženou) a který utržil největší ránu v roce 1874, kdy ztratil sluch. V posledních deseti letech života, navzdory hluchotě, napsal několik oper, cyklus Má vlast, smyčcové kvartety a množství virtuosních klavírních skladeb. Režisér Martin Suchánek ukazuje známého skladatele bez příkras se všemi světlými i temnými stránkami jeho života a poskytuje nám pravdivý obraz tehdejší doby. V tomto smyslu film nabízí nový pohled, nesnaží se stavět skladateli nekritický pomník. Tím nám odhaluje jedinečné hodnoty Smetanovy hudby i odvahu jeho životního boje s osudem.

George Michael. Dokumentární cyklus VB. Příznivci uznávaného i kontroverzního britského zpěváka zažili v roce 2016 ty nejsmutnější Vánoce

ČR/SR (2009). Niceland a Dope Aviators, dvě hudební naděje internetové generace v dalším vydání cyklu o české a slovenské populární hudbě. Uvádějí P. Fiala a M. Kaščák

Zpěvák a hudebník O. Ruml spolu se svými hudebními přáteli hraje a zpívá písně J. Ježka. Provázejí J. Matoušková a P. Kučera. Účinkují: O. Ruml, M. Benko, O. Brzobohatý a další. Kamera J. Fabian.

Dokument (2012). Povídání se zajímavými osobnostmi, tentokrát se skladatelem, zpěvákem a houslistou Jiřím Pavlicou. Uvádí Š. Bednářová.

Hudebník Jan Rokyta nám vzkazuje: "Není třeba v každé situaci zaujímat postoje. Stačí rovně stát!" Janek se narodil v roce 1938 v Jasenné na Zlínsku a po celý svůj život se hrdě hlásil k tomu, že je Valach. Od dětství hrál jako samouk na cimbál. Po příchodu do Ostravy pracoval deset let jako důlní technik. Více než půl století byl cimbalistou a uměleckým vedoucím muziky Technik a od roku 1980 působil jako redaktor hudebního vysílání Českého rozhlasu. Podílel se na přípravě mnoha folklorních festivalů a slavností a na Ostravské univerzitě přednášel obor lidová píseň a hudba. V popředí však stojí především jeho činnost upravovatelská a skladatelská.

Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Opakování 3.4./ČTart. Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Střet dvou světových velikánů zvěčnil skutečný snímek z Oválné pracovny, který patří k těm nejžádanějším v dějinách amerického Národního archivu. Elvis Presley a Richard Nixon patřili k předním osobnostem americké společnosti v 70. letech minulého století. Na vrcholu svých kariér se setkali v Bílém domě dne 21. 12. 1970, což dokládá legendární snímek z Oválné pracovny a Elvisův slavný dopis určený Nixonovi, který předal jeho ochrance. Ikonická fotografie a svérázný dopis se staly základní inspirací pro scenáristy filmu Elvis a Nixon, kteří napsali fiktivní příběh o okolnostech jejich podivné schůzky, která dodnes vzbuzuje pozornost veřejnosti. V prosinci roku 1970 král rokenrolu Elvis Presley (Michael Shannon) usoudí, že ho nutně potřebuje vlast. Proto prezidentovi Nixonovi (Kevin Spacey) napíše angažovaný dopis, který osobně předává jeho ochrance u bran Bílého domu. Ve vzkazu Elvis uvádí, že mu leží na srdci osud mládeže jeho vlasti, kterou ohrožují drogy a podvratné protispolečenské nálady. Závažná společenská situace proto žádá, aby pracoval v utajení jako federální agent s volnou působností. Prezidentův poradce Egil Krogh (Colin Hanks) vnímá svéráznou žádost nejznámějšího umělce na světě jako ideální příležitost k oslovení mladých voličů po celé zemi. Staromódní Nixon nakonec svolí ke krátké schůzce, která navždy vstoupí do dějin americké společnosti.

Je jen málo filmových hvězd, které poznáme podle iniciál jejich jmen. CC neboli Claudia Cardinalová mezi ně patří. Ve světě kinematografie je ale výjimečná i z jiného důvodu: dodnes, kdy se pomalu blíží devadesátce, dokáže být ozdobou a hereckým pilířem současných filmů. Svět jí kdysi ležel u nohou především kvůli její kráse, ona ale dokázala, že je především vynikající herečkou. Pracovala s nejdůležitějšími filmaři své doby, dokázala se prosadit i v Hollywoodu. Přesto vždy byla středobodem jejího vesmíru rodina a hnacím motorem touha po obyčejném životě. Svému synovi chtěla vynahradit cenná první léta života, kdy byla okolnostmi a jedním mužem přinucena tajit těhotenství i mateřství. A právě její syn je jedním z těch, kdo se v dnešním dokumentu objeví a podá vzácné svědectví o Claudii jako ženě a matce.

Moderátor Feri Barkoci si do dalšího dílu pořadu Amare lavutara pozval Idu Kelarovou. První Romku v historii, která obdržela od prezidenta ČR státní vyznamenání za zásluhy o stát v oblasti kultury, výchovy a školství. Její Projekt Čhavorenge, který je zaměřen na podporu a rozvoj talentovaných romských dětí má na mladé obrovský dopad. Řeč bude i vlivu jejího tatínka na její životní postoje a hodnoty.

Damon Albarn se na britské i celosvětové hudební scéně pohybuje už od konce 80. let. Souboj jeho první kapely Blur s Oasis bratrů Gallagherových v posledním desetiletí minulého století o přízeň britských fanoušků plnil titulní stránky i seriózních deníků. Albarn ale nenechal svůj hudební talent ve službách jediné skupiny. Během své kariéry vydal více než dvacet alb v několika různých kapelách. Fanoušci si ho hlavně spojí se skupinami Gorillaz nebo The Good, the Bad & the Queen. Londýnskému rodákovi ale také učarovala africká hudba. Proto rád spolupracuje s tamnímu muzikanty a věnuje se produkování jejich alb.

Dokument. Legendární britský kytarista, který v těchto dnech slaví 80. narozeniny, osobně přibližuje svou hudební cestu a obdiv k velikánům bluesové hudby v dokumentu oscarového režiséra Martina Scorseseho

Týdeník ArtZóna si všímá všeho podstatného, co se stalo na domácí i zahraniční kulturní scéně, a to ve všech jejích oblastech a žánrech. Nabízí nejen informace o důležitých počinech hudby, tance, divadla, filmu i literatury, výtvarného umění i designu, ale také klade otázky, hledá souvislosti a přináší kritické reflexe.

Dnešní putování Ladislava Smoljaka povede hlavně do středočeských městeček Křečovice a Sedlčany, které jsou spjaty s osudy skladatele Josefa Suka. Protože byl osud tohoto nadaného muže úzce spojen se skladatelem Antonínem Dvořákem – vzal si za ženu jeho dceru Otylku – zavítáme i na Vysokou u Příbrami, kde se s ní seznámil a trávil zde mnoho času i s mistrem Dvořákem. Jeho progresivní hudba Suka silně ovlivnila a i díky ní se jeho dílo stalo neodmyslitelným článkem vývoje české vážné hudby. Řadí svého autora mezi stěžejní zakladatele české hudební moderny.

Špičkoví kytaristé Andrej Šeban a Honza Ponocný alias Circus Ponorka v jejich „One Man Show“ na dva způsoby. Další vydání hudebně diskusního pořadu o české a slovenské populární hudbě. Uvádějí P. Fiala a M. Kaščák

V dalším vydání pravidelného hudebního pořadu kombinujícího záznam koncertu s dokumentárním pohledem do zákulisí muzikantů a prostředí, v němž se jejich vystoupení koná, navštívíme pražský legendární Lucerna Music Bar, jež slavil dvacáté narozeniny, a spolu s ním zde zároveň oslavila a bilancovala 15 let existence na hudební scéně funková formace Monkey Business. Zkušený hráč na klávesy, zpěvák, producent a skladatel Roman Holý se kolem sebe obklopil muzikanty ze začínajících kapel a vznikla de facto superskupina. A moderátory Johanu Matouškovou a Pavla Kučeru zajímalo, jak to její členové vnímají po těch letech, a kam se skupina posunula zvukově i tematicky? A na co všechno odkazuje jejich svébytná estetika, která prolíná řadu retro vlivů?

ONO - Ostrava New Orchestra na Mezinárodním festivalu Ostravské dny nové hudby. Unikátní 90členný symfonický orchestr složený z mladých interpretů z celého světa zahraje pod vedením renomovaných dirigentů zaměřených na soudobou a experimentální hudbu. Účinkují: P. Kotík, B. Ferrandis, P. K. Harris a další.

Osudové kořeny. Dokument (2013). Anna Saavedra, dramatička a dramaturgyně v dokumentárním cyklu Babylon

Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Opakování 4.4./ČTart. Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Originální rockově-punková osobnost Vilém Čok je dalším ze souputníků Kamila Střihavky. Tento všemi známý rockový showman je nejen kmenovým hráčem kultovní kapely Pražský výběr, původních Zikkurat, Pavlíčkových Stromboli, seskupení Nová růže, vlastní kapely Bypass, ale je i celonárodně vnímán jako bavič. Jeho umělecká, velmi úspěšná dráha, společná hudební historie a dlouholeté přátelství s Kamilem Střihavkou, a také smysl pro humor, kterým je vpravdě pověstný, slibuje nejen zajímavý vhled do rockerovi duše, ale i velkou porci pozitivní energie a zábavy. Punkové povídání a uragán temperamentu oba kamarádi zakončí disneyovským hitem Kačerov.

Koncertní záznam The Doors: Live at the Isle of Wight je unikátní hned v několika ohledech. Jedná se o vystoupení této ikonické kapely na stejnojmenném hudebním festivalu v roce 1970, který se stal legendární událostí hudební historie. S návštěvností až 700 000 lidí předčil i slavný Woodstock a dodnes je považován za jednu z největších akcí svého druhu vůbec. V programu festivalu se vystřídaly největší hvězdy své doby – například kapely Jethro Tull, Sly and the Family Stone nebo The Who a interpreti jako Joni Mitchell, Joan Baez, Miles Davis nebo Jimi Hendrix. Vystoupení samotných Doors začalo 30. srpna 1970 ve dvě hodiny ráno. Kapelu na pódiu osvětlovalo jen červené tlumené světlo – jak uvádějí některé prameny, bylo to proto, že frontman Jim Morrison si nepřál ostré bodové reflektory, objevila se ale také informace, že osvětlení si měla zajistit kapela sama, což se však nakonec nestalo. Koncert se tak odehrává ve velmi intimní atmosféře a mnohatisícové publikum v záznamu v podstatě není "přitomné". Jak později řekl klávesista skupiny Ray Manzarek: "Naše vystoupení bylo tlumené, ale velmi intenzivní. Hráli jsme s kontrolovanou zuřivostí a Jim byl ve skvělé hlasové formě. Dal do zpěvu všechno, aniž by hnul brvou. Dionýsos by koukal." Po účinkování na festivalu Isle of Wight už Doors odehráli jen dva koncerty. 3. července 1971 byl zpěvák a frontman kapely Jim Morrison nalezen mrtvý ve svém pařížském apartmá. Záznam vystoupení The Doors na festivalu Isle of Wight se tak stal jejich posledním natočeným koncertem.

Na počátku 90. let byla Janet Jacksonová v kurzu. Vydala úspěšnou desku, podepsala lukrativní sponzorské smlouvy, získala roli ve filmu, a navíc dostala hollywoodskou hvězdu na chodníku slávy. Vše se změnilo s obviněním jejího bratra Michaela. Celá rodina ho podpořila. Janet s ním dokonce natočila duet „Scream“, ale v jejich vztahu panovalo jasné napětí. V osobním životě ale americká zpěvačka zažívala lepší časy. Provdala se za Reného Elizonda, který jejich soužití často dokumentoval na svůj videorekordér. Dochované materiály nabízí nevšední pohled do Janetina života. Vstup do nového milénia ale opět nepatřil mezi nejšťastnější období zpěvaččina života. V roce 2003 přichází rozvod a v únoru 2004 kontroverzní vystoupení v poločasové show Super Bowlu, které znamenalo zařazení Janet Jackson na černou listinu populární hudby.

Oblast kolem hranic, zejména hranic se západním Německem, nebyla zrovna ideální pro vytváření alternativní kulturní scény. Celé hraniční pásmo střežili velmi pozorně příslušníci pohraniční stráže, každý nově příchozí byl okamžitě zaznamenán a bylo obtížné tu cokoliv podnikat. O to byla radost z jakékoliv povedené akce undergroundu větší. Jistým centrem kultury se paradoxně stala i místní čistička odpadních vod, zvaná též "sračkárna", což byl jediný podnik široko daleko, který byl ochotný zaměstnávat "nepohodlné živly". Tady našla své zázemí třeba kapela Patologický orchestr města Mariánských Lázní se sólistou Eukalyptem Fošnou Křížalou (název delší než koncerty samy), se kterou vystupoval i Jiří Svině Fiala. Jiným takovým klíčovým bodem byl statek Dana Mráze, jehož manželka s dětmi emigrovala. Mráz se rozhodl, že už nemá co ztratit a otevřel svůj dům přátelům – hudebníkům. Zvláštností "pohraničního" undergroundu byl fakt, že tu podzemní scéna vznikla o něco později a hudba tady přešla rovnou do punku.

Netradiční portrét malířky, výtvarnice a příležitostné herečky Emmy Srncové citlivě i hravě zachytil režisér Karel Smyczek, jenž nedávno oslavil 75. narozeniny

Kanadský cyklus němých skečů viděli diváci poprvé v roce 2011. Prakticky okamžitě si získal oblibu po celém světě, vysílal se například v Itálii, Španělsku, ale také v Indii, Řecku či Brazílii. Každou epizodu tvoří krátké humorné scénky o délce patnácti až devadesáti vteřin, kde se opakují v zásadě čtyři hlavní tematické okruhy a kde uvidíme v různých rolích tři herce a tři herečky. Jsou jimi Réal Bossé, Martin Drainville, Antoine Vézina a Sylvie Moreauová, Julie Ménardová a Sharlene Royerová. Objeví se v různých sestavách jako manželé, kolegové, milenci, jako popletení policisté, hloupí mafiáni, svérázní chirurgové, nešikovní tatínkové malých dětí, trosečníci na ostrově, vojáci v zákopech. Na exteriérech se nešetřilo, můžeme tedy obdivovat krásy Severní i Jižní Ameriky, karibských ostrovů, ale i evropské scenérie Řecka či Švýcarska. Pilíře širokého autorského a realizačního týmu tvoří režisér Pierre Paquin a scenárista Denis Savard, řadu nápadů ovšem do pořadu přinášejí i sami herci.

Seriál It. (2024). Nikomu nic zlého neudělala, přesto dějiny zaklepaly na její dveře. Na motivy románu Elsy Morante.

Kdo si hraje, nezlobí. Ve světě kinematografie toto rčení platí beze zbytku pro celou řadu osobností. Jednou z nich je i Steven Spielberg. Už v době, kdy slavil úspěchy s filmem Čelisti, si krátil čas se svým kamarádem Georgem Lucasem na jedné havajské pláži stavěním gigantického hradu z písku. Prý se u toho nejen odreagovali, ale zároveň si povídali o možném dalším projektu. Měl to být příběh archeologa a dobrodruha Indiany Smithe... Zbytek příběhu je celosvětově proslulý. Spielberg je podepsán pod mnoha filmovými trháky skýtajícími zábavu pro celou rodinu, ale i pod závažnými projekty jako Schindlerův seznam nebo Purpurová barva. Stal se také zakladatelem Nadace Šoa, která od roku 1994 sbírá výpovědi přeživších holocaustu.

Marek Hlavica uvádí kontaktní pořad pro všechny, kteří se rozhodli zůstat v pátek doma. Účinkují: Adrian T. Bell, A. Mišík, B. Obozněnková, filmový režisér P. Václav, ředitel Národního divadla moravskoslezského J. Nekvasil a další zajímaví hosté.

Dokument (2012). Povídání se zajímavými osobnostmi, tentokrát se saxofonistou Michalem Žáčkem. Uvádí Š. Bednářová.

Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Opakování 5.4./ČTart. Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

42 let po uvedení legendární komedie z lyžařského výcviku se představitel instruktora Brťky (řečeného Prťky) Pavel Marek rozhodl najít a znovu spojit protagonisty menších i větších rolí snímku, z nějž mnohé repliky citujeme dodnes. Pozná Veronika Freimanová své tehdejší studentky a studenty, převážně neherce, kteří se dnes věnují jiným profesím? A zvládne bloudící Michal Suchánek najít krkonošské dějiště setkání? Zajímavosti o Sněženkách a machrech a jejich natáčení se dozvíme také z úst režiséra Karla Smyczka a autorů scénáře Ivo Pelanta a Radka Johna a chybět nebudou ani autor hudby Zdeněk John či pomocný režisér Zdeněk Tyc. Společně zavzpomínají také na kolegy, kteří se již setkání zúčastnit nemohli.

Skupina Pražský výběr je dodnes pojmem pro každého, kdo v osmdesátých letech poslouchal rockovou hudbu. Debutové album Straka v hrsti tehdy z politických důvodů oficiálně nevyšlo, přesto však jeho nahrávka mezi nadšenci kolovala v tisících kopií. Skupina, kterou v její nejslavnější podobě tvořili Michael Kocáb (zpěv, klávesy), Michal Pavlíček (zpěv, kytara), Vilém Čok (zpěv, baskytara) a Jiří Hrubeš (bicí), se posléze stala hlavním hrdinou "hudební magorie", nazvané podle jedné z jejích nejznámějších skladeb. Děj filmu, režírovaného Karlem Smyczkem a Michaelem Kocábem, se začíná odvíjet v roce 1984, kdy je Pražskému výběru po pěti letech zase dovoleno veřejně vystupovat. Průvodcem příběhu je stařec Ropotámo (M. Kocáb v typické koncertní masce). Film ve stylizovaných sekvencích zachycuje písně, život skupiny, umělecké i lidské konflikty jejích členů i represe ze strany bolševického režimu. Vrcholem snímku je koncert v předvečer sametové revoluce, 16. listopadu 1989. Kromě členů Pražského výběru se ve filmu objeví i jiní, dodnes populární hudebníci: Lucie Bílá, Bára Basiková, David Koller (v roli dalšího bubeníka Výběru Klaudia Kryšpína) a také předčasně zesnulý americký hudebník Frank Zappa.

Psychologický portrét důstojníka tajné policie, který dvacet let sledoval Karola Wojtyłu. Hlavní postavou je mladý příslušník tajné policie, který má za úkol sledovat Karola Wojtyłu, jenž byl v letech 1964–1978 arcibiskupem krakovským. Film připomene nejen praktiky tajné policie při sledování církevních kruhů, ale i například boj o stavbu kostela v krakovské Nové Huti. Snímek Roberta Glińského není životopisným příběhem budoucího papeže Karola Wojtyły, který je zde určitým katalyzátorem děje. Broněk Budny, kvůli povýšení, penězům a kariéře posouvá hranice morálních kompromisů stále dál. Sledování Wojtyły se stává jeho posedlostí. Vstupuje stále hlouběji do izolovaného, nemorálního světa tajné služby a klesá do propasti samoty, zla a zločinu. Jedním z objektů sledování se stává i mladý biskup. Mezi estébákem a biskupem se rozehraje obsedantní a patologická hra, která má za cíl ho zlomit.

Dokument ČR (2024). Vilém Čok hostem v hudebním cyklu věnovaném osobnostem české scény, které se nesmazatelně zapsaly do historie.

Na počátku 90. let byla Janet Jacksonová v kurzu. Vydala úspěšnou desku, podepsala lukrativní sponzorské smlouvy, získala roli ve filmu, a navíc dostala hollywoodskou hvězdu na chodníku slávy. Vše se změnilo s obviněním jejího bratra Michaela. Celá rodina ho podpořila. Janet s ním dokonce natočila duet „Scream“, ale v jejich vztahu panovalo jasné napětí. V osobním životě ale americká zpěvačka zažívala lepší časy. Provdala se za Reného Elizonda, který jejich soužití často dokumentoval na svůj videorekordér. Dochované materiály nabízí nevšední pohled do Janetina života. Vstup do nového milénia ale opět nepatřil mezi nejšťastnější období zpěvaččina života. V roce 2003 přichází rozvod a v únoru 2004 kontroverzní vystoupení v poločasové show Super Bowlu, které znamenalo zařazení Janet Jackson na černou listinu populární hudby.

George Michael. Dokumentární cyklus VB. Příznivci uznávaného i kontroverzního britského zpěváka zažili v roce 2016 ty nejsmutnější Vánoce

Už jsme doma a Čisté tvary: veteráni vs. omladina. Hudební hledačství reprezentantů alternativní scény v dalším vydání hudebně diskusního pořadu o české a slovenské populární hudbě. Uvádějí P. Fiala a M. Kaščák

Jak je stará „NOVÁ HUDBA“? Soudobá vážná hudba z pohledu autora, interpreta i diváka. Unikátní rozhovory s P. Glassem, J. Gibsonem, P. Kotíkem a dalšími osobnostmi letošního Festivalu nové a experimentální hudby Ostravské dny 2013.

Fenomenální německý trumpetista R. Friedrich a Janáčkova filharmonie Ostrava pod vedením H. M. Förstera.

Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Opakování 6.4./ČTart. Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Autoři čtou - Sufian Massalema

Velšský basbarytonista Bryn Terfel v titulní roli komické opery o podvedeném starém mládenci. Dále účinkují: O. Peretyatko, I. Hotea, M. Werba a další. Sbor a orchestr londýnské Královské opery Covent Garden řídí Evelino Pido (V italském znění s titulky) Velšský basbarytonista Bryn Terfel Jones se narodil v roce 1965 do velšsky mluvící farmářské rodiny nedaleko vesnice Pant Glas. Již od dětství projevoval velký zájem o hudbu a zpěv. Jeden z přátel rodiny mu poradil, aby zpočátku začal zpívat velšské lidové písně. Výrazně se v současnosti zabývá dílem Richarda Wagnera, ale vystupoval i v Mozartových, Straussových či Offenbachových operách. Rovněž natočil několik alb, a to i ve svém rodném jazyce – velštině. V Donizettiho opeře Don Pasquale ztvárnil v roce 2019 na scéně Královské opery Covent Garden v Londýně titulní roli. V operním příběhu se dozvíme, že doktor Malatesta (Markus Werba) přichází k zámožnému starému mládenci Donu Pasqualovi (Bryn Terfel) s radostnou novinou. Nalezl pro něho nevěstu. Je krásná jako anděl a čistá jako luční květinka, protože před hříchy tohoto světa byla dlouho ukryta v klášteře. Jmenuje se Sofronia (Olga Peretyatko), ve skutečnosti mladá vdova Norina, je prý Malatestovou vzdálenou příbuznou. Rozdychtěný Pasquale požaduje, aby mu dívku okamžitě přivedl. Pasqualův synovec Ernesto (rumunský tenorista Ioan Hotea) miluje Norinu, ale od strýce prý nikdy nedostane svolení ke svatbě, a dokonce ho vydědí. Doktor Malatesta vysvětluje Norině, co vlastně zosnoval. Vdovička má předstírat, že je jeho něžná sestřenka Sofronia, až ji představí Donu Pasqualovi, který ji vlastně nikdy neviděl. Má vystupovat jako nevinnost sama, ale až bude sepsána a podepsána svatební smlouva, pak má učinit starému mládenci ze života hotové peklo. Don Pasquale bude tak strašlivě pod pantoflem, že učiní všechno možné, aby se této dračice zbavil. Pak už nebude nic bránit tomu, aby Don Pasquale svolil k sňatku Noriny a Ernesta. Mezitím však dojde ke spoustě nedorozumění a odehraje se řada komických scén. Libretistou Donizettiho Dona Pasquala byl italský politický exulant Giovanni Ruffini, který se uchýlil do Francie. Pro své libreto volně oprášil starší anglickou hru Bena Jonsona, která vypráví o bláznivém starci, který si vzal mladou ženu.

Na konci osmdesátých let žil Činoherní klub velkými společenskými změnami spojenými s končícím obdobím konce normalizace a přelomovou sametovou revolucí. V Činoherním klubu bylo založeno Občanské fórum. Uměleckým šéfem divadla se v roce 1989 stal Jiří Menzel. Premiéru měla např. dramatizace Hrabalovy novely Obsluhoval jsem anglického krále a po návratu Pavla Landovského z emigrace byla nastudována hra Audience. Pozoruhodné bylo působení Bolka Polívky v inscenaci Podivné odpoledne Dr. Zvonka Burkeho. V letech 1993 až 1999 v Činoherním klubu působil jako umělecký šéf souboru Vladimír Strnisko. Z inscenací, které se zde v této éře hrály, seriál připomene tituly Pension pro svobodné pány, Bludiště/Smyčka, Žebrácká opera, S vyloučením veřejnosti, John Gabriel Borkman, Ženitba, Kosmické Jaro a Tři sestry.

Skupina Roweři, která patřila mezi špičky na trampské hudební scéně, si pozvala na svůj ranč Rowers City uprostřed malebného údolí Bílého potoka přední trampské písničkáře a skupiny. V autentickém prostředí u táborového ohně zazněly mimo jiné i známé trampské písně Mikiho Ryvoly, ale i ty méně známé. Tehdejší setkání snímaly kamery brněnského studia České televize a vy si nyní můžete vychutnat jeho reprízu.

Je jen málo filmových hvězd, které poznáme podle iniciál jejich jmen. CC neboli Claudia Cardinalová mezi ně patří. Ve světě kinematografie je ale výjimečná i z jiného důvodu: dodnes, kdy se pomalu blíží devadesátce, dokáže být ozdobou a hereckým pilířem současných filmů. Svět jí kdysi ležel u nohou především kvůli její kráse, ona ale dokázala, že je především vynikající herečkou. Pracovala s nejdůležitějšími filmaři své doby, dokázala se prosadit i v Hollywoodu. Přesto vždy byla středobodem jejího vesmíru rodina a hnacím motorem touha po obyčejném životě. Svému synovi chtěla vynahradit cenná první léta života, kdy byla okolnostmi a jedním mužem přinucena tajit těhotenství i mateřství. A právě její syn je jedním z těch, kdo se v dnešním dokumentu objeví a podá vzácné svědectví o Claudii jako ženě a matce.

Skupina Pražský výběr je dodnes pojmem pro každého, kdo v osmdesátých letech poslouchal rockovou hudbu. Debutové album Straka v hrsti tehdy z politických důvodů oficiálně nevyšlo, přesto však jeho nahrávka mezi nadšenci kolovala v tisících kopií. Skupina, kterou v její nejslavnější podobě tvořili Michael Kocáb (zpěv, klávesy), Michal Pavlíček (zpěv, kytara), Vilém Čok (zpěv, baskytara) a Jiří Hrubeš (bicí), se posléze stala hlavním hrdinou "hudební magorie", nazvané podle jedné z jejích nejznámějších skladeb. Děj filmu, režírovaného Karlem Smyczkem a Michaelem Kocábem, se začíná odvíjet v roce 1984, kdy je Pražskému výběru po pěti letech zase dovoleno veřejně vystupovat. Průvodcem příběhu je stařec Ropotámo (M. Kocáb v typické koncertní masce). Film ve stylizovaných sekvencích zachycuje písně, život skupiny, umělecké i lidské konflikty jejích členů i represe ze strany bolševického režimu. Vrcholem snímku je koncert v předvečer sametové revoluce, 16. listopadu 1989. Kromě členů Pražského výběru se ve filmu objeví i jiní, dodnes populární hudebníci: Lucie Bílá, Bára Basiková, David Koller (v roli dalšího bubeníka Výběru Klaudia Kryšpína) a také předčasně zesnulý americký hudebník Frank Zappa.

František Jungvirt. Dokumentární cyklus ČR. Dokumentární cyklus mapující vybrané mladé a úspěšné české umělce - výtvarníky, skláře, sochaře a konceptualisty. Každá epizoda přináší portrét jednoho výtvarníka, který má za sebou zpravidla už první úspěšné výstavy nebo vítězství v mezinárodních soutěžích.

ČR/SR (2009). Niceland a Dope Aviators, dvě hudební naděje internetové generace v dalším vydání cyklu o české a slovenské populární hudbě. Uvádějí P. Fiala a M. Kaščák

Zpěvák a hudebník O. Ruml spolu se svými hudebními přáteli hraje a zpívá písně J. Ježka. Provázejí J. Matoušková a P. Kučera. Účinkují: O. Ruml, M. Benko, O. Brzobohatý a další. Kamera J. Fabian.

Dokument (2012). Povídání se zajímavými osobnostmi, tentokrát se skladatelem, zpěvákem a houslistou Jiřím Pavlicou. Uvádí Š. Bednářová.

Hudebník Jan Rokyta nám vzkazuje: "Není třeba v každé situaci zaujímat postoje. Stačí rovně stát!" Janek se narodil v roce 1938 v Jasenné na Zlínsku a po celý svůj život se hrdě hlásil k tomu, že je Valach. Od dětství hrál jako samouk na cimbál. Po příchodu do Ostravy pracoval deset let jako důlní technik. Více než půl století byl cimbalistou a uměleckým vedoucím muziky Technik a od roku 1980 působil jako redaktor hudebního vysílání Českého rozhlasu. Podílel se na přípravě mnoha folklorních festivalů a slavností a na Ostravské univerzitě přednášel obor lidová píseň a hudba. V popředí však stojí především jeho činnost upravovatelská a skladatelská.

Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Opakování 7.4./ČTart. Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Slavnostním a temperamentním koncertem k oslavě zítřejšího Mezinárodního dne Romů provází zpěvačka a sbormistryně Ida Kelarová. Ve spolupráci s Českou filharmonií dále účinkují: Jazz Famelija, dětský sbor Čhavorenge, cimbálová muzika Manuša, taneční skupina Salut Roma a další mladé talentované osobnosti romské hudební scény.

Dokument. Opakování 8.4./ČTart a 10.4./ČTart. Ty nejzajímavější okamžiky 26. ročníku světového festivalu romské kultury v hudebním dokumentárním filmu.

Dokument Rak. Opakování 9.4./ČTart a 13.4./ČTart. Významní vídeňští bankéři a průmyslníci rozpoznali progresivní dobové směry a mladé umělce štědře finančně podporovali. Tak dostala Secese příležitost se prosadit

Italský teenager Michele, který má ukrajinské kořeny, se vydává do vylidněné karpatské vesnice splnit poslední přání své matky a rozptýlit zde její popel. Poznává tu dědečka Mychajla, samorosta a klauna v důchodu. Vztah i díky jazykové bariéře navazují jen obtížně, přesto však postupně zjišťují, že je toho spojuje daleko víc než jen láska k zesnulé. Zaza Buadze je gruzínský filmový režisér, který od roku 2008 žije a pracuje na Ukrajině. V roce 2017 se prosadil drsným historickým snímkem Červený (Červonyj) o zajatcích stalinského gulagu. V nejnovějším filmu zvolil lyričtější, optimističtější notu a při natáčení v Karpatech nechal do snímku vplynout i huculskou kulturu.

Koncertní záznam The Doors: Live at the Isle of Wight je unikátní hned v několika ohledech. Jedná se o vystoupení této ikonické kapely na stejnojmenném hudebním festivalu v roce 1970, který se stal legendární událostí hudební historie. S návštěvností až 700 000 lidí předčil i slavný Woodstock a dodnes je považován za jednu z největších akcí svého druhu vůbec. V programu festivalu se vystřídaly největší hvězdy své doby – například kapely Jethro Tull, Sly and the Family Stone nebo The Who a interpreti jako Joni Mitchell, Joan Baez, Miles Davis nebo Jimi Hendrix. Vystoupení samotných Doors začalo 30. srpna 1970 ve dvě hodiny ráno. Kapelu na pódiu osvětlovalo jen červené tlumené světlo – jak uvádějí některé prameny, bylo to proto, že frontman Jim Morrison si nepřál ostré bodové reflektory, objevila se ale také informace, že osvětlení si měla zajistit kapela sama, což se však nakonec nestalo. Koncert se tak odehrává ve velmi intimní atmosféře a mnohatisícové publikum v záznamu v podstatě není "přitomné". Jak později řekl klávesista skupiny Ray Manzarek: "Naše vystoupení bylo tlumené, ale velmi intenzivní. Hráli jsme s kontrolovanou zuřivostí a Jim byl ve skvělé hlasové formě. Dal do zpěvu všechno, aniž by hnul brvou. Dionýsos by koukal." Po účinkování na festivalu Isle of Wight už Doors odehráli jen dva koncerty. 3. července 1971 byl zpěvák a frontman kapely Jim Morrison nalezen mrtvý ve svém pařížském apartmá. Záznam vystoupení The Doors na festivalu Isle of Wight se tak stal jejich posledním natočeným koncertem.

Týdeník ArtZóna si všímá všeho podstatného, co se stalo na domácí i zahraniční kulturní scéně, a to ve všech jejích oblastech a žánrech. Nabízí nejen informace o důležitých počinech hudby, tance, divadla, filmu i literatury, výtvarného umění i designu, ale také klade otázky, hledá souvislosti a přináší kritické reflexe.

Bydlení pod střechou. Dokument (2006). Jak architektonicky a designově pojednat půdní vestavbu. Pohled několika architektů a jedné obyvatelky.

Magazín hudební tolerance z Moravy: Harfové dny Ostrava - Capella Ornamentata, soubor starých nástrojů - Stimmwerck, vokální kvarteto.

Kolik Čapků je na Provázku? Dokument (2013). Po Pitínském /Hordubal/, Mikuláškovi /Trapná muka/ a Jelínkovi /Dášeňka/ přichází Morávek se svým pojetím hry bratří Čapků Ze života hmyzu.

Váš průvodce designem a životním stylem.

Tomáš Zmeškal: Milostný dopis klínovým písmem. ČR (2010). Petr Pazdera Payne uvádí autora a jeho knihu. Literární průvodce českou prózou.

Dokument (2016). Setkání Zbigniewa Czendlika se spisovatelem a scenáristou L. Navarou.

Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Opakování 8.4./ČTart. Každodenní souhrn nejdůležitějšího a nejzajímavějšího dění v naší i světové kultuře

Týdeník ArtZóna si všímá všeho podstatného, co se stalo na domácí i zahraniční kulturní scéně, a to ve všech jejích oblastech a žánrech. Nabízí nejen informace o důležitých počinech hudby, tance, divadla, filmu i literatury, výtvarného umění i designu, ale také klade otázky, hledá souvislosti a přináší kritické reflexe.

Ať již používal své celé jméno Prince Rogers Nelson, nebo jen ta umělecká Prince, The Artist, Jamie Starr či Christopher, vždy udivoval svým talentem a pílí. Americký skladatel, zpěvák, multiinstrumentalista, producent a jedna z nejvýraznějších osobnosti světové hudební scény přelomu tisíciletí si dokázal vybudovat svou hvězdnou kariéru a při tom napsat řadu hitů pro další umělce. Za zmínku stojí „Nothing Compares 2 U“, kterou proslavila Sinéad O'Connor nebo „Manic Monday“ pro skupinu Bangles. Do každé stránky svého života dával Prince maximální úsilí, což se projevilo na jeho zdraví. Své problémy řešil množstvím prášků, které nakonec stály za jeho předčasným odhodem v 57 letech 21. dubna 2016.

Ida má hrůzu z toho, jak staršímu synovi vysvětlí příchod dalšího člena domácnosti; Nino se ovšem na nic neptá a okamžitě si bratříčka zamiluje. Jinak ovšem starší syn matce nepřináší nic než trápení: vykašle se na školu, opustí rodinu a za aplausu celé čtvrti narukuje do války jako dobrovolník. Ida zůstává na všechno sama. Válka jí i maličkému synkovi brzy obrátí život naruby. San Lorenzo je bombardováno, Idin dům je zničen a pod troskami umírá i celou rodinou milovaný psík Blitz.

Hity kapely ABBA díky své popularitě prokázaly svou jedinečnost a kvalitu. Přesto, nebo možná právě proto, inspirovaly řadu světových umělců, aby v nich našli další detaily, které je přiměly k jejich opětovnému zpracování. Vznikly tak písně oslavující hudbu samotnou i předělávky, které až překvapivým způsobem dokázaly přenést pozornost na text skladby. O svých verzích skladeb švédské legendy budou hovořit Andy Bell z Erasure, Neil Arthur z Blancmange, Carly Bruni nebo Adrian Utley z Portishead. Chybět nebude ani vzpomínka na křehkou verzi písně Chiquitita v podání Sinead O'Connor.

Originální rockově-punková osobnost Vilém Čok je dalším ze souputníků Kamila Střihavky. Tento všemi známý rockový showman je nejen kmenovým hráčem kultovní kapely Pražský výběr, původních Zikkurat, Pavlíčkových Stromboli, seskupení Nová růže, vlastní kapely Bypass, ale je i celonárodně vnímán jako bavič. Jeho umělecká, velmi úspěšná dráha, společná hudební historie a dlouholeté přátelství s Kamilem Střihavkou, a také smysl pro humor, kterým je vpravdě pověstný, slibuje nejen zajímavý vhled do rockerovi duše, ale i velkou porci pozitivní energie a zábavy. Punkové povídání a uragán temperamentu oba kamarádi zakončí disneyovským hitem Kačerov.

Dokument ČR. Jak dnes vypadají „sněženky“ a čím je oslní „machři“? Podaří se Prťkovi uskutečnit setkání tvůrců a aktérů jednoho z nejoblíbenějších českých snímků? Český dokument uvádíme u příležitosti 75. narozenin režiséra Karla Smyczka.

Dokument. Ty nejzajímavější okamžiky 26. ročníku světového festivalu romské kultury v hudebním dokumentárním filmu.